V zajatí svätého kríža

[lamont]

Bingo. Lamontovi se podařilo získat nějaké sympatie jeho milého mučitele. A nebo si to aspoň myslel, protože mu dal najevo, že se s ním dá i normálně mluvit. A protože si uvědomoval, co od něj chtějí, mohl s tím pracovat. Jeho hlavním cílem ale bylo se odtamtud dostat. Přimluvit si Nicholase na jeho stranu bylo nemožné. A přesvědčit ho, aby ho jen tak pustil, taktéž. Jestliže zvládli další z nich utéct, je nějaká šance na to, že přijde pomoc. Musel tedy získat čas. Ať už pro jejich záchranu nebo pro ty dvě holky, které společně s ním sem dovezli.
Monolog byl ale hodně záživný a Lamont tak dostal lepší obrázek o tom, s kým má tu čest. Démoni, křesťani, oni jako schránky... mělo to nějakou logiku, ale zkorumpovanou filozofii. Už tedy věděl, že se k nim nepřidá. Když Nicholas lapil zpět svůj dech, Lamont spustil: "Kdo ale rozhodl, že jsme pouhými schránkami? Jak jste říkal, byli jsme vybráni proti své vůli a i když nemusíme být věřící, tak jste nás odsoudili jako bytosti temnoty. Není to ale povrchní smýšlení? Jestliže bojujete proti těmto démonům, kteří jsou zoufalý, neboť už jim nic nezbylo, tak kde je skutečná pravda? Mohu vám věřit, když se nebojíte ušpinit si ruce? Je správné si ušpinit ruce za něco, co nemusí být reálné?" nadechl se. "Myslím si, že naše cíle mohou být stejné, jenom na ně jdeme každý jinak. Nerad bych, aby kvůli mně někdo trpěl, ať už člověk nebo něco většího," snažil se atakovat Nicholasovi zásady. Trochu očekával, že se mu to nebude líbit, ale mohlo by ho to donutit alespoň přemýšlet.
Ať už se stalo cokoliv, Nicholas provedl dost nečekaný tah. Sejmul pečeť na jeho čele a tím zřejmě uvolnil jeho skryté schopnosti. A chtěl po Lamontovi, aby mu dokázal, že je skutečně Thórovým avatarem. Chvíli na něj zůstal civět a potom ze sebe vydal: "Co?" pravil udiveně, nefalšovaně upřímně. Neměl ponětí, co to tam po něm chtěl. "Nevím o žádném Mjolniru, nic takového jsem nedostal," řekl pravdivě. Protože tentokrát Lamont nic dvakrát nepromýšlel, mohlo by to celé působit natolik věrohodně, že tomu věřil i on sám.

[salma]

Starec do ruky schmatol dlhú ihlu a Salme sa srdce prepadlo kamsi do brucha. Na toto nebola pripravená. Vôbec, ale vôbec na toto nebola pripravená. Pred vstupom do zubárskej ordinácie musela zvyčajne čakať aspoň polhodinu, mohla sa psychicky pripraviť na nadchádzajúcu bolesť, bola s tým zmierená, ale ihlám sa vyhýbala aj v bežnom živote. Stačilo jej to jedno očkovanie za rok. Bolo to hlúpe, obávať sa tej bolesti, keď dennodenne dostávala výprask od trénerov a spoluzápasníkov. No svalovica či rozbitý nos sa nedali porovnať s prenikavou bolesťou dlhej tenkej ihlice, ktorá prešla kožou ako maslom.
"Nie, nie, prosím, nie..." Prosíkala Salma svojho mučiteľa zúfalo, ale nikam to neviedlo. Pokúsila sa mykať rukou, dostať ju čo najďalej od toho pomätenca, keď v tom pocítila tie muky. Nie, toto nebolo ako pichnutie injekcie u doktora. Toto bolo ďaleko horšie. Salma bolestne vykríkla a v reťaziach sa začala metať ako divá. Do očí jej vtrhli slzy. Teraz by privítala dokonca aj zubára, trhanie zubov bolo snáď príjemnejšie než ihla pod nechtom.
Nicholas potom vytiahol ešte väčšiu ihlu a Salma sa vážne zamyslela nad zmyslom tohto vzdoru. No čo ak by sa dozvedeli kto si ju vybral? Ten debil to už aj tak vedel. Stačilo to len potvrdiť. Bolo to zbytočné. A Sal nechcela znova zažiť ten horor. Avšak naproti tomu bola bojovníčkou a pri zmysloch ju držal urputný hnev, do ktorého tieto mučebné prístroje prilievali vedrá oleja. V živote už mnohokrát premýšľala nad tým ako dlho by obstála počas mučenia - a Salma nemala v pláne podľahnúť po jednej minúte. Bolesť je dočasná, hanba je večná.
"Strč si ju do riti." Odvetila Salma potichu, zaťala zuby a pripravila sa na ďalšiu dávku pekelnej bolesti.

________________________________________________
➤ Cassandra

Vyhľadať prítomnosť duchov v okolí sa sprvu javil ako dobrý nápad, no po chvíli sa zazdalo, že Cassandra zlyhala na plnej čiare. Steny tohto miesta, kdekoľvek ste sa nachádzali, zrejme obmedzovali všetky formy mágie a nadprirodzena. V miestnosti sa neobjavil žiadny duch, ani stratená duša, ani Hádes. Nikto.
Potom k nej náhle prehovoril tajomný, neznámy hlas. Spočiatku z veľkej vzdialenosti, pričom sa pomaly ale isto približoval.
"Ktože si, dievča?" Prekvapená otázka tejto bytosti sa ozvala priamo v mysli Cass. Bol to zvláštny pocit - akoby sa s niekým zhovárala cez mobil, ale sluchátko mobilu mala vrastené rovno do mozgu. Zrejme nemala odpovedať vlastným hlasom, ale mysľou, pomocou vlastnej vôle. Nebolo to jednoduché, Cass sa na odpoveď musela dokonale sústrediť. Každé jedno slovo sa z nej dralo ako z trojročného dieťaťa.
"Prezraď kto je tvojím pánom."

________________________________________________
➤ Lamont

1:42

"Není to vaše chyba," odpověděl Nicholas. Byli vybraní proti své vůli, to už v diskuzi padlo a byla to pravda. "Nemění to ale nic na tom, že teď jste nečisté schránky zlých demonů. Je to smýšlení, jehož tradice sahá do dob tak dávných, že by to tvoje malá mysl nedokázala pochopit. Myslíš si, že víš všechno, protože jsi někde něco četl na internetu nebo v knížce, ale o tom, co skutečně stojí v pozadí všeho bytí, nevíš vůbec nic. Musíme zachovat naše nastolené tradice a chránit je, protože právě zoufalství je jejich nejsilnější zbraň. Zvíře zahnané do kouta je nejnebezpečnější." Nicholas udělal pár kroků směrem od Lamonta a prokřupal si klouby na rukou. "Mluvíš tady o věcech, kterým nerozumíš, mladíku. Je to tragické, ale měl jsi prostě jen smůlu. Smůlu, která tě postavila proti nejmocnějším lidem na celém světě."
Nakonec se Nicholas zase otočil k Lamontovi. "No tak, moc dobře vím, že se z těch pout dokážeš dostat. Zatlač," vybídl ho.

________________________________________________
➤ Salma

2:57

Prosení na Nicholase nikdy moc nefungovalo. Tohle byla branže, kterou mohl vykonávat jen někdo, kdo se dokázal přenést přes fakt, že naproti němu seděl skutečný živý člověk s emocemi. Nicholas si v hlavě vždycky vytvořil takový blok a bral svoje zajatce jako věci, ze kterých musel získat nějakou informaci. Aby toho dosáhl, musel je nejdřív rozlousknout.
Bez váhání Salmě píchl druhou jehlu pod nehet. Byla to nepopsatelná agónie a on si toho byl dobře vědom. Tentokrát ale nebrzdil a jehlu zatlačil tak daleko, jak to jen šlo.
"Okamžitě mi to prozraď nebo ta příští půjde přímo do oka!" Zakřičel Salmě do ucha.

[cassandra]

Cass zkoušela vycítit duchy v okolí, avšak po nějaké době jí došlo, že je to marné. Buďto jí opravdu něco blokovalo a nebo tu žádní nebyli, čemuž ale odmítala věřit s tímhle zacházením. Tolik k jejímu plánu. Ne, že by to byl plán, co by měl nějak vysokou šanci je odtud dostat. Spíš žádnou, ale i tak. Cass si povzdychla.
Jenže pak se ozval nějaký hlas. Pořád se sklopenou hlavou překvapeně zamrkala. Že by tu opravdu nějaký duch byl? Ne. Tenhle hlas jí zněl přímo v mysli. Duchové takhle přeci nemluví. Tak kdo to byl? Třeba by jim dotyčný opravdu mohl pomoci se odtud dostat.
Cass opět zavřela oči a soustředila se na rozhovor s touto bytostí, ať už to byl kdokoliv. Mohla to být jejich naděje. Cassandra. Avatar. Vy? odpověděla stručně. Soustředit se na jedno slovo vždycky jí přišlo jako lepší řešení, než zkoušet dát dohromady celé věty. Pro jistotu ta slova v mysli opakovala i nadále, kdyby náhodou nějaké nedorazilo do cíle. Netušila totiž, jak tohle funguje a co z její mysli se dostane až k té bytosti. 
Poté se jí ten hlas zeptal, kdo je jejím pánem. Vzhledem k tomu, že v tomhle baráku pravděpodobně všichni věděli odpověď a že tenhle tajemný hlas by jim mohl pomoci, se rozhodla pro upřímnost. Hádes. zněla její odpověď.

[lamont]

Nicholas ho překvapil. Mluvím s ním o podstatách jejich světů více než Lamont čekal. A jak pravil, nerozuměl tomu. Nerozuměl ničemu. Proč je jeden Bůh nade všemi a ti ostatní jsou označováni za démony, jenž trýzni v popelu své zašlé slávy? Nezaslouží si alespoň nějaký sladký odpočinek? Proč jim utahovat řemeny víc než by si skutečně zasloužili. "Nevím vůbec nic, vskutku. Ale koho bych měl za to vinit? Všichni ostatní jsou na tom stejně. Nevíme, co se v naší historii skrývá. A když se tu chlubíte tím, co jste vybudovali, tak proč se tolik bojíte ukázat všem pravdu? Doteď andělé a bohové byli jenom legendami, mýty a fantaziemi, ale teď je to stejně skutečné jako to, že jste teď zrovna od mé krve," lehoulince se Lamont rozvášnil, ale nesnažil se nějak vyprovokovávat. Spíš se snažil pochopit. Porozumět tomu, co neví. Očekával ale, že za tohle všechno dostane pár dalších ran, které ho donutí zavřít ústa svojí vlastní krví. "Neměl jsem na vybranou, ale i tak jsem souzen. Tak kde je spravedlnost..." utrousil spíš tak pro sebe. Děda očko by na něj zřejmě nebyl hrdej. Chtěl po něm, aby navrátil Valhalle její zašlou slávu, ale mezitím tu diskutuje s nějakým fanatikem a extrémistou o tom, proč je jeho život najednou v takových sračkách. Zatím se mu nelíbila ani jedna strana. Byl donucen stát se avatarem, neboť by jinak ztratil svůj život. Byl mučen, protože byl hozen do škatulky nepřítele, jenom kvůli tomu, že byl hodem kostky vybrán. Co měl tedy dělat?
Nicholas se k němu otočil, tentokrát už čelem a pobízel ho. Pobízel ho k tomu, aby tam roztrhl ty pouta jako v nějakém filmu pro dospělé s namakanými borci v kožených oblečcích. Lamont mu na to daroval nechápavý pohled aka "Jak to mám asi jako udělat?". Dokázal by si představit se odtamtud dostat různorodě, ale na férovku je roztáhnout? Pokusem by nic neztratil, takže zapojil všechny svaly a začal táhnout ruce od sebe. A vskutku, pouta roztrhl jak kus hovna.
Lamont spadl na zem. Naštěstí to nebyla taková výška, že by si rozbil hubu, takže dopadl na obě dvě nohy a v pohodě se zvedl. Otřel si prsty místa na zápěstí, kde měl pouta. "Nic Vám nehodlám udělat," naivně ujistil Nicholase. Lamont skutečně nehodlal s někým bojovat. A hlavně ne s týpkem, který uměl god punch. A jestliže uměl god punch, tak určitě měl rozsáhlejší skill list, čím by Lamonta naprosto zničil a uzemnil jako řepu.

[salma]

Starý bastard s tou ihlou neváhal a tá sa znova ocitla kdesi hlboko v jej prste, pod nechtom, tlačiac sa kdesi cez citlivé, mäkké mäso, prerezávajúc nervové zakončenia, ktoré trúbili na červený poplach. Salma si prudko zahryzla do jazyku a v ústach zacítila ďalší príval krvi. Celá ruka sa jej roztriasla akoby trpela posledným štádiom alzheimera. Potom z celej duše začala vrieskať. Srdcervúci krik bol jedným z najlepších spôsobov ako zo svojho tela vypustiť záľahu neuveriteľnej bolesti a Salma ho zvyčajne spájala aj s nadávkami, no teraz sa nezmohla ani na ne. Slová sa jej plietli pod krvavým jazykom a pred očami jej potemnelo. Pri takomto utrpení sa logické myslenie celkom strácalo, a ona to vedela. Mozog v tejto chvíli hlásal jediné: sprav čokoľvek chce, len nech tieto muky prestanú! Salma sa tomu ani nemohla brániť.
"Se-Sekh... SEKHMET. Sekhmet, je to Sekhmet!" Vykríkla Salma s plačlivým hlasom, no bola rozhodnutá nenechať sa zlomiť, nie týmto fašistickým a rasistickým hajzlom. Neplač, len neplač, bude to horšie. Znova sa objavil ten hnev, tá zlosť, ktorú stretla v Sekhmet.
"A dúfam, že ťa rozjebe na kusy! Z celej duše si prajem, aby ti vypichla oči a ich bielka si potom usmažila na panvici, a potom ti vytrhne ten zasraný jazyk, a..." Kričala Salma nenávistne, no potom zalapala po dychu; mala pocit, akoby len pred chvíľou prebežala celý maratón.

________________________________________________
➤ Cassandra

Na svoju prvú otázku sa jej odpovedi nedostalo. Nech sa jednalo o kohokoľvek, zrejme nemal záujem sa Cassandre predstaviť. No spomenutie boha podsvetia rozhodne pomohlo a neznáma bytosť sa znova ozvala.
"Hádes. Hádes je spojencom môjho pána, Ódina." Prehovoril zo zamysleným tónom. Cass ho počula stále bližšie a bližšie, akoby prichádzal k budove, kde sa nachádzala.
"Avatar Hádesa, moje meno je Huginn. Ódin má dôrazný záujem na živote jeho vlastného avatara. Možno si ho stretla. Je tvojho rodu, smrteľníčka. Mladý muž germánskeho pôvodu. Lamont rodu Gerstner." Cassandra urobila správne keď sa tomuto neznámemu zverila s pravdou. Prišiel vám na pomoc - alebo aspoň Lamontovi. Huginn pokračoval vo svojom monológu, uvedomujúc si, že Cass je v tejto forme komunikácie stále neskúsená.
"V tejto chvíli prilietam k výškovej hale v oblasti zvanej Hudson Yards. Vidím... vidím templárov. Veľký počet templárov. A vidím teba, avatar. Tretie podlažie. Drobná, tmavá miestnosť. Sleduje ťa kamera. Templári ťa zviazali symbolom Chi Rho." Zhodnocoval situáciu Huginn a premýšľal nad najlepším spôsobom ako avatarov z tejto templárskej základne dostať. Odpoveď sa nachádzala v symbole spútania.
"Avatar, môj úsudok mi hovorí, že Hádes ti daroval schopnosť komunikácie zo svetom za závojom. Je tak správne?" Znela jeho nasledujúca otázka. Svetom za závojom mal zrejme na mysli miesto, kde prebývali zomrelé duše.
"Na um mi zišiel plán, avatar. Musíš dokonale nasledovať moje pokyny. A nebudeš sa pokúšať o žiadne hrdinstvo. Moja úloha je vás odtiaľto dostať živých. Teraz chcem aby si sa hlboko sústredila a svoj vnútorný zrak obrátila na podzemie mesta. Vyznie to nerozumne, ale zahľaď sa do temnoty. Prenikni ju. Zahľaď sa do tých najtemnejších zákutí... a volaj na pomoc. Nech sa ozve ktokoľvek, prijmi jeho pomoc, nech to stojí čokoľvek." Huginn pre istotu Cassandre nepovedal, že robiť niečo takéto je mimoriadne nebezpečné, ale na zložité a premyslené plány ste teraz nemali čas. Potreboval zachrániť najmä služobníka Ódina, a to aj za cenu životov ostatných avatarov v budove.

________________________________________________
➤ Lamont

1:45

Diskutovat tu s mladým mužem, který vyzýval jeho víru, bylo vskutku zajímavé a Nicholas by v tom rád pokračoval, i přesto, že věděl, že to nepřinese žádné ovoce, bohužel ho to však zdržovalo od práce a čas ho tlačil. Zbývalo jen pár hodin, než si pro avatary dorazí ten, jehož jméno mi kompletně vypadlo a jsem strašně línej na to, abych to teď hledal.
Lamont se Nicholasovi představil jako Thor a posléze předvedl jeho fyzickou sílu, když přetrhl pouta a uvolnil se z nich. Nebylo to poprvé, co to Nicholas viděl, ale i tak to na něj udělalo celkem dojem. Démony nenáviděl, ale síla, kterou dokázali propůjčit svým schránkám, byla obdivuhodná.
"Pokud se mnou nehodláš bojovat, zemřeš." Řekl Nicholas nepříjemným hlasem. Jeho pravá pěst začala znovu zářit zlatou barvou. "Nebylo by to poprvé, co jeden z našich zajatců zemřel." Nelhal. Lamont to dokázal poznat. "Braň se!" udělal několik rychlých kroků přímo k blonďákovi a zaútočil pěstí směrem na jeho hruď.

________________________________________________
➤ Salma

3:00

Netrvalo to moc dlouho a Salma se konečně zlomila. On Nicholas si byl už od začátku poměrně jistý tím, že démonka, se kterou se v tomhle případě musí vypořádat, je právě Sekhmet, ale chtěl si užít nějakou legraci a Salma tak krásně křičela. S každou nadávkou a výhružkou ho příjemně zašimralo v podbřišku. Na tváři se mu objevil pobavený úsměv a chvíli si mladou bojovnici jenom prohlížel. Dalo by se říct, že vstřebával její bolest a vychutnával ji.
"Nejsem si jistý, jestli jsem slyšel správně," řekl, natáhl se pro další jehlu a bez váhání jí Salmě zarazil pod další nehet, až se jí odlepil od prstu. Byla to taková rychlovka, že to Salma vlastně ani nemohla čekat. Salma ucítila, jak jí Nicholas chytil pevně za bradu a otočil jí hlavu tak, aby mu viděla do očí. "Za každou zvrácenost, která vypadla z tvé prokleté huby, budeš pomalu trpět. My dva jsme spolu ještě neskončili!" zavrčel a začal se natahovat pro další jehlu.

[cassandra]

Bytost jí na její otázku neodpověděla. Možná čekala na to, kdo je Cassandřiným pánem. Což se ukázala být pravda. Jeho pán byl Ódin a podle všeho on a Hádes byli spojenci. Good. O Ódinovi už slyšela. Byl to hodně známý bůh a také mocný. Tudíž měla i silného spojence a to se vždycky hodilo. Navíc to vypadalo, že se jim tu rýsovala naděje na záchranu. 
Huginn, jak se bytost představila tu podle všeho byl, aby pomohl avatarovi svého pána. Cass začínala mít tušení, kdo to asi bude. Pokud věděla, tak Ódin nebyl kočka, takže jí zbývala jen jedna možnost....pokud tu nedrželi ještě někoho jiného. A měla pravdu.
Ano. odvětila krátce na jeho slova, aby mu dala najevo, že Lamonta opravdu potkala.
Následně jí překvapil tím, že přilétá k výškové budově v Hudson Yards. Co myslel tím přilétá? Měl snad křídla? Ano, Cass sice znala Ódina, ale už ne jména jeho zvířecích společníků. Tudíž netušila, že je letí zachránit havran. Že se tu vlastně baví s ptákem. Bude si pak muset nastudovat hooodně mytologie, jestli se odtud dostane.
Poté jí položil otázku ohledně schopnosti darované Hádesem. No...Cass netušila, co jí daroval. Asi? odpověděla mu nejistě. Chápala, že myslí místo, kde přebývají duše, ale netušila, jestli je to schopnost od Háda nebo ne a ani, co přesně to znamená. Vidět duchy? Nebo se dostat přímo na to místo nějak? Nebo něco uplně jiného? 
Každopádně jí Huginn prozradil, že vymyslel plán, jak je odtud dostat živé. A ona v něm také hrála roli. Měla udělat něco, co za A netušila, že by měla umět a za B jak na to. A ať už to bylo nebezpečné nebo ne, byla to jejich jediná naděje. Cass by se popravdě momentálně klidně asi upsala i ďáblu, kdyby je to odtud dostalo všechny. Hm...neměl by být ďábel tak nějak taky jejich možný spojenec, když stáli proti tomu s velkým B? 
Každopádně... OK. odvětila Cass Huginnovi, aby mu dala vědět, že rozumí a jde na to. A tak se Cass soustředila. Zkoušela se soustředit dolů. Na podlahu a odtamtud pořád níž a níž až do podzemí. Pokoušela prohlédnout temnotou, jak jí Huginn řekl, i když absolutně netušila, jestli to celé vůbec dělá správně. No a pak tedy zkusila volat o pomoc. Doslova. POMOOOOOC!
Popravdě si připadala dost trapně. Obzvlášť, jestli se jí to nepovedlo a jen tu křičela v mysli na Huginna.

[lamont]

Cítil se stále skvěle. I když dostal ranou do břicha a vykašlal poměrně dost krve, tak jeho celkový stav byl více než dobrý. Trochu stále cítil místa, kde ho škrtila pouta, ale ta byla už na zemi minimálně na dva kusy. Ale i tak byl dost znepokojený Nicholasem. Neměl ho mučit? Neměl z něj získávat informace? A proč pokračují, když mu řekl, kdo si ho vybral?
Všiml si, jak se mu ale znova rozzářila ruka dozlatova. Dostal pár ran předtím a věděl, že to nebylo něco, čím by chtěl znova dostat. Hlavně neměl rád bolest. Celkově nechápal masochisty. Co bylo na bolesti tak krásného? Lamont zažil za tento den tolik bolesti, že by nejraději už ležel někde v hlíně, než si to jít prubnout znova.
"Nebudu s Vámi bojovat a nikdo nezemře," odpověděl Nicholasovi s ledovým klidem jako by byl Aki. Uvědomoval si, že je tu nějaký skrytý důvod, proč je nesmí zabít. A i když to o úmrtí předešlých zajatců mohlo být pravdivé, tak oni stále byli avataři bohů, kterých se tak bojí. Usoudil, že jich nemohlo být mnoho, takže zabít jenom jediného by mohl být pro ně problém. Jenomže i tak nehodlal Lamont dát Nicholasovi šanci ho k té smrti alespoň přiblížit. "S radostí!" rychle křikl a hned uskakoval někam dozadu do prostoru, aby se vyhl první pěsti. Skutečně neplánoval zaútočit nazpět. Bude jenom uhýbat, dokud to dědka neunaví.

________________________________________________
➤ Lamont

1:47

Lamont byl hrozně roztomilý s tím, jak se stavěl nad věc a snažil se tu předstírat, že nemá nasráno v plíně. Nicholas absolutně nechápal, o co se tady blonďák s tím skákáním pokoušel. Stál uprostřed místnosti se svoji zlatou zářivou pěstí a s naprosto nechápavým výrazem sledoval mladíka, jak se tam pokouší o vytvořit pod sebou jakýsi morální high ground.
Chvíli přemýšlel, že by mu k tomu něco řekl, ale pak si uvědomil, že by mu tím akorát hrál do karet a dal mu další prostor k tomu, aby tu ze sebe dělal jakéhosi hrdinu míru. S povzdychnutím pěst pořádně silně zatnul a zakroutil hlavou. "Škoda." Pak se napřáhl a flákl do vzduchu před sebou. Vedle Lamonta se najednou objevila obří zářivá pěst, trefila ho přímo do obličeje a následně ho poslala do protější zdi, kde si nabil ještě víc. A pak? Pak tma.

3:58

Lamont se probral na zemi vedle zdi s tím největším bolením hlavy, jaké kdy v životě měl. Po pečlivém prozkoumání místnosti si všiml toho, že Nicholas nikde není.

________________________________________________
➤ Cassandra

Huginn musel uznať, že Cassandra nasledovala jeho pokyn do bodky. Ale nemyslel to doslovne. Ak by mal voľné krídlo, capol by sa po hlave. V jednoduchosti však bola krása, on sám vedel, že to zafunguje dostatočne. Predsa len, toto bola jej prvá skúsenosť s nadprirodzenou komunikáciou, a nie každému by sa podarilo vôbec prehovoriť pomocou mysle - väčšinu ľudí by ani nenapadlo sa sústrediť a vyhľadať takým spôsobom pomoc. Áno, tej žene to pálilo, a Huginn sa potešil. Konečne sa mu podarilo lokalizovať aj dvoch ostatných avatarov. Egypťanka sa nachádzala na štvrtom poschodí a Ódinov chlapec kdesi na piatom. Jeho zaujímal najmä Lamont. Nie že by nemal záujem zachrániť všetkých - silných bojovníkov na strane bohov nebolo nikdy dosť - ale rozkaz pána znel jasne: život Lamonta aj za cenu života iných, nech sa jednalo o smrteľníkov alebo spriaznených avatarov.

Cassandra čoskoro zistila, že kričať do neznáma a dúfať, že niekto príde na pomoc, nepatril medzi tie najrozumnejšie nápady dnešného dňa. Sama netušila čo vlastne robí, do temnoty kráčala celkom naslepo, so šatkou na očiach. Ale havranovi musela veriť, inú nádej nemala. Ak Cass pokračovala vo svojom sústredení, zakrátko zavítala do hlbín New Yorského podmestia, do útrob veľkého jablka, prehnitých do nepoznania. Nekonečné kanále sa ťahali nepriehľadnou a hustou temnotou, tajomným šepotom stratených duší a hlasmi, ktoré ju lákali k sebe, pozývali kamsi do temravy, z ktorej žiarili ich hrozivé oči, žlté, červené, strašidelné. A potom sa náhle prepadla do bezodnej priepasti. Znova padala do podsvetia. Alebo nie?
No potom sa prebudila naspäť v tmavej miestnosti, kde ju len nedávno mučili. V tme sprvu nedokázala vidieť nič, no v kútiku oka to zahliadla. V rohu niečo stálo. Vysoká postava zahalená v temnote, rozmazaná, nepriehľadná, hrozivá. Jej končatiny boli neprirodzene dlhé a už len tento fakt v nej podvedome vzbudzoval akúsi živočíšnu hrôzu, akoby sa jej myseľ náhle prepadla do dávnych čias prvého človeka, ktorý sa obával temnej jaskyne a jej neznáma z dobrého dôvodu. Ako lekárka však bola vzdelaná, mala dobré znalosti - a táto hrôza skôr pripomínala epizódu spánkovej paralýzy. No ona nespala. Mohla hýbať svojím telom. Mohla rozprávať. Vysoký tieň sa odrazu pohol, no nebol to pohyb človeka. Monštrum sa neuveriteľnou rýchlosťou pomocou svojich dlhočizných rúk vydriapalo na strop a stratilo sa z dohľadu Cass. Jeho prítomnosť pocítila za sebou, no nemohla sa otočiť. Na jej ramene sa objavili studené mŕtvolné prsty, na ktorých sa vynímali dlhé odporné nechty. Prehnité prsty sa pomaly posúvali k jej krku a Cass na koži cítila ich chladné ryhy. Tento prízrak zrejme nemal záujem o konverzáciu. V rovnakej chvíli začula hlas Huginna, ale nerozumela mu ani slovo, vaše rádiové spojenie bolo z nejakého dôvodu narušené. Ale Cassandra si bola istá jednou vecou - Huginn tentoraz neznel tak pokojne a vyrovnane.

[cassandra]

No co. Řekl, že má volat, tak volala. Jestli chtěl něco jiného, měl to říct. Sám přeci říkal, že má jeho pokyny dokonale následovat. Takže za to mohl on.

Každopádně se Cass propadala stále hlouběji do podzemí. Rozhodně to nebylo příjemné místo. Nic, kam by si jeden zabookoval dovolenou. Nebo vůbec dobrovolně vkročil. Jenže podle Huginna tu někde byla šance na jejich záchranu. Jenže namísto toho, aby viděla nějakou záchranu...tak na ní jen volaly ztracené duše, co jí chtěly nalákat k sobě a podle těch divně barevných očích, by jí asi nečekalo nic pěkného. A pak se propadla.

Ocitla se zpět v místnosti, kde jí drželi. Nejprve neviděla nic...jenže koutkem oka zahlédla něco, co by tam být nemělo. Podívala se tím směrem a uviděla....netušila, co to vidí, ale bylo to creepy af.  Vysoké, rozmazané, děsivé, jakoby obalené temnotou a rozhodně to vypadalo dost...hmotně. Ať už to bylo cokoliv, nebyl to člověk ani obyčejná duše. Rozhodně ne taková, kterou by kdy viděla. Vzbuzovalo to v ní hrůzu. Kdyby nevěděla, že nadpřirozené věci existují, svalila by to na spánkovou paralýzu. Nebo na to, že se jí to jen zdá, jelikož se mohla v rámci možností hýbat a rozhodně nespala.
Ta věc se pohla neskutečně rychle a vylezla na strop, odkud to Cass ztratila z očí. Cítila ale, že je to monstrum někde za ní a jen se jí to potvrdilo, když jí to dalo ruce na ramena. Nechutné ruce nutno podotknout. A to už Cass viděla několik hodně prohnilých mrtvých rukou.
Nelíbilo se jí ale, že se ty ruce pohybují k jejímu krku. Už jen proto, že netušila, co chce ta věc dělat ani co je zač a už vůbec jaké má úmysly. 
Slyšela, jak na ní Huginn něco mluví, ale vůbec mu nerozuměla. To nebylo dobré. A už vůbec ne to, že zněl dost neklidně. Jakoby to nešlo podle jeho plánu. Pokusila se ale zachovat klidnou hlavu. 
STŮJ! zkusila vyslat k té věci. Neměla popravdě moc jiných možností.
Pokud to nezabíralo, zkusila to říct nahlas.
Pokud to ale zabralo, pokračovala dál. CO. DĚLÁŠ? Jo, tím bylo asi nejlepší začít. Lepší zjisti, co to chce s ní dělat a až pak se ptát, kdo to vůbec je.

[lamont]

Taktika se mu rozpadla jako domeček z karet. Každý karta byla položená s velikou opatrností a riskem, který by mohl všechno, co předtím postavil, jednoduše zničit. Nicholas ale nebyl žádný ořezávátko. Moc dobře věděl, v jaké je situaci a v jaké je Lamont. Určitě se musel cítit jako kočka a myš. Pozoroval, co všechno šedý kožíšek dovedl, aby se zachránil. Jenomže cíl byl už dávno předtím daný. Nemohl se jakkoliv zachránit. Nedovedl ho přesvědčit. Nevěděl nic. Byl hozen jako kus kamene do slané vody, která ho pomalu ale jistě rozežírala, až z něj zůstal jenom jemný prach. A všechno tohle si uvědomil v ten moment, co uskočil, a Nicholas nenavazoval dalším útokem. Moc dobře rozpoznal ten jeho pohled v očích. Zklamání. Lamont udělal chybu ale za kterou tolik nemohl. Doteď žil život pouhého smrtelníka. Mladíka, jenž si užíval života. Stále poznával svět a vlny osudu ho vyplavily na ostrůvek jménem Long Island, kde se to všechno přetočilo jako přesýpací hodiny. Nemohl se vrátit ke svému starému životu. Musel se zcela chopit toho nového, neboť mu nic jiného už nezbylo. Ale to všechno mělo přijít. Teď čelil krutosti přítomnosti a nemilosti jeho vlastní neznalosti. Poslední, co si pamatoval, byla zlatá pěst, která prošla prostorem a srazila ho dohromady se stěnou za ním. Jako by byl moucha, která seděla na jednom místě až moc dlouho.

Vědomí se mu pomalu navracelo. Nejprve byl v hluché tmě. Následně jenom v neznámém šeru a nakonec se probral zpět do prázdné místnosti, ve které už zaschla jeho krev na podlaze. Hruď ho stále bolela, ale bolest hlavy v tento moment daleko převyšovala tu na hrudi. Cítil se jako by dostal valníkem přímo do hlavy jako v nějakém zahraničním komiksu. Pomalu se dostával na své nohy a snažil se zjistit, v jaké se to nachází situaci. Pro jeho překvapení tam nikdo nečekal, aby mu dal další pěstí a znova ho uzemnil. Byl tam jenom on a kamera v rohu. Měl ale stále uvolněné své síly? Musel se dotknout svého čela, aby zkontroloval, jestli tam je cejch. Nuže, ale co teď?

________________________________________________
➤ Cassandra

Vysloviť jednoduché "STOJ" v hlave vôbec nepomohlo. Kostnaté prsty pomaly ale isto pokračovali rovno k jej krku. Kreatúra zastavila až keď slovo vykríkla nahlas. V tej chvíli ju jemne držala za hrtan, a zdalo sa, že má v pláne svoju ruku stlačiť v päsť. No nestalo sa tak. Zovretie pominulo. V nasledujúcom momente zažila najväčší jumpscare svojho života - bytosť sa prudko vystrela nad Cass, bleskovo nadol zohla svoje neforemné, neľudské telo, a pred očami Cass sa horeznačky objavilo temeno tohto démona. Tvár stvorenia sa potom začala pomaly otáčať o 360 stupňov až hľadela priamo na Cass. Na ústach tejto hrôzy pohrával príšerný úsmev, jej oči naplnené šialenstvom. Na Cass zavial mŕtvolný, mrazivý dych.
"Pomo̢c̡,͝ s͝ès͜ţr̨a?̡" Prehovorila temná bytosť, jej hlas čierny, nedobrý a skazený. Za neprirodzene prekrútenou hlavou nasledovalo aj telo, ktoré nezávisle od hlavy prebehlo po strope a ocitlo sa pred Cassandrou.
"Po͜m̕oc, á́nò. Ṕom͡ô͜ž̨e̷m, se͝st͜ra͡.̸ Z̛a̡d͟a̧rm̡o͝,͏ ̢n͘i̢e̢.͝" Démon bez váhania napriahol svoju skazenú ruku a Cassandre švihol cez čelo. Symbol spútania Chi Rho sa rozpadol na niekoľko kusov. Bolo po ňom, len tak odrazu. Cass získala svoju slobodu. Nie celkom, stále bola pripútaná ku stoličke - ale konečne mohla využiť svoju novú silu darovanú Hádesom. Ak sa chcela dostať z pút, musela sa trocha posnažiť, ale to nebol problém. Väčším problémom mohol byť tento démon v budúcnosti. Jeho služba isto nepramenila z dobroty jeho čierneho srdca.

Vo chvíli keď symbol na jej čele zhasol, v budove sa spustil celoplošný alarm. Cass zanedlho na chodbe začula hlasy, dupanie ťažkých topánok a tušila, že sa k miestnosti blíži celá čata ťažkoodencov, pravdepodobne vyzbrojených automatickými puškami. Než muži vyrazia dvere, Cass zostávalo na prípravu alebo útek nanajvýš tak jeden a pol minúty.
"T̸r͝o̵ji҉tá̵ ̷d̷o̵h͜o̸da,̷ s̛lad̕k̡é.̧ T̛rojica ̷v͝ dlhu." Zasmial sa démon hrdelne, odrazil sa od zeme a preletel priamo cez strop na vyššie poschodie.

[salma]

Salma mala pocit, že to ukrutné mučenie trvalo celé hodiny. Snáď tam vrieskala aj celé veky kým ju ten pomätenec nechal na pokoji. Utiahla sa do vlastnej mysle, na svoje bezpečné miesto, pretože viac energie na bojovanie a odpor nenašla. Premohla ju únava a v nejednom momente si priala umrieť, znova sa objaviť v tej oáze levov. Oproti tomuto odpornému chlapovi bola príjemná aj Sekhmet samotná. No smrť sa nezjavila, nedopriala jej sladkú záchranu, Nicholas by navyše Salmu nikdy nenechal zomrieť. V tejto tortúre sa vyžíval ako dieťa, jeho duša skazená a prehnitá. Sal si dokonca ani nedokázala spomenúť kedy konečne upadla do bezvedomia. Počas noci sa niekoľkokrát prebudila, potom znova zaspala, ale vždy ju zobudila prenikavá bolesť v rukách a prstoch.

Sal precitla v tmavej miestnosti. Netušila koľko je hodín a stále nemala poňatia kde sa nachádza. Pokúsila si pretiahnuť boľavé ruky, ale tie prekliate reťaze jej to neumožnili. Dokedy ju tu plánovali držať? Prečo ju už nezastrelili? Čo sa vôbec stalo s ostatnými? Zúfalo sa začala modliť k Sekhmet a Setovi, jediným bohom, ktorých existenciou si bola istá. No dávalo to vôbec zmysel? Sekhmet ju nazvala slaboškou a teraz by po nej isto chcela aby sa z tejto šlamastiky dostala sama. A ona znova zlyhala. Hrubé reťaze nedokázala roztrhnúť, ani len zbaviť sa toho symbolu. Odpoveď však dorazila sama - doslovne, v podobe akejsi čiernej neforemnej masy, z ktorej sa ťahali dlhočizné končatiny. Salma sa preľakla, no nestihla ani reagovať. Démon k nej natiahol svoju ruku a prstami ju porezal na čele. Po tvári jej začala tiecť krv. Nie, to nebola krv. To sa ako roztopený vosk roztiekol ten symbol, ten diabolský symbol, ktorý ju držal na uzde.
"Drùhý ̕d̀lh ̶j͟e m̛ôj.͝" Zašepkala neznáma osoba a vyparila sa kdesi v strope. Salma náhle pocítila príval obrovskej sily a na skúšku poriadne napla svaly v rukách. Išlo to! Po krátkom vypätí sa reťaze roztrhli a Salma bola voľná. Nechcela tomu veriť - čo sa práve stalo? Na zmätené myšlienky Salme nezostalo veľa času. Budovou sa ozval hlasitý alarm a na chodbe sa rozsvietili svetlá. K miestnosti sa blížilo niekoľko templárov a to znamenalo, že Salma sa musela pripraviť. Nikdy v živote sa takto netešila na bitku. Plnou silou kopla do oceľovej stoličky, ktorá ju držala niekoľko posledných hodín, a tá odletela do steny ako detská hračka.
"No prosím!" Rozosmiala sa Sal a potom ešte dôrazne uderila do steny, najsilnejšie ako dokázala. Už po jednom údere sa v stene objavila mohutná preliačina. Stačilo by zopár ďalších a bola by vonku. Naskytli sa dve možnosti - mohla v stene vytrieskať dieru alebo sa postaviť profesionálom vyzbrojeným strelnými zbraniami. Týchto bastardov chcela zmlátiť za každú cenu, ale v tejto chvíli ten neskrotný hnev pominul, naopak sa tešila z nečakanej slobody. A pušky jej naháňali strach, božské schopnosti alebo nie. Preto sa rozhodla pre rozumnejšiu stratégiu. Do steny ešte niekoľkokrát udrela, pokrivené steny odtiahla bokom a dierou preskočila v momente keď ozbrojenci vošli do miestnosti. Za chrbátom začula streľbu, na čo sa Sal inštinktívne zohla a pre istotu hodila na zem. Dostala sa do nejakej tmavej presklenej kancelárie, ktorú identifikovala ako strážnicu. Rýchlo sa vzpriamila a telom sa vrhla do bezpečnostného skla, ale s chabými výsledkami, sklo to vydržalo bez problémov. Sal sa s rachotom strepala na kancelársky stôl, odkiaľ sa skotúľala na zem. Nuž, jej schopnosti neboli neobmedzené...

________________________________________________
➤ Lamont

Lamont zistil, že žiarivý symbol z jeho čela nezmizol. Stále sa tam hrdo vynímal a provokoval samotnou svojou existenciou. A on s tým nemohol nič urobiť. Nech sa ho snažil zmazať, zničiť, prelomiť, nedokázal to ani celou svojou silou. Situácia sa spočiatku zdala zúfalá - nebol síce spútaný na stoličke, ani v reťaziach, ani nevisel zo stropu, ale čo mohol v tejto situácii podniknúť? Ležal v tmavej miestnosti, bez okien, bez akéhokoľvek kontaktu, netušiac kde vás to držia. Templári mohli troch avatarov zaniesť do mesta ale pokojne aj na vidiek, kde vás nikto nikdy nenájde. Ale vesmír mal vo zvyku nadeliť prekvapenia hlavne tým čo stratili všetku nádej.

Cez podlahu väzenia sa odrazu začalo niečo predierať. Lamontove oči boli dostatočne zvyknuté na tmu a tak sa mu čiastočne podarilo rozpoznať nevšedný tvar tejto hrôzostrašnej veci. Bola to diabolská bytosť, vystrihnutá akoby z nejakého hororového filmu. Démon sa pomocou vlastných rúk prehodil priamo k Lamontovi a dlhými nechtami mu švihol cez čelo. Symbol Chi Rho sa rozpadol. Jeho nadľudské schopnosti sa vrátili, jeho telo znova naplnené tou živelnou energiou.
"Tr͡e̡t̸í̡ d̵lh̕ na͏ z͟o͠zn̕am̨e.̨" Predniesla bytosť, hlasito sa rozosmiala hlbokým, hrdelným hlasom a tenkou ale mocnou rukou ho schmatla pod krkom. Lamont sa bezbranne ocitol v chladnom zovretí.
"Ṕa̷mät͡àj҉, ̵s͞kôr a̵lebo̧ ̀n̕eskôr,̢ ̛p̕re̷ sv̡oj̴ ̴dlh sa vr͞átim̧.̴" Oznámil démon zlovestne, potom Lamonta pustil a ako duch sa stratil kdesi v najbližšej stene. Hľadať zmysel tohto zvláštneho a nečakaného stretnutia mohol Lamont neskôr, pretože v tej chvíli sa rozozvučal poplašný systém budovy. Na chodbe sa okamžite rozsvietilo svetlo a Lamont začul rázne hlasy mužov, ktorí sa pripravovali vtrhnúť do miestnosti. Táto bytosť mu dala šancu na boj, útek, na vlastnú záchranu.
Lamont si zároveň uvedomil, že ho znova premohla tá neznesiteľná bolesť v hrudi. Niečo sa z neho chcelo dostať von. Niečo sa chcelo uvoľniť, a on to v sebe nedokázal dlhšie zadržiavať.

[cassandra]

Její volání v mysli vůbec ale vůbec nezabíralo a monstrum posouvalo své ruce čím dál tím blíže k jejímu krku, dokud to nevyslovila nahlas. A ještěže to udělala, jelikož ta věc...nebo spíš ruce té věci...vypadaly, že by jí jen o pár sekund později sevřely pevně krk. A to by mohl být pro Cass konec. Jako by nestačilo, že jí tu topil nějaký šílenec...ještě jí tu chtěl uškrtit Mozkomor. Který jí neskutečně děsil svojí creepovitostí. Bylo to jako v nějakém hororu. Stále to stálo za ní, ale hlava toho byla před ní a otáčela se směrem na ní jak kdyby ta věc byla sova. Jen odporně ošklivá nesoví sova, co vypadá jak Mozkomor.
Proč nemohla přivolat něco roztomilejšího....nebo alespoň něco, co vypadá přátelštěji a jako hodná bytost. Brala by i neutral bytost. Ale tohle vypadalo, jakoby to vypadlo přímo z nejhlubšího pekla a nechtělo nic než smrt, zkázu a spoustu krve.
Ještě ke všemu jí to říkalo sestro. Cass rozhodně nechtěla být sestrou té věci. 
Nemluvě o tom, že to odpovědělo na její otázku nejistě. Jakoby to jen testovalo, jestli to řeklo to, co Cass chtěla slyšet. Jenže to chtělo i odměnu za pomoc.
Cass na to ani nestihla nic říct a už bylo znamení na jejím čele zrušeno a monstrum se slovy o trojitém dluhu zmizela stropem pryč. Kdyby Cass měla hádat, tak se to vydalo za Salmou s Lamontem. Protože proč mít dluh jen u jednoho avatara, když můžete mít tři...ne, že by Cass s něčím vůbec souhlasila. 

Každopádně znamení bylo pryč a rozezněl se alarm, který přilákal pravděpodobně bandu těžkooděnců se zbraněmi. Skvělý. 
Huginne?! zkusila zavolat svého přítele na telefonu, se kterým ztratila před tím spojení. Třeba jí dá nějakou radu nebo něco. Přeci jen měl plán, ne?
Během toho pořádně zabrala rukama v poutech, aby je osvobodila a stejně tak i nohy. Jakmile byla volná, vzala tu kovovou židli, flákla s ní do tý kamery tam a následně se s ní pokusila rozbít jedno z oken v místnosti.
Měla teď dvě možnosti, které jí napadaly. Buďto vyskočit tím oknem, pokud ho rozbije. Skok ze třetího patra se dal přežít. Možná by si něco zlomila, ale i tak. Navíc měla očividně větší sílu...možná měla i větší odolnost, možná by prostě jen dopadla a odkráčela v pohodě pryč...nebo spíše utekla. Jenže Cass výšky nedělali uplně nejlépe. Neměla jako úplnou fóbii, jen jí nedělaly dobře. Největší problém tohohle plánu ale tkvěl v tom, že by tu nechala Zo. A to odmítala dopustit. Netušila sice, jestli tu stále je, ale zároveň nevěděla ani, jestli není.
No a pak tu byla druhá možnost...ta riskantnější...o dost. Ukrýt se vedle dveří, odlákat pozornost těžkooděnců tmou v místnosti a tím rozbitým oknem, kterým tak chtěla na ně nahrát možný útěk. Pak za pomoci potlačení své prezence proklouznout pryč a najít Zo a ostatní. Přikláněla se k téhle možnosti. A tak se podle toho připravila. Nezbývalo než doufat, že to vyjde.