Staré a nové svety

[takeshi]

Nedaleko místě, kde se opíral, se konečně uvolnila židle a Takeshi toho samozřejmě hodlal využít. Posadil se a sledoval, jak mu Lamont připravuje další drink. Už podle ingrediencí věděl, že se na něj chystá drink, který měl v oblibě herec Marlon Brando - The Godfather. A byla to trefa do černého.
Když se k němu sklenice dostala, Takeshi jí zdvihl a s přikývnutím naznačil přípitek na Lamonta. Kolem baru se motalo plno lidí, ale Takeshi měl pocit, jako by mu blonďák věnoval o trošičku víc pozornosti než ostatním. Samozřejmě to bylo naprosto pochopitelné, ale to neznamenalo, že to nedokázal ocenit.
Vzal sklenici a maličko s ní zatřásl zleva doprava, než se konečně napil. Kouřová chuť whiskey se mísila se sladkou a jemně hořkou mandlovou chutí amaretta. Perfektní. Sklenici zase položil na bar a opřel se o něj loktem, aby si mohl podepřít hlavu. Počkal si na to, až bude mít Lamont zase volnou chvilku, a když přišla vhodná příležitost, zase na něj promluvil.
"Jak tě Bryan vůbec našel? Znáte se? Normálně o lidech takhle v dobrým nemluví, takže jsi na něj musel udělat velkej dojem." Takeshi byl překvapený, že o Lamontovi nikdy předtím neslyšel. Jeho společenský život ho často dovedl na různá místa a podle toho, co o něm Bryan říkal, zněl Lamont jako někdo, o kom slyšet rozhodně měl. Jenže blonďák pro něj byl jednou velkou novinkou. Bylo to zajímavé. "Máš tady někde vlastní podnik nebo tak něco?" zeptal se.

[aurora]

Nemyslela som si, že jeho rozprávanie o bohoch a ich vlastnostiach bolo  zvláštne. Ono tak trocha som očakávala, že myslí bohov z mýtov a legiend, podľa toho čo o nich vieme, podľa toho ako tie príbeho kde kto rozanalyzoval. A naozaj som ho odhadla na nejakého.. či už analytika historických biblických textov, alebo historika ako takého.
"Na to sa napijem.." Zamrmlala som a zas som raz podvihla pohár vína. Ale ako aj sám poznamenal,. následne som ho vyliala do najbližšieho kvetináča, ku ktorému som sa cez pohovku musela načiahnuť. Ako som sa zas usadila, preložila som nohu cez nohu, naklonila som sa k Aaronovi a na jeho pochvalu smeorm k môjmu menu som zas raz uhla pohľadom.
"Hmpf.." Až som ľutovala, že som to víno naozaj vyliala. Tak by som aspoň mala výhovorku na to, nejakým spôsobom zamestnať svoje ústa a nebyť ticho ako chrobák truhlík.

"Nepracujete pre niektorú z u univerzít? Niečo s  biblickými textami alebo tak?" Spýtala som sa ho nakoniec s nehraným záujmom. Možno bol môj typ úplne zlý a mimo ale, pre čo iného by pri všetkých bohoch mal toľko vedomostí k danej tématike.
"Vyčnievate." Prikývla som a s ďalśím úsmevným "hmpf" som sa predsa len začala pozerať po bare, z ktorého sa to celkom .. vyprázdnilo. Možno tam budú mať džús?
"Verím že nie na pozvanie.. mladého pána Owensa?" Podpichovačne som sa na Aarona pozrela a po ďalšom pobavenom zazubenom úškrne, som sa prezrela po .. no priestoroch, v ktorých sme sa nachádzali.
"Tiež by som ho rada stretla.." Oprela som si hlavu o už prázdnu dlaň. "... neriešim s ním síce obchodné záležitosti.. ale bolo by fajn ukázať sa na oči niekomu, kto ma sem pozval." Zas som sa obzrela, no bez toho, aby som podvihla hlavu z podopierania sa.
"Nemajú tu čašníkov?" Táto otázka bola venovaná skôr mne samej. A ja som takého niekoho očami aj hĺadala.

[cassandra]

Cassie to nebrala nalehko...jen prostě měla tušení, že s tím stejně nic nenadělá. Nebylo to něco s čím by jí mohl pomoct nějaký doktor. Sama vystudovala medicínu, takže o tom něco věděla. Obzvlášť, pokud to opravdu nebyl jen sen. Což asi opravdu nebyl, podle toho, co jí Zo řekla. Byla prý studená a nedýchala. Technicky vzato tam na minutu zemřela a dokonce stihla vychladnout. To bylo nepřirozené. Vědecky nemožné bez vnějšího přičinění. Tak jako tak ten její stav krátkodobé smrti vysvětloval mnoho.
"Ah...to dává smysl..." zamumlala si tam pro sebe a přikývla si na svou teorii. Jestli byla skutečně mrtvá, vysvětlovalo to, proč tam bylo tolik duchů a proč Zo s řidičem zmizeli. Muselo to znamenat, že se ocitla ve světě duchů. Přeběhl jí z toho mráz po zádech a opět jí trochu popadl strach. Znamenalo to totiž, že byla skutečná i děsivá bytost.
No a Zoe trvala na tom, že si jí tam na místě vyšetří, jak nejlíp bez vybavení umí. Cass nad tím protočila očima. "Vážně jsem v pohodě, Zo." ujišťovala jí. Jenže Zoe si nedala říct. "Puls mám taky v pořádku." pověděla jí, když začala měřit, ale Zo měřila dál. Stejně tak jí sdělila, že i dýchá v normě. Ale i to si raději Zoe sama zkontrolovala. Cassie měla nutkání dech schválně zadržet, ale rozmyslela si to. Došlo jí, že by jí pak sestra okamžitě hnala do nemocnice vtip nevtip. A tak si jen povzdychla a nechala jí, aby si sama zjistila, že je naprosto v pořádku. Alespoň fyzicky.
"Ne, nepraštila. Nic mě nebolí." odpověděla jí lehce otráveně a založila si ruce na hrudi. Povzdychla si. "Víš, že jsem...zvláštní...myslím, že to s tím možná tak trochu souvisí." prozradila jí šeptem, aby tam neděsila jejich pána řidiče. Na toho se usmála a ukázala mu palcem a ukazováčkem kroužek na znamení OK, jsem v ok jinak řečeno. Pak se otočila opět na svou sestru. Ano, Zo věděla o Cassině schopnosti vidět duchy. Něco takového se těžko tají před někým, kdo vás zná celý život.  
"Každopádně vidíš, jsem v pořádku...sama sis to ověřila. Můžeme už jet na tu párty? Budeš tam se mnou...dokonce u mě i dneska spíš...takže mě můžeš hlídat, jak se ti zlíbí..." pověděla své sestře s širokým úsměvem. A Zo to nakonec odkývala.

Avšak tohle celé zdržení se neobešlo bez dalších problému, jak se Cassie ukázalo hned, jak dojeli na místo. Její rty se stáhly do tenké linky značící její momentální mrzutost. Už na párty nikoho nepouštěli...zatím šel dnešní večer od desíti k pěti a pak rovnou na mínus desítku...i když možná ne. "Hm? Občas tam někoho pustěj. Musí v tom být nějakej systém..." zamyslela se nahlas. 
No a to k jejich auto došel nějaký týpek z ochranky. Nathan podle jmenovky, které si Cassie všimla. Snažil se je přimět k odjezdu. Jenže Cassie se po téhle pekelné cestě, kterou si musela projít, vracet bez opojení vínem a smočením v tom slibovaném bazénu. Proto se rozhodla něco zkusit.
"Oh? A já se těšila, až si dám trochu vína a svleču ze sebe tyhle šaty...." pronesla smutně. "Slibovali mi dobré víno a bazén...opravdu byste tam nenašel ještě nějaké místo...Nathane?" zeptala se chlapíka.

[lamont]

Lamot byl velmi simple guy, když šlo na emoce. Jestliže viděl někoho, jak si užívá drink, který mu připravil, vyčaruje mu to úsměv na rtech a může s klidem říct, že odvedl dobrou práci. Sice to nebyl top jeho schopností jakožto barmana, ale jeho show měla přijít až později večer. Teď ještě nebyli všichni navátí dost, aby si ji pořádně užili. Dokončil leštění skleniček a panáku a hodil je někam do vitríny za sebou. Stihl ještě obsloužit pár dalších zákazníku, než se k němu zase nepřimluvil Takeshi. Měl rád společnost, která se vyžívá ve svém pití a neládujou to do sebe jako vodu, jenom aby se opily.
"Někdo v práci mi řekl, že bych to měl zkusit. Myslím, spojit se s ním, takže jsem mu zavolal, vysvětlil, proč volám, no, a jsem tady," vysvětlil zvídavému Takeshimu velmi stroze a přímočaře. Ona to byla všechno pravda. Nic zvláštního neudělal a ani nevyužil nějakých známostí, aby se mu "vecpal". A navíc měl poměrně velkou fan base na Instagramu, který používá na promo svého jména a tak, takže zřejmě o něm už někde slyšel, a proto se nebál si ho najmout.
"Pracuju v jednom podniku na druhém konci New Yorku. Není zas tak známý, ale mám to tam rád. Majitel mi dává hodně prostoru na mé věci a celkově mě podporuje v tom, co dělám, takže ne, nemám zatím svůj podnik, většinou cestuju kvůli zakázkám," dodal další špetky informací. "Co ty? Proč jsi tady??" zeptal se ho. Nechtěl, aby to byla jednostranná konverzace, takže se rozhodl, že se i on trochu zapojí. Navíc ho i celkem zajímalo, jak se tak excentrický člověk jako on někde objeví.

________________________________________________
➤ Takeshi, Lamont

"BU-BUM. BUM-BU-BUM."
Bolo to naozaj zvláštne. Takeshi si mohol sprvu myslieť, že sa mu to len zdá, ale ten zvuk mu bol naozaj povedomý. Celkom jasne a zreteľne ho zachytil aj napriek stovke hlučných ľudí v okolí baru. Boli to bubny, ale... nie obyčajné bubny. Na to by samozrejme existovalo jednoduché vysvetlenie - niekto v dome započal svoj set na bicích alebo sa začala zvuková skúška na koncert o deviatej. Ale tento dunivý zvuk sa niesol vilou ako búrka. A neustále silnel. A silnel, až napokon celkom prehlušil aj spitých hostí pri bare. No ostatní s týmto hurhajom očividne nemali žiadny problém. Ďalej sa smiali, zabávali a pili, akoby sa nič nedialo.
"BU-BUM. BUM-BU-BUM."
O to hrozivejšie bolo, keď sa Takeshi ocitol pri bare celkom sám. Jediné žmurknutie a po všetkých tých ľuďoch ani stopy. Vtom sa vila ponorila do temnoty. Svetlá sa vypli ako pri výpadku elektriny. Take tam sedel sám v úplnej tme, no rachotavé bubny neprestávali. Vietor vonku sa odrazu prudko dvihol a desivú čierňavu na moment pretrhol prenikavý záblesk z oblakmi zatiahnutej oblohy. Prichádzala búrka. A netrvalo dlho kým dorazila priamo nad vilu. V priebehu sekúnd sa na dvore spustil hustý dážď, blesky udierali rovno do zeme a Takeshi už nedokázal rozoznať medzi hrmením a údermi bubnov. Bol to jeden a ten istý zvuk. Takeshi mu nemohol utiecť. Nohy ho prestali celkom poslúchať.
"BU-BUM. BUM-BU-BUM."
Nepríjemný pocit prenikol aj do Takeshiho prstov, a potom končatín. Akoby ho obaľovala statická energia. Ak sa čo i končekom prstu priblížil k nejakému povrchu, z jeho prstov vylietali malé elektrické výboje.
Sklenená stena neďaleko baru vedúca na malú vonkajšiu terasu sa začala nadúvať, a vo výbuchu sa rozpadla na milióny malých ostrých úlomkov, ktoré akoby zázrakom Takeshiho netrafili. Búrka okamžite vošla dnu, a dážď ho nekompromisne zmočil. Vo vetre sa začali kývať aj ostatné steny, snáď aj celá vila. Takeshi stál priamo uprostred hurikánu.
Razom do nádvoria udrel obludný blesk, ktorý Takeshiho nakrátko oslepil. Na mieste tejto strely sa teraz vznášala akási prapodivná osoba. Polonahý muž oblečený v tradičnom japonskom "kobakama" ozdobený zlatými náramkami a vzácnymi drahokamami sa týčil vyše dvoch metrov a zázračne ho obklopovalo asi zo osem taiko bubnov a oslepujúca biela žiara. V rukách držal hracie paličky. Jeho vlasy viali vo vetre ako divé, na tvári sa mu zračila neskrotná grimasa a do okolia z neho náhodne vystreľovali blesky. Bol to hrôzostrašný pohľad. Neznáma bytosť, ktorá akoby vyskočila z klasických japonských príbehov, sa pomaly vybrala k Takeshimu a prehovorila hromovým hlasom (v starej japončine, ktorej ale Takeshi rozumel dostatočne).
"Smrteľník! Prezraď svoje meno bohovi hromu!"
Koľko toho dnes vlastne vypil?

Lamont si rýchlo všimol, že Takeshi prestal odpovedať. Jeho viečka celkom zbeleli a biely cukrík sa nevládne zrútil na bar, akoby ho trafil šľak. Následne sa zrútil na zem, čo si už všimli aj ostatní hostia pri bare. A netrvalo dlho kým sa spustil krik. No panika nikomu nepomáhala, chudák chlap pravdepodobne potreboval lekársku pomoc. Niekto si všimol, že Takeshi prestal dýchať, ale to neznamenalo, že sa javil ako mŕtvy. Práve naopak. Jeho telo sa hádzalo po zemi ako telo pacienta v akomsi silnom epileptickom záchvate. Ľudia sa šokovane na toto divadielko len prizerali a aspoň polovica z nich vytiahla svoje mobily, aby to čo najskôr mohli hodiť na YouTube. Okrem toho sa po zemi nevysvetliteľne začali plaziť akési elektrické prúdy, a okolie baru nepríjemne prskalo statickou energiou. Na scéne sa okamžite objavilo zopár SBSkárov, ktorí sa snažili dostať situáciu pod kontrolu.
Svetlá vo vile na moment zablikali.

[salma]

Ten príbeh o jeho palici si vypočula s neskrývaným potešením. Na skatera by ho teda Sal neodhadla, ale predsa len spomínal, že to bolo kedysi dávno v detstve. Pri opise toho zranenia skrivila tvár, pretože sama mala s vážnymi zraneniami zlé skúsenosti. A stále z nich mala obrovský strach. Jedna chyba a celá potenciálna kariéra v prdeli. To bolo desivé, nie?
"Dobrá voľba, ponechať si ju. Ak ti mám pravdu povedať, na mňa to zafungovalo. Perfektný magnet na kočky." Priznala sa Salma a pokrčila plecami, pričom si nezabudla povšimnúť ďalší z jeho rafinovaných komplimentov. Dwane sa v hre vyznal, to musela uznať. No v tejto hre sa vedela pohybovať aj ona. Zdvihla svoju kabelku, rýchlo sa v nej prehrabla a na svetlo vytiahla fľašku luxusného Kongsgaard Chardonnay.
"Piješ aj niečo iné ako rum?"
Jej otázku prerušil rozruch pri bare. A tentoraz to nebol len Bryan Owens. Muselo sa stať niečo naozaj vážne, lebo všetci mali vonku svoje smartfóny. Salma sa spýtavo obzrela na Dwanea a rozhodla sa zistiť o čo ide.

________________________________________________
➤ Aurora

"Univerzita? Ach áno, pracujem na univerzite. V súčasnosti na Kolumbii." Odvetil Aaron s neprítomným pohľadom a konečne dopil svoj pohárik. Túžobne sa pozrel smerom k baru, ale tam by na drink teraz musel čakať minimálne desať minút.
"Aká to náhoda! Takže obaja zháňame dobrého pána Owensa?" Zasmial sa a neveriacky pokrútil hlavou. Vašu konverzáciu prerušilo dianie pri bare. Aaron odrazu zbystril a zvedavo sa naklonil napred.
"Moment, toto vyzerá dôležito." Vyhŕkol zo seba a už ho nebolo. K baru sa rozbehol ako keby tam podávali free drinky. Pri pohľade na zelektrizovaného Takeshiho sa mu rozžiarili oči. Hrubo odsotil tie hlúpe gorily, pokľakol k Takemu a z vačku na obleku vybral kus kriedy.
"Ničoho sa neobávajte, milí hostia. Som lekár, všetko je pod kontrolou." Zodvihol ruky na upokojenie davu a okolo Takeshiho začal na zemi kresliť akýsi symbol.

________________________________________________
➤ Cassandra

Nathan sa na moment zamyslel a obe ženy si pozorne prehliadol. No na akej párty v celej histórii bolo problémom príliš veľa žien? Niečo také neexistovalo. Poznámka ohľadne vyzliekania a bazénu mu v mysli doplnila patričný a utešený obraz.
"Keď to poviete takto," pousmial sa strážnik a zamával na vrátnika rukou, "prajem vám príjemnú zábavu, dievčatá. Neskôr budem mať voľno, možno sa stretneme." Po tomto sa závora zdvihla a vodič auto previedol na nádvorie, kde ste mohli vystúpiť.
"Pekná práca, sestrička. Kde sa to ty učíš...?" Pochválila Zo spôsob, akým sa Cass podarilo presvedčiť strážnika, aby vás pustil dnu. Na tvári jej visel ohromený a zároveň uvoľnený výraz, pretože sa v žiadnom prípade nechcela vracať domov.
Odrazu vás zasiahli silné poryvy vetru. Objavili sa tak nečakane, že Zo sa v lodičkách skoro strepala na zem. V tom istom momente sa spustil bujný dážď, akoby niekto zapol sprchu, a na oblohe sa začalo blýskať a hrmieť. Kde sa táto búrka vzala? V počasí nič takého nespomínali. Druhý augustový týždeň mal predsa podľa meteorológov obísť bez jedinej kvapky.
"Cass, dnu, rýchlo."

[takeshi]

"Je dobrý, že máš místo, kde tě berou a děláš to, co tě baví. Mám to taky tak," usmál se na Lamonta a znovu se napil Kmotra. Proč jsem tady? Jako tady u baru?" Laškovně se uchechtl. "No protože chutná a je tu dobrá společnost," odpověděl upřímně. "S Bryanem jsme si hodně blízcí. Známe se dlouho, už od střední, jestli se nepletu. Já ho tahal z problémů a on mě za to opíjel. Teď ho z problémů tahají právníci, ale opíjí mě pořád, jak vidíš." Mrkl na Lamonta a zase si usrkl trošku ze svého nápoje.
Z jeho pohodové chvilky s příjemným barmanem ho však najednou začalo něco rušit. Hudba hrála, lidé tančili a řvali jako paviáni, ale Takeshi stejně slyšel, jako by se k němu blížil zvuk bubnů. "Bryan se najal nějakýho bubeníka nebo co?" Zařval a otočil se na židli, aby našel, kdo za tím stojí. Normálně by tomu nevěnoval moc pozornosti, ale už to začalo být až moc hlasité. Jenže když se otočil, po nikom najednou nebylo ani stopy. Co..? Haló?" zavolal, ale jediné, co se ozvalo zpět, byl ten zvuk bubnů. Takeshi cítil, jak mu začalo bít srdce jako o závod. Vůbec tomu nepomohlo to, že se všechno v celém domě ponořilo do temnoty. Pud sebezáchovy se ozval a Takeshi seskočil ze židle a rozběhl se pryč. Cestu mu najednou osvětlil záblesk, za kterým okamžitě následovalo hlasité hromobití. Nebo to snad byly ty bubny? Takeshi už nedokázal rozeznat rozdíl.
Zoufale se vyškrábal na nohy a vyběhl ven, kde se mezitím spustil hustý déšť. Celá ta scéna byla jako v nějakém hororovém filmu a Takeshi se stal nedobrovolným protagonistou. Jeho tělo ale najednou ztěžklo, cítil jako by každičký kousek jeho bytí elektrizoval a s tímhle nepříjemným pocitem se opět snesl k zemi. "Já...Já tady umřu..." Už se ani nepokoušel zvednout. Všechno se kolem něj třáslo, hučelo a ještě se do toho pořád ozývalo to hlasité bití.
Následně přiletěl další blesk, kterému byl hned v patách ohlušující hrom. Takeshi si všiml toho, že se před ním objevila nějaká osoba. Už ho chtěl volat o pomoc, jenže když se na něj podíval pořádně, zmohl se jen na to, aby zalapal po dechu. Ten muž letěl vzduchem a vznášely se kolem něj bubny. A pak na něj promluvil.
"Bo-bohovi hromu?" vykoktal. Co to bylo za nesmysl? V minulosti se už slil mnohem víc a nikdy neměl sny o tom, že by viděl bohy z japonské mytologie. Proč by se mu teď najednou zdálo o tom, že se ho rozhodl navštívit Raijin? Ano, Takeshi znal bohy Shinto, byl Japonec.
"Sakai...Takeshi," odpověděl nakonec na jeho otázku.

[cassandra]

Cassie vykouzlilo na tváři úsměv, když se chlapík z ochranky začal chytat. Tušila, co se mu honí hlavou a přesně proto řekla to, co řekla, tak, jak to řekla. Dokonce tam naznačoval, že se možná potkají, až bude mít později volno. 
"Ah! Děkujeme moc! A ano, možná se střetneme a možná taky dostanete něco jako poděkování." pověděla mu ještě s úsměvem, než projeli kolem směrem na nádvoří.
Pak s lišáckým úsměvem na tváři natáhla ruku směrem k Zo, aby jí odplácla dobře odvedenou práci. Protože to rozhodně byla dobře odvedená práce.
Na sestřina slova se lehce zasmála. "Díky. Myslím, že v těhle šatech mi jen tak někdo 'ne' neřekne. O to víc, když si mě představuje bez nich. Děvče musí umět správně využít svých zbraní. Obzvlášť, když se chce už vážně napít." pověděla a pokrčila nad tím rameny. 
Poté ještě poděkovala řidiči, zaplatila mu včetně dýška navíc za to čekání a nečekané zdržení a taky proto, že to byl sympaťák...a pak vystoupila.
Hned o chvíli toho ale trochu zalitovala, když se do nich opřel silný vítr. Cassie chytla Zoe za paži, aby jí trochu podepřela, jelikož se zdálo, že to na těch svých lodičkách neustojí. "V po-?" začala svou otázku, kterou však nestačila doříct, kvůli náhlému prudkému dešti, co se na ně spustil. To byla rozhodně nepříjemná studená sprcha. Jako jo, měla v plánu se namočit....ale v bazénu a ne v šatech. Ty se jí teď mokré lepily na tělo, což bylo velice nepříjemné. Na to, jak hezky ještě před chvílí bylo, teď to vypadalo na pořádnou bouřku...a doufejme, že jen bouřku. Meteorologové to očividně zase zvorali. 
Každopádně Cassie na nic nečekala. Přikývla na sestřina slova a pospíchala se schovat dovnitř.

[dwane]

V takovém případě jsem si ty nohy mohl zlomit i obě..
Odpověděl Dwane. Následně ze srandy vzal svojí hůl a jednu z lebek políbil na znak vděčnosti. Je pravda, že pár hezkých kočiček už nalákala. Ale žádnou takovou. Ono je asi docela málo holek, které jsou sexy a zároveň jsou schopné vám dát vypínáka. Takové většinou mají 130 kilo a ruský přízvuk. Náhle se Dwanovi před očima objevila flaška vína. Drahého vína, což bylo něco, co se neodmítá. S vínem je to tak, levné se nedá pít a nadrahém si člověk pochutná jako na málem čem, nebo málem kom? Dwane nahodil lišácký úsměv, když v tom jako by někdo zapl stroboskop a nějaký Asiat začal na zemi tančit breakdance. Nebo..
Co za debila si zase vzalo nějakou sračku..
Vypadlo otráveně z Dwana a rychlým krokem vyrazil směrem k třepajícímu se borcovi na zemi. Všude to jiskřilo jako před chvílí u sloupu, ale v Dwanovi se probudil jeho záchranářský pud a přes davy lidí s telefony, protože kdo by nechtěl ráno vidět na instastory třepajícího se borce, přímo k chudákovi na zemi.
Tak jak borče..
Zamrmlal si pro sebe Dwane když už klečl u svíjejícího se borce. Neměl nejmenší tušení kdo je zač a dost možná měl málo času na to, aby určil příčinu tohohle všeho. Věděl však, co by udělal snad vždycky i bez bližšího zjištění. Klučinovi okamžitě povolil kravatu a urval dva vrchní knoflíky u košile, aby se mu lépe dýchalo. Následně zkontroloval, jestli nemá na krku nebo ruce jakýkoliv přívěšek, kde by byla informace o nějaké nemoci kterou trpí. Dost lidí bylo zodpovědných a když trpělo epilepsií nebo něčím podobným, tak na to tímhle způsobem upozorňovali. Další věc byla peněženka, ale pro tu se neodvážil sáhnout, protože..no, to asi víme všichni. Dwane bouchl do své hůlky a vrchní lebka se otevřela a on tak viděl hodinky. Potřeboval teď přesný pojem o čase. Druhou ruku měl položenou na klučinové krku, aby kontroloval ostatní důležité funkce. Jestli se jednalo o epileptický záchvat zjistí brzy, důležité bylo ho teď hlavně nechat vycukat.

[aurora]

"Kolumbii hm.." Povedala som si pre seba. Nikdy som na nej nebola, ani ako stážista. Rozhodne som sa mala v pláne povypitovať, aké to tam je. Na internete sa síce vedel človek dohladať mnohým veciam, ale mať info z prvej ruky od zamestnanca bolo presa len o niečo lepšie. Chcela som mu odpovedať na poznámku o pánovi Owsenovi, no v tom sa pri bare začalo niečo diať a on ma v podstate prerušil. Ono pri bare sa toho stále dialo mnoho. Ja ? Ja som ostala sedieť na pohovke. Keďže ma ale zaujímal ten povyk, tak som sa z nej naklonila tak, aby som mala výhľad na bar. Ten však obklopoval hlúčik čudí a keďže som nebola vševidiaca, jednoducho som si z tejto situácie nevedela nič odniesť. Snáď iba zo zvukov. No a tak som sa zas usadila do svojho vnútorného pokoja. Vytiahla som si z kabelky telefón na ktorom som začala nezaujato kontrolovať maily a rôzne chaty, ako napríklad s bratom, ktorý ma už stihol zaspamovať, či som v poriadku a že nech ma ani nenapadne ísť domov sama, že po mne príde a tak.

[lamont]

"Vždy je to tak lepší," dal za pravdu Takeshimu. Člověk by měl skutečně dělat to, co ho baví, jinak by nikdy nebyl skutečně šťastný. Jenom by pracoval někde, kde by to ani tak neznal, a každý den by se vracel domů s tím samým prázdným pocitem. A takhle by to šlo roky, až by se při svém posledním dechu přistihl jak leží na seniorském lůžku obklopen lidmi, kteří tam pro něj odjakživa byli.
"Kamarádi ze střední, pěkný," hvízdl a dost se tomu podivil. Bylo celkem vzácné, že takováto přátelství vydrželi. On vlastně střední proplul a nakonec se ocitl zde v New Yorku, kde nikoho neznal. Kdyby tu měl nějakého kámoše, zřejmě by šlo všechno jinak. Ale tak Lamont to bral velmi profesionálně. Vždy si nějak poradil, ať už s pomocí nebo bez ní.
Chtěl už přidat další poznámku k tomu opíjení se, ale když si naposledy Takeshi srkl, tak to s ním šlehlo o bar a potom se svalil na zem. Naštěstí byl Lamont k němu dostatečně blízko, aby ho částečně zachytil a zbytečně si neublížil. Rychle přeskočil bar a klečel u klepajícího se rákosníka. "Je s ním tady někdo?" zařval do čumícího davu, ale nevypadalo to, že by se k němu někdo měl. Na místo toho si to všechno natáčeli a fotili. "Scheiße!" zanadával a hned šáhl po svém telefonu, na kterém už díky rychlému vytáčení volal 911. Kdo ví, jestli se někomu dovolal, neboť venku propukla znenadání bouřka, ale Lamont se plně soustředil na Takeshiho, než aby začal řešit nevyvedenost předpovědi počasí. "Znáte ho? Nevíte, jestli si něco vzal?" začal se ptát dvou chlapíků, kteří přiběhly na pomoc. Jeden je tam ujišťoval, že je doktor a začal tam něco čmárat křídou. Druhý zas kontroloval, zdali stále žije, přičemž se Takeshi neustále klepal. Věděl, že pokud je to epileptický záchvat, tak by se na něj nemělo vůbec šahat, maximálně dávat pozor, aby se nějak nezranil, takže odtáhnout všechno v jeho blízkosti. Nom, ale co dál?

________________________________________________
➤ Takeshi

Raijin-sama pristúpil - alebo sa priniesol - bližšie a teraz sa týčil nad Takeshim ako hora, zatiaľ čo ho stále sprevádzali blesky akoby bol jadrom teslovej cievky. Chcel prehovoriť, ale niečo ho vyrušilo. Zamračený výraz na jeho tvári náhle vystriedal hnev. Takú drzosť by si snáď nedovolil. Nech sa o to ani nepokúša. Raijinovi nezostávalo veľa času a tak započal proces.
"Takeshi Sakai! V mene mojich predk..."

Nasledovné udalosti sa udiali v priebehu jedinej stotiny. Takeshi ani nestihol zaznamenať čo sa stalo. Do nádvoria uderil ďalší hromový záblesk, ktorý vás oslepil, steblá trávy sa ohli ako pri silnom vetre a okolo Raijina preletela akási rozmazaná silueta. Ozvalo sa krátke, stručné "svist" a vzduchom nieslo prenikavé brinčanie veľmi ostrej čepele.
"Moje taiko!" Zrúkol Raijin nahnevane a zaskočeným pohľadom sledoval ako sa asi štyri z jeho bubnov rozpadli na dve dokonalé polky. Taký perfektný a čistý rez bol možný len pomocou katany. "Bratu! Kde si zanechal svoju česť?" Znela jeho pobúrená otázka, no mohutný, ale zároveň elegantný muž v bielom samurajskom kimone a japonskom klobúku saka mu neodpovedal. Stál otočený k vám, jeho oblečenie vejúc v silnejúcej búrke a v jednej ruke držal katanu, ktorej ostrie iskrilo bleskami. Tvár samuraja ste nezahliadli, len jeho slabý úsmev.

"Mali sme dohodu!" Pokračoval Raijin, ale jeho brat zrejme nemal záujem o konverzáciu. Namiesto slov sa otočil, schmatol svoju zbraň do oboch rúk a doslova vystrelil oproti Raijinovi. Bol rýchlejší než hrom samotný. Raijin tento útok čakal a okamžite sa odbleskol na jeden z neďalekých stromov.
"Tvoja dohoda, Raijin-kun. Nie naša." Prehovoril bleskový muž hlbokým hlasom starého bojovníka. Tentoraz sa zdalo, že aj Raijin stratil o rozhovor záujem. Hnevlivo zdvihol svoje paličky a poriadne pobúchal po bubnoch. Na jeho oponenta vyletel zo tucet bleskov, no ten sa im poľahky uhol a započal protiútok. Znenazdajky sa objavil rovno nad Raijinom, v pláne rozseknúť mu aj zbytok bubnov, ale Raijin to čakal a dvihol ruku nabitú ohromnou energiou. Brata trafil priamo do hrude, no jeho telo sa rozpadlo na vodu.
"Bez raiju si slabý, otouto."
V tej istej chvíli skutočný samuraj stojaci rovno pred bohom hromu napriahol katanu, švihol vzduchom a zo zbrane sa vyvalilo ničivé tornádo, ktoré udiveného Raijina zobralo ako hračku. Potom stačil jediný pohyb ruky a tornádo aj s Raijinom sa začalo vzďaľovať, až sa ocitlo kdesi na oblohe. Hlas Raijina sa pomaly ale isto strácal v diaľke.
"Preklínam ťa, Susanoooo...!"

Takže to skutočne bol Susanoo. Boh búriek a morí. Samuraj zasunul svoju katanu naspäť do pošvy a pribleskol sa priamo k Takeshimu. Konečne mohol vidieť jeho tvár, bujnú bradu a dlhočizné obočie. Reinkarnácia Hattoriho Hanza samotného!
"Sakai Takeshi, z mojej vôle sa teraz staneš bojovníkom. Samurajom! Budeš mi navždy oddaný, inak ťa postihne strašný osud rōnina! Nepadneš do zajatia a svojich protivníkov ponecháš bez hlavy, ako sa na udatného služobníka patrí! A keď vo svojej úlohe zlyháš, privilégium seppuku ti zabezpečí čestnú smrť!"
Do Takeshiho náhle udrel blesk. A nebol to len sen. Nie, Take skutočne cítil ako umiera. Cítil ako ho obopína smrť. Cítil ten smrad zhoreného oblečenia, prepálenej kože a mäsa. Jeho orgány postupne zlyhávali, jeden po druhom. S rozmazaným zrakom a v poslednom dychu videl ako Susanoo znova vytiahol svoju katanu a odsekol mu hlavu. A potom... nič.

[salma]
+
________________________________________________
➤ Aurora, Cassandra, Dwane

Aaron sa dokonale sústredil na dokončenie rituálu. Musel ho vykonať čo najskôr, a vedel, že sa musí poponáhľať. Spútať avatara monogramom Chi Rho by bolo za iných okolností nemožné, ale tento chlapec sa práve nachádzal uprostred svojej reinkarnácie. Nemal síce získať nové telo, no smrť a znovuzrodenie boli zásadnou súčasťou vytvárania avatarov. Bolo mu jasné, že priebeh rituálu sa dostane na internet, ale o to sa dokázal postarať neskôr. Takúto výnimočnú udalosť nemohol premeškať. No musel uznať, že ho sem hlavne dostal dobrý tip od strážcu Arakiela.
K japonskému mužovi na zemi sa pokúsilo dostať zopár zúfalcov, vrátane jedného šaša vo fialovom obleku, ktorého však Aaron odsotil a v žiadnom prípade ho nenechal manipulovať s Takeshim. Lamont sa pokúsil zavolať záchranku, ale o signáli nebolo ani slychu. Museli ste sa nachádzať rovno v strede tejto začínajúcej búrky.
Podozrivé správanie Aarona sa znepáčilo dvom gorilám, tak ho muži schmatli za golier a zisťovali o čo mu vlastne ide, a celkom isto začal strácať trpezlivosť. Ale v tom sa na zem zrútila ďalšia osoba...

________________________________________________
➤ Lamont

"Prebuď sa... prebuď sa..."
Lamont započul tento tajomný hlas, ale nemohol mu odpovedať. Spal tvrdo ako skala a nedokázal sa prebudiť. V ruke odrazu pocítil silnú bolesť, ktorá ho konečne prebrala. Otvoril oči a videl len... sneh. Všade len sneh a ľad. Ležal uprostred snežnej búrky, na vrcholku akejsi hory. Strmé svahy viedli do zamrznutých údolí a ďalej k zamrznutým riekam. Ocitol sa v zamrznutom svete, ktorý pripomínal sen, alebo skorej nočnú moru. Netrvalo dlho kým pocítil chladný vietor. Oblečený len naľahko, mráz mu prechádzal po celom tele, kruto ho oblizoval a otupoval jeho zmysly. V takejto zime neprežije ani pár minút. Lamont postupne prestal cítiť svoje nohy, prsty, potom ruky a napokon znecitlivelo celé jeho telo. Na tvári a vo vlasoch sa mu sformovala tenká vrstva krutého ľadu, a smrť prichádzala. No znova sa ozval ten hlas. Bolo to jediné na čo sa mohol Lamont upnúť. Ten príjemný hlas, plný tepla a idyly...
Na jeho ruke náhle pristál mohutný havran. Bol dvojnásobne väčší ako bežný vták, ale z nejakého dôvodu ľahký ako pierko.
"Čoskoro umrieš." Informoval ho hovoriaci havran celkom nezaujato, snáď ako by ste sa zhovárali o zajtrajšom počasí.
"Smrteľník, nemáš tu čo hľadať. Vlky sa v tebe zmýlili. Nie si hodný tej pocty. Daj nám za pravdu. Daj nám za pravdu." Akoby toho nebolo dosť, na scéne sa objavil ďalší havran. Ten pristál na jeho druhej ruke.
"Povedz, že nie si hodný tej pocty. Je to pravda, je tomu tak. Vlky sú slepé. Nezaslúžiš si moc nášho pána. Nie si skutočným bojovníkom. Valhalla ťa nikdy neprijme. A teraz umrieš, a poputuješ rovno za Hel."
"Muninn, slepota je tvojím nedostatkom. Tento smrteľník srší skrytou mocou. A kto si, že rozhoduješ za Ódina? Ja hovorím, dajme mu šancu," pokarhal havran svojho spoločníka a zdvihol pohľad na Lamonta, ktorý bol v tejto chvíli skoro ľadovou sochou, "čo vravíš na svoju obranu?"

________________________________________________
➤ Pokračovanie pre ostatných

To nie je možné. To snáď nie je možné, pomyslel si Aaron. Blondiak sa zložil na zem ako bábka a vykazoval rovnaké znaky premeny ako japonec. Dvaja?! Kde sa tu vzali dvaja bohovia? Vskutku výnimočná situácia, ktorá sa v momente stala mierne zložitejšou. Jedného avatara by zvládol spútať a odniesť, ale dvoch? A čo ak sa ich tu objaví viac? Bude potrebovať ich pomoc? Aaron sa musel rozhodnúť rýchlo. Áno, prítomnosť cherubov isto pomôže. Bolo načase ukázať svoju silu a zavolať posily.

Aaron napol svoje svaly a jedného z ochrankárov prehodil cez bar akoby sa jednalo o malé dieťa. Druhého lakťom udrel do tváre, a gorila spadla v bezvedomí na zem, prudko krvácajúc zo zlomeného nosa. Rozbehlo sa k nemu viacero mužov, dokonca sa z futbalu vrátil aj Bryan spoločne s Ashley, no teraz ho nikto nedokázal zastaviť. Aaron spojil ruky dokopy a z neviditeľnej pošvy vytiahol žiarivý rytiersky meč - prakticky ho zhmotnil vo vzduchu. Meč následne zapichol do zeme. Tí čo stáli najbližšie pocítili silnú páľavu, akoby sa ocitli rovno pri otvorenom ohni. Na podlahe sa pomaly sformoval vyše päť metrový obrovský kríž, pričom Aaron stál priamo v jeho strede. Mohutný krucifix žiaril ako slnko samotné, a rovnako tak aj spaľoval.

To celkom stačilo aby sa vo vile spustil chaos - ľudia sa vykašlali na natáčanie videa a s krikom sa rozbehli kade ľahšie.
Podlaha vzbĺkla a nie všetkým sa podarilo ujsť pred svätožiarou. Plamene zasiahli aj Ashley, sestru oslávenca, no Bryan ju stihol schmatnúť a odniesť do bezpečia. Niekoľko ľudí toľko šťastia nemalo. Salma nechápala čo sa deje, no radšej sa pustila na útek spoločne s ostatnými. Najprv odpadol ten muž, ktorého stretla v obchode, potom sa tam zopár "lekárov" pustilo do bitky a teraz začala horieť celá vila. Hotová katastrofa. Sal odrazu premkol obrovský strach - čo ak niekto doniesol zbraň? A chcel vystrieľať celú oslavu? Zatiaľ však nepočula žiadne výstrely, takže táto teória nedávala žiadny zmysel. Pohľadom zháňala Dwanea, ale v tom zmätku ho nikde nezahliadla.

Pre Zoe a Cass sa noc ani nezačala, ale to nič nemenilo na tom, že ste od odchodu z domu neustále skákali z kaluže do blata a naspäť a znova. Po príchode do vily malo byť všetko konečne fajn. No namiesto zábavy ste stretli dav utekajúcich ľudí. Tí šialenci vás skoro zvalcovali, a to ani nevyzerali moc opito. Nie, neboli opití, ale vydesení. Báli sa o vlastný život. Kdesi od baru ste začuli rachot a vilou sa niesol zápach spáleniny. Na párty ste naozaj došli neskoro. Zo sa podarilo tejto vlne ľudí uhnúť a zas skoro spadla na zem. Tie lodičky nemali byť na šport!
"Dofrasa, Cass, tento večer je snáď prekliaty!" Zanadávala si Zo, premýšľajúc či sa tiež pustiť do úteku. Bolo to asi rozumné rozhodnutie, aj keď do tej búrky sa príliš nechcela vracať.

Aaron vedel, že o ten splašený dav sa postarajú posily, ale on mal stále prácu. Za chytenie dvoch avatarov ho isto čaká povýšenie. Možno sa stane i strážcom rádu! Stále nedokázal pochopiť ako sa bohovia dohodli na tomto milom pláne. Svojich nepriateľov chceli zrejme zastihnúť a tak sa rozhodli vytvoriť viacerých avatarov naraz, a zároveň to urobili na verejnosti. Múdre, ale zbytočné.
Templár však svoj rituál spútania nikdy nemal dokončiť. Do tváre mu vletela chladnička plná chladeného alkoholu. Na bare víťazoslávne postával zamračený mýval, ktorý sa pri pohľade na Aarona ležiaceho na zemi pustil do smiechu.
"Hej, debil. Debil z rádu debilov. Čo hovoríš na ten vtip? Tá chladnička ťa poriadne schladila, nie?!"

Takeshi sa nadýchol. Smrť, tá bolesť, všetko bolo preč. Cítil sa ako novorodenec. A zároveň ako boh. No prebudil sa na celkom inom mieste na akom sa zrútil do toho "sna". Stál nad ním akýsi dlhovlasý muž s mečom, okolo baru sa plazili plamene a vilou sa šíril zápach spáleného dreva a plastu. Na bare z nejakého dôvodu postával zázračný... a hovoriaci mýval.
"Konečne, hurá! Avatar, trhaj! Ten chlapík je zlý ako repa!"
Take nemohol tušiť čo sa deje, ale jeho telo, jeho energia bola na roztrhnutie. Cítil sa akoby mohol preskočiť horu, rozbiť stenu jediným úderom a bežať sťa Usain Bolt. Po jeho rukách sa plazili elektrické prúdy, ale nie bolestivo. Nie, tieto prúdy ho energizovali, dodávali mu neskutočnú silu.

[aurora]

Všetko sa zomlelo pomerne rýchlo, a ja som to pozorovala s istým.. no bojazlivým očakávaním. Nemala som rada konflikty a ako sa gorily pustili do pravdepodobne profesora, rad sa trocha rozostúpil a pomiešal. Ja som mala zrazu výhľad. Pomaly som sa postavila, no nebola som si vôbec istá, čo robiť. Nebola som dobrá v kritických situáciach.. a konfliktom som sa priam vyhýbala. Ten typ, ktorý si do uší pichol slúchadlá a radšej "odišiel". No nie vždy sa to dalo.

No po chvíľke sa to zomlelo ešte viac, a ja som bola schopná iba vyvaliť oči a ostať tam zamrznuto sedieť... môj mozog sa pozastavil. Čo som videla? Muža ktorý z ničoho nič vytiahol meč? A kde sa vzali tie plamene? Rovnako ako ostatných, ma chytila panika.. no na rozdiel od ostatných som bola ja ten, kto v podstate zamrzol a nevedel sa tak nejak pohnúť ďalej. Keďže som sa nachádzala trocha stranou od ľudí, ani si to nemuseli raziť cezo mňa a strhnúť ma k východu, prípadne na zem. Šťastie v nešťastí? Kto vie.

Po tvári sa mi vyrazil pot a ja som sa uvedomila, až keď mi do nosa udrel smrad spáleniny, a do tela sa opieralo teplo z ohňa, ktorý sa nenachádzal zas tak ďaleko. Spravila som prvý krok dozadu, a následne som sa otočila a rozbehla sa niekam na druhú stranu domu. K oknu alebo tak. Mobil a aj kabelka mi pri tom vypadli z rúk, no vôbec som to nezaregistrovala. Snažila som sa prebiť cez nejaké najbližšie dvere, a po tom cez ďalšie.. a cez ďalšie. Bolo mi jedno do akej miestnosti či do akého výhodu, proste niekam.

[dwane]

Nějaký debil začal vyřvávat, že je doktor, začal čmárat něco křídou na zem, takže asi zase nějaký alternativní medik, který to vše přeháněl do extrémů a teď tady udělá pár čar křídou, podřízne kohouta, začne mu pálit nějakou věc před ksichtem a až klučina umře, tak za to budou moct 5G sítě. Dwane už se chystal, že toho borce prostě vypne a zkusí udělat co bude možné, ale během následujících pár vteřin se toho stalo sakra moc. Byl tu najednou kříž, oheň, mýval, blesky, meč, mýval. MÝVAL?!
Co to..
Dostal ze sebe jenom ohromený z toho všeho, co se dělo kolem. Začala šílená panika a všichni začal utíkat, strkat do sebe, šlapat po sobě a ve výsledku si ubližovali ještě víc, než by jim bylo ublíženo tady. Takhle nějak si Dwane představoval požár ve škole, ne jako když během cvičení v klídečku vyšli, všichni se sešli před školou a zatleskali si, jak je to super a jsou připravení. A to ještě stihl dvě cigarety za rohem, než se tlustá učitelka matematiky dostala z druhého patra, kde měla kabinet, dolů. A proč si na to teď vzpomněl, neměl by taky utíkat? Naštěstí Dwane uměl zachovat klid. Sal v davu už neměl šanci najít, takže zábava na dnešní večer mu utekla a nestihla mu ani dát číslo. On se mezitím rychlým krokem snažil dostat co nejdále utíkajícímu davu. Tohle všechno bylo něco víc, než byl normální člověk schopný vstřebat. On tady nehrál žádnou roli a proto nebyl jediný důvod, aby někdo šel přímo po něm, tohle bylo mezi nimi. A proto se musel starat spíš o to, aby ho neušlapal dav šílených Američanů. Zároveň tohle všechno vidět stálo za nějaké to riziko a proto se v dostatečné vzdálenosti schoval za sloup, odpálil si cigaretu a všechno sledoval. Nevnímal nic jiného krom té situace a kouře, který se mu dostával do plic a pomáhal mu udržovat se aspoň trochu při smyslech.

[takeshi]

"Je to sen, Takeshi. Opil ses a skončils pod stolem, jako vždycky." Taky tady byla ta varianta, že mu někdo něco hodil do pití. Možná Lamont? Nevypadal ale jako někdo, kdo by potřeboval používat drogy k tomu, aby někoho dostal tam, kde ho chce. Navíc co se týkalo Takeshiho, tak by se stačilo zeptat.
Z jeho snahy racionalizovat situaci, ve které se octl, ho však přerušila další hlasitá rána. Nerad to přiznával, ale na sen byla celá tahle scéna až moc reálná. Všechno, co se kolem něj dělo, vnímal, slyšel a dokonce i cítil.
Bubny boha hromu Raijina se najednou rozpadly - ne, někdo je rozsekl. Do Takeshiho živého snu totiž dorazil někdo další. Když ho konečně spatřil, uviděl samuraje v bílém kimonu, které divoce vlálo ve větru. Obličej mu zakrýval slaměný klobouk, ale i přesto si Take všiml jeho pobaveného úsměvu. Ve svých rukou svíral katanu, kolem které poletovaly jiskry. Jako by v sobě jeho zbraň držela blesk, co se chce dostat ven.
Pak spolu ti dva začali bojovat. Proč? Takeshi tam pořád ležel uprostřed nespoutané bouře a byl ještě víc zmatený, než předtím. Měl něco dělat? Ale co? Mohl jim maximálně nabídnout, že jim udělá nejlepší uramaki a temaki, co kdy měli.
Bylo to jako by se srazily dvě zuřivé bouře. Jednu hlasitou ránu následovala další a další. Oslepující záblesky Takeshiho donutily zavřít oči a schovat si hlavu pod ruce.

A pak to ustálo.

Takeshi si opatrně odkryl hlavu a podíval se nahoru. Stál nad ním samuraj v bílém s začal k němu promlouvat. Měl se stát oddaným samurajem? Sekat hlavy? A pokud selže, tak se má zabít? To všechno znělo jako jedna velká hromada hoven. "A můžu s tím nesouhl-" Najednou do něj udeřil blesk. Takeshi ani nedokázal křičet. Nikdy v životě nezažil nic, co by se aspoň trochu přiblížilo k agonii, kterou si teď procházel. Ještě viděl, jak se nad ním napřahuje samuraj s mečem, a pak najednou tma. Konec.

Takeshi se najednou prudce posadil a snažil se popadnout dech. "Byl to... Byl to jen sen?" rozhlédl se kolem sebe a všiml si, že party se během jeho spánku skutečně rozjela. Byl kolem něj oheň, týpek ve fialovém obleku (za což mimochodem respekt. To bylo ještě odvážnější, jak jeho volba,) nad ním stál chlap s mečem. Chlap s mečem. Jeho instinkt najednou naskočil a Takeshi ze země odskočil jako Spider-man o několik metrů dál. Netušil, jak to udělal. Prostě se jen opřel rukama o zem a stalo se to samo.
"Co se..Co se děje?" zeptal se zmateně. Takhle dobře se snad ještě nikdy necítil. Když sem dneska jel, trošičku ho škrábalo v krku, ale říkal si, že to zapije nějakou medicínkou a bude mu dobře. Teď cítil opak toho. Bylo mu líp než dobře. Necítil ani žádnou námahu z toho, co právě předvedl a to nic takového neuměl.
No a pak si konečně všiml toho mluvícího mývala. Ten hlas předtím slyšel, ale nevěděl, že mluví na něj. S vykulenýma očima na něj naprosto nechápavě hleděl. "C-co? Cože?"

[cassandra]

Cassie utíkala před deštěm dovnitř do vily. Těšila se, až si dá konečně nějaké to dobré víno a v klidu uschne hezky v suchu uvnitř. Jenže jakmile se dostala dovnitř, musela uhnout div neuskočit z cesty davu lidí, co utíkal z vily ven, jak kdyby na ně vlítla policejní razie a všichni byli na jejich seznamu zlobivců. Nebo jako by tam někdo vypustil tygra či vytáhl zbraň... prostě panika a útěk o život. 
Cassie překvapeně zamrkala nad touhle situací, jak jí to celé překvapilo. Stála opodál spolu se Zo, aby je ten dav neušlapal. 
Poté uslyšela nějaký rachot a ucítila spáleninu. Pravděpodobně tam někde hořelo a dost možná se tam někdo pral. 
"Doslova katastrofální...." doplnila sestřina slova a vytáhla z tašky svůj mobil, aby mohla zavolat policii, hasiče...prostě 911...a taky zkusit zavolat tomu Uber řidiči, co je sem vzal, jestli by to ještě neotočil a nevrátil se pro ně. Jenže signál se rozhodl v tuhle zatracenou chvíli zrovna neexistovat. "Sakra." zanadávala si tiše a mobil zase schovala. "Není tu signál." oznámila Zoe. 
Každopádně Cass zatím nikam neutíkala. Čekala až se ten dav přežene, jelikož by je akorát ušlapal. A tak se mezitím snažila vymyslet, co dělat dál. Za A totiž neměli odvoz, za B by nikdo z těch panikařících lidí nezastavil, aby jim odpověděl, natož aby je odvezl, když je poháněl strach, a za C byl venku nějaký monzun či o co se to to šílené počasí pokoušelo. Takže dostat se kamkoliv bylo prakticky nemožné, pokud se neobjeví nějaký zázrak. Jo, dnešní večer stál za houby. Cassie litovala, že nezůstala doma....nebo se nerozhodla jet domů, po své návštěvě říše mrtvých....no a nebo, když jim před branou řekli, že to mají otočit...teď už ale bylo pozdě. A tak se pokoušela během toho přemýšlení alespoň podívat přes ten dav, jestli neuvidí, co se přesně děje.