V zajatí svätého kríža

[cassandra]

Dorazili ke dveřím 508, za kterými se měla podle informací, které jim Salma dala, nacházet Zo. Lamont se chopil iniciativy a tak se další dveře setkali s jeho nohou. Naštěstí je nevykopl takovou silou jako ty první, jelikož u protější zdi seděla Zo.
Salma měla pravdu. Nevypadala na tom dobře. Byla pokrytá krví a v šoku. Cass bolelo takhle svou sestru vidět. A zároveň v ní rostla zlost vůči těmhle fanatikův, především paprikovi. Teď se ale musela co nejvíce uklidnit. Ne kvůli sobě, ale kvůli Zo. Cass se na rty dralo hned několik vět, které ale opět zase rychle spolkla. V situaci, ve které se ocitala a bude ocitat pravděpodobně do konce života, se nehodilo říkat věty typu 'Pane bože. Proboha. Ježiši Kriste a dokonce ani Díky bohu.'. Přeci jen právě ti, o nichž se v nich mluvilo, byli zlem v tomhle pro ně novém světě.
Namísto toho se pomalu vydala směrem k Zo. Pomalu, protože věděla, že by jí mohla v tomhle stavu akorát víc vyděsit. "Zo. To jsem já, Cass. Poznáváš mě?" pronášela k ní co nejvíce uklidňujícím hlasem. Věděla, že v takovýhle situacích je potřeba použít takzvaných 6 P. Nebo alespoň 4 z nich. Začínala s Promluv a Připomínej realitu. Musela se Zo mluvit, přimět jí reagovat. Připomenout jí, že je tu s ní. Blížila se k ní stále blíž a stále na ní mluvila. 
"Pojď. Dostaneme tě odtud, dobře?" řekla jí a pokusila se jemně vzít její ruce do svých, aby jí ujistila, že vše bude dobré. Že není sama. To bylo další P, Podpoř. Při tom jí zkusila zběžně pohledem prohlédnout, jestli uvidí nějaká zranění. Ona ta krev totiž klidně nemusela být její. Kdo ví, co se tomu zvrácenému paprikovi honilo hlavou.
"Neboj se, jsem tu s tebou." ujišťovala jí.
V momentální situaci zbývalo jen jedno použitelné P. Pokud tedy Zo spolupracovala, jinak by jí musela nějakým způsobem omráčit a odtáhnout. Poslední P bylo Podepři. V tomhle případě spíš vzít do náruče. To bude o dost rychlejší, než jí podepírat na třesoucích se nohách.

[lamont]

Ťap, ťap. Chodili tam po chodbě jako malí pionýři a hledali dveře označené číslem 508. Možná, kdyby Lamont nevykopl ty dveře předtím, mohlo by jim to usnadnit hledání, neboť by věděli, jaké číslo měla jeho cela. Jenomže dveře už plnily jinou funkci než tu označovací a zavírací. Nebožtíkovi určitě musela být zima, tak se s nimi zakryl. Vlastně ho zakryl Lamont, ale to bylo už vedlejší. Nemělo cenu se nad tím zastavovat. Měli důležitější úkol. Zachránit sestru Cass. V tom jako by ho ale udeřil bleskl, ale ne doslova jako Aarona. Jakoby se ho zmocnila vyšší síla. Nějaký duch, ale ne tak strašidelný a slizký jako ten, co je osvobodil. Něco vznešenějšího... fousatějšího... taťkovitějšího! Ano, byla to Redova Ódinova vůle samotná! Dala mu sílu, poslání. Zahlédl číslo 508 na dveřích. Věděl, co měl udělat. Jeho noha k němu promluvila a řekla mu tichým hlasem v mysli: "Rozmrdej ty dveře jako kosti valníkem na kostní moučku!". A tak se děla vůle boží. Rozkopl dveře a ty skončily někde v protější stěně, u které byla nebezpečně usedlá Zoe. Celá od krve.
Lamont byl chvíli šoku. Nikdy by si nemyslel, že bude vidět tolik krve. A hlavně ně překrásnou dívku potřísněnou několika litry krve. Nechal ale Cass se o ni postarat. Přeci jenom byly sestry. Rozhodně by nechtěla pomoc od někoho jako byl Lamont. Hlavně by musel vysvětlovat ty dvě kopí, které třímal v rukách. Nechal tedy situaci na Cass se postarat o Zoe, která vypadala spíš v šoku, než že by tam měla vykrvácet. Vrátil se před místnost a pohlédl nad sebe, potom na Sal. "Slyšela jsi něco?" zeptal se jí a pokukoval do stropu. Jestliže se odtamtud chtěli dostat, budou si muset pospíšit.

[salma]

Salma si konečne mohla obzrieť hrdinskú prácu Lamonta na piatom poschodí, a musela uznať, že ju chlapec nesklamal. Ozbrojených bastardov zlikvidoval ako hotový profesionál, aspoň tak sa od pohľadu zdalo. A kto, pri bohoch, bojoval s dvoma kopijami naraz? Síce to absolútne nedávalo zmysel, ale zároveň to bolo fascinujúce. Mala naňho toľko otázok, ale musela s nimi počkať, teraz ste sa nachádzali uprostred záchrannej akcie, takže na pochvalu jeho bojových schopností si nájde vhodnejší moment neskôr. Ak to teda prežijete, čo sa javilo ako nanajvýš otázny prospekt. Pri najhoršom ich bude musieť vyhodiť z okna a dúfať, že ten pád prežijú, čo však stále neriešilo sestru Cassandry. S plánom prišiel až akýsi neznámy hlas, ktorý prehovoril priamo v jej hlave. Salma od ľaku skoro z kože vyskočila, na telepatickú komunikáciu naozaj nebola zvyknutá. A ani jeden z jej priateľov sa tomuto hlasu vôbec nedivil. Lamont a Cass, oni Huginna poznali?
"Tento Huginn, môžeme mu veriť?" Ozvala sa zmätene Salma zatiaľ čo ste hľadali dvere do miestnosti 508. Menom rozhodne neznel kresťansky, ale skôr germánsky, čo z neho pravdepodobne robilo spojenca majstra baru. Vskutku, Lamont sa javil ako výrezok z turistického návodu k Nemecku, a Salma sa divila, že nenosí lederhosen a dlhé ponožky v sandáloch, ja?
Keď sa im konečne podarilo vyraziť dvere miestnosti (prečo im to trvalo tak dlho?), našli ste tam Zo, presne ako ju Sal opísala. Nie v optimálnom stave, to teda rozhodne nie. No Sal ju nepočítala pomedzi svoje starosti, to bolo úlohou Cassandry, jej sestry, a tak pozostala na chodbe. To, že ste zmlátili zopár chlapov, neznamenalo, že ste v bezpečí. Ale možno sa naskytla tá správna chvíľa.
"Dobre, a teraz mi vysvetli prečo dve." Naznačila Sal pohľadom na jeho dlhé a hrubé zbrane, a pritom ju napadli nevhodné myšlienky - čo si týmto kompenzoval? Samozrejme, dlho ste sa v konverzácii neohriali. Kdesi na schodoch začula vzdialený dupot ozbrojencov, a ten prekvapivo pochádzal z vyššieho poschodia. "Nie, kapitán, nie zemetrasenie. Bojové formácie." Predniesla dramaticky quote z obľúbeného filmu, pretože tento adrenalín ju nútil do najpodivnejších myšlienok a hlúpych rečí. Ale musela uznať, o takejto odvahe a chuti bojovať predtým nemohla ani snívať. Samozrejme, že rada trénovala, od malička sa mlátila a bila s chlapcami, ale Sekhmet do nej musela vložiť akéhosi agresívneho chrobáka, ktorý ju zároveň držal pri zmysloch. Ocitli ste sa v smrteľnom nebezpečí, a ju napadali blbé repliky z akčných filmov. Bizarné. "Prichádzajú posily, zhora." A Salma sa ich príchodu vlastne tešila. Závidela Lamontovi, závidela, že on sa do nich mohol pustiť, a ju teraz obopínala nespútaná dravosť, svrbeli ju prsty, nevedomky začala zvierať päste. V tom sa tam objavilo to vtáčisko.
"Havran!"

Huginn vyletel po schodisku a konečne sa dostal k avatarom na piate poschodie. Kvôli jeho prudkému príchodu si od Salmy skoro vyslúžil ranu, no v poslednej chvíli si stihla uvedomiť, že sa jedná o Huginna. Havran pristál na Lamontovom ramene a zo záujmom sledoval situáciu.
"Heil og sæl, priatelia. Pozdravy Ódina. Ako sme na tom?" Začal vyzvedať, pričom otázku smeroval najmä na Cass a Zo. Huginn sa obzeral nielen po miestnosti, ale aj po celej budove. Chcel vedieť kde vás čaká opozícia. S ozbrojencami na vyšších poschodiach doteraz nerátal. Kde sa tam vôbec zobrali?
"Sestry znesiem prvé. Vy dvaja sa budete musieť prebiť vyššie, a ako vidím, problém to pre vás nebude." Zaškriekal a pohľad zhodil na dve Lamontove kopije.

Po tom co se Cass přiblížila ke své sestře, uslyšela, jak si pořád dokola šeptá několik slov. "I.... agápi.... mou tha.... se eleftherósei.... paidí mou...." Její pohled byl nepřítomný a celkově se zdálo, že vůbec nevěnuje pozornost ničemu, co se kolem ní dělo. Její zkušenost s Nicem paprikou musela být neuvěřitelně traumatizující, pokud jí zanechala v takovémto stavu. Cassandra moc dobře věděla, že Zoe nebyla žádná křehká květinka, kterou by zlomil kdejaký závan větru, což muselo znamenat, že jejich mučitel sem přišel s pořádnou vichřicí.
Na slova své sestry neodpovídala, ale aspoň se zatím nebránila podepření. "Poiós eísai?" Promluvila znovu, ale bylo poměrně zřejmé, že její slova nepatřila Cassandře. Jako by svým vědomím byla jednou nohou někde úplně jinde.

Situace na chodbě se měla každou chvíli razantně zhoršit. Čím dál hlasitější dupot těžkých bot se blížil a Salma s Lamontem se museli připravit na největší souboj, který ve svých životech zažili. Ze schodů se vyřítila skupina strážných, kteří byli odění v dost jiné zbroji, než ti, kteří předtím konfrontovali každého z uprchlých vězňů u jejich cel. Tahle zbroj vypadala mnohem bytelněji. Skoro jako by existovala jen pro tuto chvíli. Mimo jiné byli muži a ženy naproti vám ozbrojeni omračujícími zbraněmi na blízko, takže aspoň neopustili ze svého cíle polapit uprchlíky živé, což byla celkem pozitivní zpráva. Taky totiž mohli naběhnout s těžkými kulomety a vymalovat s Lamontem a Salmou chodbu.

[cassandra]

Salma měla moc dobrou otázku. Jestli mohou věřit Huginnovi. "Já mu věřím....Navíc patří k Lamontovi, takže..." odvětila jí, zatímco pokračovala dál v cestě nahoru najít svou sestru.

Cass se lehce zamračila, když uslyšela šeptání své sestry. To byla....řečtina. A absolutně to nedávalo smysl. Alespoň ne z úst Zo. Ano, obě díky otci uměli celkem dobře řecky...ne uplně perfektně, ale stačilo to, aby Cass pochopila víceméně, co to Zo šeptá. To, co nedávalo smysl, byl obsah té věty. 
Naštěstí byla Zo tak moc mimo, že se nechala vzít do náruče. S tou avatarskou silou to nebyl problém. Cass se s ní vydala ke dveřím za ostatními, kam přiletěl havran. Cass překvapeně zamrkala, než se jí na tváři objevil výraz pochopení. Najednou dávalo větší smysl, že měl křídla.
Poté se trochu zaraženě podívala na Zo, když se zeptala kdo je. Hned jí ale došlo, že to nemluví na ní. Popravdě měla nepříjemný pocit, že to ani nemluvila Zo. Nebo alespoň ne všechno. Pocit, že si možná právě prochází tím, čím si oni tři již prošli či něčím podobným. Třeba si s ní jen někdo povídal...přišel jí nějak pomoci...nemuselo to hned znamenat, že Zo bude jako oni, ne? Ne?
Každopádně Huginn rozhodl, že jí a Zo snese jako první, zatímco se Salma s Lamontem budou muset probojovat výš. Cass se na jednu stranu cítila špatně, že je tu nechá a sama se zachrání, zatímco oni budou čelit nebezpečí. Na stranu druhou ale věděla, že to je nejrozumnější řešení. Ať už by tam zůstala s kýmkoliv, jen by se mu pletla pod nohy. I tak se ale podívala na ty dva, jestli s tím souhlasí.

[lamont]

Salina otázka ohledně jeho kopí ho trochu zaskočila. Mohla se zeptat na cokoliv. Kdo byl jeho Bůh? Proč vůbec kopí? A nebo se mohla zeptat na jeho telefonní číslo, ale ji zrovna zajímalo, proč měl ta kopí dvě. Sklopil zrak ze stropu a schodiště k černovlasé snědé dívce a odkašlal si. "To bych taky rád věděl..." mohla poznat, že to byla ta nejupřímnější odpověď, kterou z něho mohla získat. "Prostě vylítla z mé ruky a... jsou dvě," snažil se popsat jeho situaci o trochu blíž, aby si nestěžovala, že jí vlastně neodpověděl. Hlavou mu ale neprojela myšlenka, že by to mohlo něco kompenzovat. A možná byl i rád, že nevěděl, co si Sal myslela. No, ale moc času na detailnější a zajímavější konverzaci neměli. Její odpověď na jeho otázku byla nějaká citace z filmu, který Lamont nikdy neviděl. A jestli viděl, tak vůbec netušil, z jakého by to mohlo být. Však byl ještě poupě. O světě věděl asi tolik jako puberťák na Gymnáziu, který neví, co od života chce. Ale to, co ho dělilo od této vymyšlené figury, byly zkušenosti v baru.
"Doufal jsem, že by to mohlo jít jednodušeji," postěžoval si a usmál se na Sal. V tom ale přiletěl jeho manager, Huginn. "Zbývá nám něco jiného?" zareagoval na havranovu poznámku o tom, že se musí probojovat výš. Připomínalo to celkem nějakou videohru, ve které se museli probít skrze tuny nepřátel, aby se osvobodili. A k tomu měli určitý skill set. V Lamontově případě to byla zrovna ta dvě kopí. Všiml si, že už se těžkooděnci nebezpečně blížili, ale naštěstí vypadali, že je stále chtějí polapit naživu. "Dostaňte se hlavně odsuď, nemusíte mít starost, nějak to dáme, snad," řekl směrem hlavně na Cass přidržující Zo. Potom se otočil směrem k Sal a nechal sestry na havranovi. "Já se nimi probiju, ale budu potřebovat krýt záda," už byl připravený, že dneska bez větších ztrát na životech se z té zapeklité babylónské věže nedostanou. A věděl, co Sal dokáže. Jenomže jestli ji předtím přemohly v počtu, tak se to může stát znova. Proto se Lamont chtěl stát jakousi návnadou, aby mohla Sal v klidu zpacifikovat ten zbytek. "Jdeme na to!" křikl a jedno ze svých kopí mrskl vší svoji silou do davu panáčků a druhé okamžitě chytl do obou rukou a rozeběhl se proti nim.

[salma]

Havran na vás vyštekol pozdrav v akejsi podivnej starej nemčine a priniesol pozdrav od Ódina. Sal si doteraz neuvedomila, alebo skôr zabudla na fakt, že jej dvaja komplici mohli získať priazeň od akéhokoľvek boha, nielen jedného z egyptských. Dosiaľ samozrejme nemala čas na hlboké zamyslenie a rozjímanie, predsa sa nechávala unášať prúdom tohto bláznivého dňa, ale dávalo to zmysel. Prečo by mali egyptskí bohovia záujem o niekoho z európskej krvi? No jasné! Sal si to pomaly začala dávať dokopy. Lamont Gerstner, nemecké meno, blondiak, tento divný havran, Ódin. A kto si vyvolil Cassandru? Ten bastard, ktorý ju prebodol, to spomínal ešte vo vile, ale udalosti posledných hodín sa razom pretiahli, a Sal mala pocit, že od párty prebehlo už niekoľko dní. V každom prípade, Cass mala dosť starostí so svojou sestrou, ktorá bola na tom horšie než Sal čakala. Preto bez problémov súhlasila s plánom havrana, no ešte väčšmi s ním súhlasila najmä preto, že mohla konečne nakopať týchto kresťanských cvokov. Spoločne s Lamontom!
"Prebiť sa nahor? Dohoda!" Zaškerila sa Sal a stlačila svoje päste až jej v rukách začali praskať kosti. Cass sa vôbec nemusela cítiť zle, ona tu chcela zostať za každú cenu. Nesmela nechať tomuto blondiakovi všetku zábavu. A nemohla premýšľať nad tým, že netuší čo robí, a čo chvíľu sa bude musieť postaviť profesionálnym ťažkoodencom, ktorých cieľom je vás pochytať - alebo zabiť.
"Musíme sa pripraviť na najhoršie." Odvetila Lamontovi s vážnym pohľadom a zhlboka sa nadýchla, v snahe striasť zo seba pochybnosti, ktoré ju neustále prenasledovali. Teraz potrebovala adrenalín. Vypätie. A najmä hnev.
Jej spolubojovník rozhodne neváhal. Mal v pláne sa cez mužov prebiť, možno ich zaujať, na čo ich mohla ona sama prepadnúť zo zálohy. Tento scenár mu súhlasným kývnutím odklepla a pozorovala ako sa hrdinsky pustil do útoku. Nemala v pláne ho tam nechať osamote. Najprv poriadne dupla do zeme, následne uderila päsťou do steny, potrebovala sa patrične naštartovať. A potom sa behom vydala za kolegom. Do hľadáčika sa jej dostali dvaja muži v prednej línii, ktorí boli zaneprázdnení Lamontovou kopijou. Pokúsila sa šprintovať priamo za jeho chrbátom, tak aby ju nepriatelia uvideli až v poslednej chvíli, a na jedného z ozbrojencov sa vrhla ako divá šelma. V momente ju prepadol amok, pokúsila sa muža obopnúť nohami, a päsťami sa brutálne pustila do jeho hlavy, a ak nefungovali ruky, bola ochotná použiť vlastné zuby, pokúsiť sa prekusnúť oponentov krk (ak bol nechránený).

Lamont hľadal lepší plán, no Huginn mu ho nedokázal poskytnúť. Teoreticky sa mohli zabarikádovať v tejto miestnosti, nejako templárov zdržať, ale ofenzíva často bývala efektívnejšia ako defenzíva. Zároveň mu bolo jasné, že títo čerství avatarovia nepoznajú svoje schopnosti, a tento boj nemusia vyhrať. Ale Zo tu nemohla zostať, a potrebovala mať pri sebe svoju sestru. Navyše, Ódin si celkom istotne vybral správne, a jeho vyvoleného bojovníka nemohlo zastaviť zopár ozbrojených smrteľníkov, ktorí neovládali žiadnu formu mágie. Neposlal ich predsa proti inkvizítorom.
Akonáhle sa tí dvaja pustili do boja, Huginn zosadol na zem a šeptom začal odriekať zaklínadlo. Rovno pred očami Cass a Zo sa niekoľkokrát zväčšil a odrazu vám siahal až po pás, pričom veľkosťou teraz pripomínal skôr fénixa (alebo pštrosa, ale to neznie tak majestátne). Havran sa svojím vševidiacim zrakom rozhliadol po poschodí a lokalizoval najbližšie okno, ktoré sa zrejme nachádzalo na chodbe.
"Nasledujte ma!" Pokynul obom ženám naliehavo, bleskovo vyletel na chodbu a mohutným zobákom sa pokúsil preraziť presklenú stenu, prípadne okno, ktoré by vám dovolilo dostať sa von.

[lamont]

Celá situace připomínala spíš vlakové nádraží, na kterém byl odpolední ruch a lidé šli sem a tam. V této konkrétní stanici však existovaly jenom dva směry. Směrem ke schodům, co vedly nahoru, a směr přes Lamonta a Sal, kteří byli veliké ocelové lokomotivy než lidé žijící v demokratické společnosti. První kopí projelo ozbrojencem jako nůž máslem a udělal tak dvě stejně vážící polovičky. A když projel brněním a těly dalších ozbrojenců, cítil odpor kostí, orgánů a duší, jež vyhasínaly jako petrolejové lampy. Byl ale rád, že jeho záda kryla už rozdivočená Sal, která se ve své lví formě s nikým nepárala a trhala kusy masa jako jablka v sadu. Lamont byl ale v zcela jiném stavu, aby si uvědomil plně brutalitu jejich akce. Tělem mu pumpoval adrenalin a všechny jeho svaly a šlachy byly napjaté až se divem neroztrhly. Kopí v ruce mu dávalo sílu, a i když viděl, jak lidé před ním padají, nemohl se přinutit, aby svých činů litoval. Byla to snad Ódinova moc nad jeho tělem? A nebo se jednalo o nějaký zvířecí pud? Včera ani nepomyslel nad tím, že by někoho zabil, ale uběhlo jenom několik hodin a už má ruce potřísněné krví stejně jako řezník porcujíc nebohá těla zvířat. Nejednalo se o vraždu. Vše byla práce s masem.
Bum. Uslyšel dunivý zvuk těla jeho blízké přítelkyně Sal jak padlo na zem a kolem ní se začali shlukovat ozbrojenci, aby ji zpacifikovali. Když se Lamont znova narovnal, chtíc se porozhlédnout za Sal, jestli nepotřebuje pomoc, postavil se mu muž s kopím. Paradoxně s tím samým kopím jako měl Lamont. Neudivovalo ho to. Když šlo o život, každý člověk by se chopil čehokoliv, aby přežil. Lamont nebyl výjimkou. Chtěl přežít, a proto se nechal přivést k Ódinovi. Proto zabil ty nebohé lidi, když se dostal ze své cely. Šlechetné myšlenky patřily lidem, kteří žili v míru. Lamont už ale mezi takové dávno nepatřil. Nebyl čas na heroické činy. Neměl ani na vybranou, neboť by ho čekal podobný osud jako toho nebožtíka, co skončil na dvě poloviny. A teď se měl utkat v dalším z mnoha duelů o svůj život s někým, kdo stál na tom stejném podstavci, jenž se jim rozpadal pod nohama.
Lamont chopil kopí do obou rukou, pevně sevřel dlaně, a když viděl, že je jeho oponent připravený, v sekundě mu flákl do kopí, snad mu ho i tou silou vyhodil z ruky, a z otočky vedl ránu druhým, tupým koncem kopí přímo na jeho hlavu, do oblasti spánku. V Lamontových očích nebyla lítost ani žal. Adrenalin se mu dral do očí a spaloval ten ledový sníh, plamen chladu Vikinga.

[cassandra]

Lamont jí ujistil, že si nemá dělat starosti, že to tu nějak snad zvládnou. Cass na to přikývla. "Dávejte na sebe pozor. Uvidíme se venku." pronesla k nim a se Zo v náručí se vydala za Huginnem, který se dal na vytváření cesty ven. Jeho náhlá změna velikosti jí krátce překvapila, než jí došlo, že to celkem dává smysl, když je měl odtud dostat. 
V tom se ozval jí velmi známý hlas. Sklonila pohled na Zo, ve svém náručí. Byla zase při smyslech. A mluvila anglicky. "Zo." vydechla a bylo na ní vidět, že se jí hodně ulevilo. "Neboj, mě se jen tak nezbavíš." usmála se na ní. "Jsi v pořádku? Nejsi zraněná?" zeptala se jí starostlivě.
Tak jako tak se Huginn proboural oknem ven a obě je dostal dolů před budovu. Hádám, že se potom vydal opět nahoru, aby pomohl uniknout i Lamontovi se Sal. 
Cass teď musela rychle přemýšlet nad svými dalšími kroky. Rozhodně nemohla zůstat stát na tomhle místě, kde by si jí mohli všimnout. Zároveň ale nemohla vzít nohy na ramena a utéct. Za A netušila, kam by se Zo šly a za B s Lamontem, Sal a Huginnem měly větší šance.
A tak se Cass rozhodla, že se trochu vzdálí. Najdou si nějaké nenápadné místo, kde se ukryjí. Držet se ve stínech, než se ostatní dostanou ven.

[salma]

Salma sa narozdiel od Lamonta moralitou a dôsledkami zabíjania vôbec nezapodievala. Nie teraz, nie v tomto stave. Celým jej telom a zmyslami prenikal inštinkt vrcholového predátora, mačkovitej šelmy, ktorej jediným cieľom bolo zlikvidovať kohokoľvek, kto sa jej postavil do cesty. Nezaujímali ju zranenia. Nezaujímala ju bolesť. Nespútaný hnev, umocnený intenzívnym výbojom adrenalínu, tieto pocity otupoval, a zo sveta Sal sa jednoducho stratili. Netrvalo dlho a ťažkoodenci sa prezradili svojím strachom, tým sladko voňajúcim desom, ktorému Sal bez okolkov prepadla. Videla ho vlastnými očami, dokázala ho vycítiť, a vedela presne kto je na pokraji paniky. Preto nad výberom obete ani nemusela premýšľať. Vždy útočila na najslabší článok, s istotou víťazstva, a následný chaos rozniesol strach po miestnosti ako prúd elektriny na vodnej ploche. A zdesenie nebolo to jediné čo dokázala Sal náhle vycítiť, to rozhodne nie. Chodbou sa ponášala ešte sladšia vôňa, vôňa a tok krvi. Muži stojaci pred ňou sa zmenili na kusy mäsa, pretkané žilami a tepnami, ktorými tiekla teplá krv, a ju najväčšmi fascinovala práve tá jedna tepna, krčná tepna, a taktiež srdce; to im mohla vytrhnúť z duše a následne sa nechať ostriekať hustou tekutinou života, ktorá len umocňovala jej šialenstvo. Ale krk bol prístupnejší, čo bolo k nešťastiu prvého nepriateľa, na ktorého narazila. Predná časť jej chrupu sa razom pretiahla do tesákov a chlapovi zúrivo vytrhla aspoň polovicu krku. Bol to úžasný pocit, akoby do seba vpichla drogu, a hneď vzápätí ju prepadla chuť na ďalší vpich, ďalšie opojenie, a to v tejto chvíli mohol priniesť len masaker.
Tunelové videnie šelmy patrilo k privilégiám, ktoré sa Sal dostalo, ale nebolo vhodné do každej situácie. Dvaja muži ju zrazili na zem, ale to ju zastavilo len na krátky moment. Spravili veľkú chybu - každý útok na Sal len prehlbovali jej hnev, jej silu, reflexy a rýchlosť, a navyše sa stali jej novým cieľom. Na zemi hlasito a zúrivo zaručala, čím osadenstvo chodby riadne ohlušila a snáď aj omráčila, a nechala sa celkom ovládnuť mocou Sekhmet. Tvár mladého dievčaťa sa náhle pretiahla, zostrila, a pred zrakmi templárov sa začala meniť ako vlkolak z nejakého filmu. Celá horná časť jej tela zosilnela, ruky a svaly zmohutneli, na prstoch narástli obrovské a dlhočizné pazúre, ostré sťa žiletky. Potom sa vyšvihla na nohy a pokúsila sa z tváre oboch oponentov narobiť sekanú.

Spôsob, akým vás Huginn zniesol z budovy, bol jednoduchý. Cass a Zo sa pevne držali jeho nôh a havran potom s týmto ľudským nákladom zletel dole. Váha dvoch žien mu vôbec nerobila problém, ale zo štyrmi osobami by sa zrejme zrútil na zem ako kus olova. Sestry odniesol čo najďalej od mrakodrapu, na rušnú nočnú ulicu, kde ste sa mohli zapliesť do davu a poľahky zmiznúť. Cass a Zo si neďaleko všimli spád k rieke Hudson, čo znamenalo, že sa nachádzate blízko brehu. Ak sa Cassandra vyznala v New Yorku, špecificky v Manhattane, spoznala, že mrakodrap, z ktorého ste zleteli, patril do výstavby zvanej Hudson Yards, umiestnenej v západnej časti Manhattanu, len zopár blokov od samotného Times Square.
"Teraz sa musím vrátiť. Pamätajte, naši nepriatelia tento boj nevzdajú priľahko. V bezpečí nie ste ani na tejto ulici. Bežte, nájdite si úkryt, ja budem zanedlho naspäť, pri troche zdaru." Povedal Huginn, ktorého ľudia na okolí nemohli vidieť, ale vás dve áno - a práve ste sa pred zrakmi niekoľkých chodcov vznášali vo vzduchu. Po týchto slovách sa vydal zachrániť Salmu a Lamonta.

[lamont]

Všechno šlo až moc jednoduše. Rozseknutí prvního ozbrojence až po napíchnutí několik dalších nebožtíků působilo spíš jako testování Lamontových sil než nějakou skutečnou hrozbu. Jeden by mohl i tvrdit, že tu nebyli zavřeni oni, ale ti ozbrojenci s nimi, kteří prolévali krev stejně casually jako koťátka mlíko z jejich velké misky. A i přes bezmyšlenkový výpad do davu, Lamont neobdržel žádné zranění. Ani pouhý škrábanec nebo odřeninu.
Všechna bláhovost, naivnost, adrenalin v krvi způsobil to, že těžce podcenil ozbrojence, který si vzal jeho oštěp. Znělo to jednoduše, že? Zbavit se kopí v cestě a ukončit to jednou dobře mířenou ránou. Bohužel ozbrojenci nebyli jenom pouhými čísly v nějakém listu lidí, co může Bratrství obětovat. Měli mezi sebou lidi, kteří se uměli specializovat. A jejich úkol byl přece je zastavit. Nemohla existovat šance, že všichni byli zrovna v zácviku. A proto se stalo to, co se stalo. Lamontovi týpek proklouzl přímo před nosem a z cool otočky mu opětovat ránu a vrazil mu hrot kopí do žeber. Píchlo to a rozhodně to nebylo příjemné. Však Lamontovi instinkty jely na 110% a nějaké promýšlení šlo stranou. Musel jednat. Rychle. Když mu tedy týpek vrazil kopí do žeber, tak než ještě stihl bodnout hlouběji, Lamont chytil kopí přímo u svého těla a zastavil tak hlubší průnik. Nikdy by si nemyslel, že první věc, co ho bude penetrovat, bude jeho vlastní kopí. Ono... vlastně jeho poprvé už nastalo... ale nebolelo to... a přece to má bolet, ne? Takže se technicky dalo říct, že tohle bylo jeho poprvé.
Čas neplynul normálně. Plynul v mikrosekundách a nádech byl rozdělený na 10 kroků. Lamont zastavil kopí a na zlomek setiny sekundy se podíval ozbrojenci přímo do očí, nebo si alespoň myslel, že se mu dívá do očí. Tohle bylo poprvé, co před sebou viděl člověka a ne něco, co mělo humanoidní postavu. Jak se tak na něj díval, tak svaly v jeho ruce s kopím povolili. Nemohl už dál zabíjet. Ne teď. Kopí si tedy z rány vytrhl sám a způsobil tak menší škody, než by způsobil pan ozbrojenec a přitáhl si ho k sobě, aby mu dal hlavičku. Dokonce udělal i krok dopředu, aby neměl šanci mu dál někam utéct. Chtěl to ukončit. Složit ho na zem a rychle se Sal utéct.

Jestliže se mu hlavička do ozbrojencovi přilby povedla a zadunělo mu v palici natolik, aby se na pár minut nezvedl, otočil se směrem k Sal, ale tu najednou něco odhodilo přes půlku chodby. Jestliže tam nebylo víc ozbrojenců, stál přímo před ním Nicholas. A tento pohled na staršího muže navrátil všechny myšlenky zpět do Lamontova těla. Uvědomoval si, že jeho ideály byly stejně chabé jako kosti novorozence. Stačilo málo, aby se zničili. A právě on, co vyčítal Nicholasovi jeho způsoby, stál v kaluži krve nevinných lidí jako socha bez citu. Nicholas mohl jenom prolévat slzy pro své bratry.

[salma]

Jej zbesilé útoky boli celkom neprekvapivo úspešné a templárski ťažkoodenci ich jednoducho nemohli vystáť, nech mali akúkoľvek zbroj, nech mali akýkoľvek tréning. Proti sile Sekhmet, čo i len čiastočnej ako v prípade Salmy, sa javili drobní a bezvýznamní, v očiach bohyne a jej avatarky len zúfalci, ktorí stáli v ceste a boli len nepatrnou prekážkou, schopnou zastaviť hnev Salmy len na krátky moment. Netrvalo dlho a deštrukcii nastal koniec. Salma zhlboka vydychovala uprostred tohto nevídaného masakru, pokrytá hustou vrstvou krvi a inými hrozivými zvyškami jej oponentov. Pred realitou toho čo vykonala ju chránila jedine zúrivosť bohyne, a v tom mala Sal šťastie. Ak by sa v tejto chvíli prinavrátila k svojím zmyslom, pri pohľade na mŕtve telá by sa isto zrútila - a práve preto musela byť slepá, naplnená zlosťou, bez ktorej by nedokázala bojovať silou leva. Predsa len, zvieratami brutalita nepohla, ale ľuďmi zvyčajne áno.
Bitka však nemohla trvať večne, a zostávajúci templári si uvedomili, že ju nemôžu vyhrať. Preto začali ustupovať, dokonca aj utekať, rozhodnutí nestať sa súčasťou tohto nezmyselného krviprelievania. Tento fakt v Salme naštartoval celkom nové inštinkty, ktoré doteraz nepoznala. Pohľad na chrbát nepriateľa ju naplnil chtíčom, takým, ktorému nemohla odolať. Otočili sa, stali sa ľahkým cieľom a levie zmysly kričali na zabíjanie. Sal im samozrejme podľahla. Niežeby mala na výber - do hnevu Sekhmet sa ponorila natoľko, že cesty naspäť nebolo, aspoň nie teraz, a avatarka o koniec besnenia ani nemala vlastne záujem. Len tak tak dokázala rozpoznať, že Lamont je jej spojencom, a stihla sa zastaviť. Posledná zmienka ľudskosti, ktorá v Salme zostala, zrejme zachránila Lamontov život.
Salma bola rozhodnutá zvieraťu nepoľaviť, neoddať sa zverskosti do dna, ale tieto myšlienkové pochody existovali jedine v jej podvedomí. Navonok sa celkom stala beštiou, však dokonca ani nemohla prehovoriť, riadila sa len pudom. Chcela čosi zakričať na svojho statného spojenca s kopijou, možno mu pomôcť, ale z jej úst vyšli len dravé, nezmyselné zvuky, akýsi rev mačkovitej šelmy.
A potom nečakane zacítila bolesť, ocitla sa vo vzduchu a preletela cez polovicu chodby. Po krátkom omráčení sa vyšvihla naspäť na nohy a zmätene hľadala zdroj útoku. Nicholas. Bol to Nicholas, ten bastard. Ten zasraný bastard! Už len pohľad na starca v Sal vzbudzoval nenávisť akú nikdy nepoznala. Predsavzatie nepodľahnúť šelme sa teraz javilo ako vzdialené prianie, niečo čo viacej nedávalo zmysel. V jej mysli sa objavil jediný cieľ - zabiť Nicholasa. Zabiť ho, zavraždiť, roztrhať, zniesť zo sveta.
Salma nezaháľala, spustila sa na všetky štyri a plnou rýchlosťou sa rozbehla oproti mocnému nepriateľovi. Náhle k nej prehovorili inštinkty, odmietli plán skočiť na Nicholasa spredu a Sal musela teda vymyslieť niečo lepšie. Len zopár metrov pred templárom sa zadriapla do steny naľavo a pomocou ostrých drápov po nej začala bežať, v snahe oponenta prekvapiť. To všetko trvalo nanajvýš dve-tri sekundy. Ak sa k nemu dostala, pokúsila sa naňho skočiť, zachytiť sa na jeho tele a rozdrásať mu hlavu na niekoľko kusov, prípadne mu dlhými tesákmi prehryznúť krk.