V zajatí svätého kríža

Nad pozemkami rodiny Owens odbila polnoc. Stalo sa tak skoro v úplnom tichu. Po veľkolepej párty, ktorá sa tu mala dnes odohrať, nebolo ani slychu. Huntingtonom sa nieslo nezvyčajné mĺkvo. Tomu sa počudovali aj susedia, očakávajúc otrasy stien v rytme intenzívnych basov až do skorého rána, očakávajúc hlasitý smiech a krik opitých ľudí, očakávajúc život. Ale k ničomu takému nedošlo. Oslava narodenín Bryana Owensa sa skončila nie slávnostným odpočtom, ale tragédiou. No o tom sa nemal nikto dozvedieť.

Do vily vtrhla elitná jednotka templárov na zavolanie veliteľa rodov Gravesa (Aaron) a ťažkoodencom sa v krátkom čase podarilo obsadiť celý pozemok o veľkosti niekoľkých hektárov, od plota k plotu. Keďže veliteľ Graves informoval o prítomnosti viacerých potenciálnych avatarov, na miesto bola vyslaná aj malá jednotka anjelov - cherubov, celkom postačujúca na chytenie nových a zmätených "božských služobníkov."
Templári zabezpečili, aby sa žiaden z hostí nedostal von - sprvu ich zhromaždili v hlavnej hale, no keď sa strhla mela vyvolaná Salmou, museli tak urobiť znova. Viacerí hostia sa pokúsili preliezť cez plot, ukryť sa, jednoducho uniknúť, ale žiadnemu sa to nepodarilo. Tentoraz veľké množstvo ľudí posadili na trávnik pred domom a kapitán hostí varoval, že pri prvom pokuse o útek sa pustia do ostrej streľby. Tak sa uistil aby nikomu na um neprichádzali hlúpe nápady.

Samozrejme, templári nemali v pláne týchto ľudí zajať alebo pozabíjať. Nie, problém nastal v tom, že mnohí z nich videli svätú mágiu Aarona, mýtickú bytosť vo forme lietajúceho mývala a schopnosti avatarov. A väčšina si tieto udalosti nahrala na svoje mobily alebo kamery. Cirkev nemohla dovoliť aby sa takéto niečo dostalo na verejnosť, najmä nie v takom otrasnom kontexte. Preto sa ozbrojenci postarali o zničenie všetkých videí z mobilov, smartfónov, kamier a iných záznamových prístrojov. To však nestačilo. Zabudnúť na tieto výjavy museli aj hostia - o to sa postarali cherubovia. Pomocou mocnej sugestívnej mágie ľudí uspali a donútili ich pamäť uzatvoriť zmyslové vnímanie niekoľkých posledných hodín. Oslava sa v ich mysli stala nejasným snom, ktorý nedával zmysel, tak ako to zvyčajne so snami býva. A potom ich pustili domov.

Na miesto sa dostavilo aj niekoľko policajných hliadok, čo znamenalo, že sa aspoň jednému z hostí podarilo nájsť signál. Ale policajti vás nezachránili. Sprvu sa s ozbrojencami dostali do roztržky, ale po jednom telefonáte od policajného veliteľa boli nútení odísť. Ak templári stáli mimo policajnej jurisdikcie, museli mať obrovskú moc, snáď aj silný politický vplyv na najvyšších miestach. S Rádom sa neradno zahrávať.

Veliteľ rodov Graves sa dozvedel, že minimálne dvaja avatarovia unikli. Konkrétne sa jednalo o Japonca, ktorého identifikovali pod menom Takeshi Sakai (vďaka jeho známosti s Bryanom Owensom), a akúsi blonďavú Talianku, ktorej identita zostala zatiaľ neznáma. No to pre svetovú organizáciu akou boli templári nemohlo byť dlhodobou prekážkou. Zanedlho ich nájdu a chytia.
Aaron sa teraz musel venovať trom, ktorých sa odchytiť podarilo. Cassandra nikdy nemala šancu zdrhnúť, pretože ju spútali počas premeny; besnú Salmu museli zmlátiť do bezvedomia a Lamonta našiel jeden z cherubov ukrývať sa kdesi v dome. Avatarov museli teraz dostať na veliteľstvo templárov v Manhattane. Tak znel priamy rozkaz od váženého serafa, de facto vedúceho v oblasti štátu New York, ktorý sa zodpovedal už len archanjelom.
Preto si dal Aaron radšej zavolať veliteľa rytierov, svojho priamo podriadeného v rámci rádu. Veliteľ rytierov sa mal postarať o bezpečný presun troch avatarov na veliteľstvo, nachádzajúce sa v mrakodrape Hudson Yards (západná časť Manhattanu), a tam ich zadržať až do príchodu serafa - ten mal, žiaľ, dôležitú prácu na inej strane axis mundi, a nemohol sa okamžite dostaviť.

Na vstupnej ceste pred domom sa konečne objavil konvoj obrnených nákladiakov. Keď z jedného auta vystúpil veliteľ rytierov, Aaron k nemu prikročil.
"Zdravím ťa, brat môj." Predniesol a na znak rešpektu priložil svoju dlaň na srdce. Tento pozdrav slúžil pre všetky hodnosti v Ráde. "Veliteľ, dnes vás čaká dôležitá práca." Pokračoval so slabým úsmevom a veliteľovi pokynul, aby ho nasledoval do domu. Z nákladiakov vyskočila celá kohorta bratov Rádu - rytierov.
"Výsledky tejto práce nám obom môžu priniesť sladké ovocie. A preto pevne verím, že to zvládnete." Veliteľ Graves mal samozrejme na mysli kariérny rast, povýšenie na novú pozíciu v Ráde. Aaron by sa dokonca mohol stať Strážcom. Spoločne ste vkročili do hlavnej predsiene.
"Máme tu troch vtelencov. Preveziete ich na veliteľstvo a tam počkáte na príchod serafa Amriela. Amriel bude žiadať informácie - štandardná procedúra." Odchytených avatarov vždy preberali anjeli na čele so serafom a nik nevedel čo sa s nimi potom stane. Ale veliteľ rytierov vedel, že ich potom už nikdy nezahliadol. S vypočúvaním "vtelencov" mal dlhodobé skúsenosti a Aaron mu detaily nemusel vysvetľovať - seraf mal samozrejme záujem najmä o identity "démonov," ktorí týchto ľudí posadli, informácie o blízkej rodine, iné osobné údaje, predošlé skúsenosti s mýtickým svetom a všeobecne pohľad na náboženstvo a vieru. Ako vyšetrovateľ mal v jednoduchosti vytvoriť celkový profil avatarov.

Traja avatarovia sedeli vo veľkej predsieni na studenej zemi. Boli obkľúčení hŕstkou ťažkoodencov a neďaleko sa vznášali dvaja cherubovia. Všetci traja mali na čele a na hrudi vypálený monogram Chi Rho - symbol slúžiaci na spútanie magických schopností, vrátane tých venovaných bohmi. V tejto chvíli boli celkom bezbranní.
"Tu ich máme. Dvaja bastardi unikli, ale o to sa postarám. Veliteľ, predstavujem vám slečnu Salmu Amari," ukázal prstom na Salmu, ktorá sa len nedávno prebrala z hlbokého bezvedomia a teraz sa zmätene obzerala po miestnosti, "slečnu Cassandru Othonos," vrhol pohľad na Cass, ktorej nezabudol pripomenúť, že v zajatí držia aj Zo, a preto má isto záujem na spolupráci, "a napokon pána Lamonta Gerstnera, hotového čarodeja za barom. Rovno vám prezradím, že tu milá Cassandra sa stala vyvolenou Hádesa. Nebezpečný to démon. Pri našej arabke mám podozrenie na jedného z mačacích démonov. Možno Bast." Pokrčil Aaron plecami a zamračene sa pozrel na Lamonta.
"Gerstnera neviem. Ale to je vašou prácou, veliteľ. Treba im trocha rozuzliť jazyk, a neštítiť sa trošky starého dobrého mučenia."

Na sedadle spolujezdce vozidla v čele konvoje seděl muž se skloněnou hlavou. V pravé ruce si u srdce držel kříž, který mu normálně visel kolem krku na řetízku."Oremus. Gratiam tuam, quaesumus, Domine..." Jeho slova přerušoval zvuk motoru auta, které se už chystalo zastavit na příjezdové cestě u vily Owensových. Podle slov velitele Gravese zde došlo k incidentu a několik nevěrců navázalo spojení s heretickými démony. "...mentibus nostris infunde; ut qui, Angelo nuntiante...." Auto zastavilo, ale muž z něj zatím nevystupoval. Seděl na svém místě a dokončoval motlitbu. Nebylo to poprvé, co se bude potýkat s podobnou situací, ostatně proto si velitel Graves zavolal právě jeho. Věděl, co musí udělat a právě proto potřeboval sílu. "...Christi Filii tui incarnationem cognovimus, per passionem eius et crucem ad resurrectionis gloriam perducamur...." Mezi prsty jeho pravé dlaně začalo prokukovat světlo a ruka se mu začala lehce třást z bolesti. Ta ho však očistí a dá mu sílu, aby mohl čelit nepřátelům svého pána. "...Per eumdem Christum Dominum nostrum...Amen." Otevřel oči a narovnal se. Dorazili.

Když vystoupil z auta, velitel na něj už čekal. "Bratře," přikývl hlavou na pozdrav a gesto respektu oplatil. Samozřejmě, že ho čekala důležitá práce. Informace už dostal předem a kdyby se jednalo o něco triviálního, nebyl by tu. "Poslouchám." Doufal, že Graves půjde rovnou k věci, ale místo toho začal tím, že by z této situace mohli vytěžit něco pro sebe. No nebyl by to on, kdyby se nesnažil šplhat po tom pomyslném žebříku, na kterém však ve skutečnosti vůbec nezáleželo. Hlavní bylo sloužit jemu.
Společně došli do budovy, která už určitě zažila lepší časy. Za normálních okolností by to byl určitě celkem pěkný kousek architektury, avšak teď se jednalo jen o místo hříchu a destrukce.
Podle slov velitele zde byli tři avataři - jak si říkali a jeho úkolem bylo převést je na velitelství. Moc dobře věděl, že to nebude všechno a jeho nadřízení budou chtít informace.

Když konečně došli do místnosti, ve které se nacházela trojice, velitel rytířů se nedokázal nepousmát. Byl to snad nějaký chabý pokus o vtip? Snažili se démoni zesměšňovat jeho pána tím, že proti němu posílali tyhle děti?!
Graves mu postupně představil všechny tři a dokonce i jednoho z těch démonů. Byla to škoda, že tuhle informaci už měli, ale na druhou stranu to neznamenalo, že si se slečnou Cassandrou nebudou moct užít spoustu zábavy.
"Moje jméno je Nicholas Theodore. Rád vás poznávám," představil se. Tón jeho hlasu byl však daleko od příznivého, čehož si trojice určitě musela všimnout. Díval se na ně pohrdavým pohledem a vůbec se tím netajil.
"Připravte je k převozu!" zavelel ozbrojeným jednotkám. "A dávejte si pozor, mám pocit, že někteří z nich," přišel k Salmě, chytil jí za bradu a palcem jí odsunul spodní ret. "Koušou." Dokončil větu a hrubě Salmu odhodil na zem.
"A co ty? Co jsi zač?" postavil se před Lamonta. Nicholas byl starší muž, mohlo mu být mezi padesáti a šedesáti lety, ale to neznamenalo, že se jednalo o nějakého křehkého dědečka. Měl statnou postavu, velká ramena a svalnaté ruce. "Čaroději za barem, však já to z tebe všechno dostanu," chytil Lamonta za krk a hodil ho na zem před nohy ozbrojenců, aby ho mohli sebrat a odnést do auta.
"A ty!" zavrčel na Cassandru a vytáhl si z kapsy složené šedé kožené rukavice. "Než s tebou skončím, tak se mi zodpovíš ze všech svých hříchů. Je mi špatně, jen se na tebe podívám." Zavrčel. Během své řeči si stihl nasadit rukavice. Protáhl si prsty a hřbetem pravé ruky Cassandru udeřil přímo do obličeje.
"Nenechte mě čekat!" zavolal na ozbrojenou jednotku.

"Nezklamu tě, bratře," řekl Aaronovi a přiložil si pěst na srdce. Pokud mu velitel Graves nic dalšího nechtěl, vyrazil zpět ke konvoji.

[lamont]

S neustupujícími bolestmi v hrudi probíhal místnostmi vily a snažil se dostat pryč. Z toho proklatého místa, které nedávalo vůbec smysl. Však sem přišel jenom udělat barmana. Nikdy by si nemyslel, že tu bude utíkat s holým životem. Nejprve se tam lidé složí, potom se ocitne někde neznámo kde a nakonec všechna logika šla ven z okna. Šelma, andělé, SWAT a kdo ví co ještě. Lamont nikdy nevěřil věcem, které neviděl na vlastní oči. Ale tohle bylo až moc šílené, aby to mohl za jeden večer zpracovat. Z toho důvodu se musel dostat pryč. Oh... vlastně, nemohl, že? Uvědomil si to v ten moment, co se srazil s jednotkami, které držely vilu v kleštích. Jako perlu v mušli. Nechtěli, aby nikdo utekl. A zároveň nechtěli, aby se kdokoliv dostal dovnitř z venčí.
Lamont nebyl naivním bláznem, který by si dostatečně věřil, že by zvládl trénované chlapy se zbraněmi. Musel se pro teď poddat. Zjistit, co se to vlastně děje. Co se děje okolo něho. Co se děje hlavně s ním. Nezacházeli s ním ale i tak jemně. Spíš naopak. Zatkli ho a dovedli ho na místo, kde byl ten, co to všechno způsobil. Aaron, ale na místo jména ho znal jako rádoby "doktora". Věděl snad, že se tu dnes večer něco takového stane? Protože Lamont nedostal SMS, že by si měl pokecat s jedním bohů starověkého Norska a dozvědět se, že je "vyvoleným". Navíc Lamont šel na párty jako poměrně známá osoba. Všichni znali jeho jméno. A kdyby ho neznali, tak se to dozvěděli od Bryana.
Doufal, že když tam přijede policie, tak se to nějak vyřeší. Propustí je a oni budou moct jít domů, jenomže se nakonec ukázalo, že měli své prsty všude. Tohle rozhodně nebyla žádná tajná organizace o pár členech. Smrdělo to něčím zdaleka větším. A oni ho měli v hledáčku. Ale ne jenom jeho. Taktéž tu překrásnou ženu, která se snažila zachránit tu chudinku, která vykrvácela. Jenomže ta tam s nimi klečela spoutaná taktéž, ale už ne ve své znovuzrozené lví podobě. Bylo jasné, že si prošli tím samým jako on. Nic tedy neříkal, nijak se nevzpíral a celým svým tělem se snažil nepodlehnout té bolesti. Nemohl si ale nevšimnout toho, jak se tam začal Aaron bratříčkovat se svým bratrem, který vypadal daleko straší než byl on. Typoval ho na šedesátníka.
Nakonec došli až k Lamontovi, Cass a Sal, kteří navíc byli ocejchováni nějakým prapodivným znakem, který Lamont nepoznával. Netušil, co to mělo znamenat. Cítil se spíš jako nějaké zboží, než avatar boha. Ale zřejmě to mělo s tím něco společného? No, netušil, a zřejmě kdyby se zeptal, tak by mu neodpověděli. Když po představování dvou krasavic přešli k Lamontovi, věnoval jim udivený výraz. Neměl vůbec tucha, co to mělo znamenat. Mohl si ale oddechnout, že nevěděli, s kým se to dal dohromady? Když ho ale ten téměř důchodce vzal pod krkem a hodil k nohám SWATU, tak si už nebyl moc dvakrát jistým. Jestliže jim nic neprozradí, tak ho bude čekat mučení. A Lamont nevěděl, kolik je toho schopen vydržet, protože hey, tahle celá situace byla pro něj poprvé. Ozbrojenci ho tedy sebrali a naložili do auta. Zřejmě i se zbytkem.

[cassandra]

Hádes se dal do zodpovídání jejích otázek a celkového vysvětlování celé situace, ve které se Cass ocitla. Začal pomalu, aby nerozbil Cassandřinu mysl vším tím, co by lidská mysl běžně nedokázala zpracovat a z čeho by kde kdo skončil v naprostém šoku. Cass naštěstí dokázala zvládat stresující situace. Nemluvě o tom, že jakožto agnostik a zároveň někdo, kdo vidí duchy, byla tak nějak připravená na to, že by mohlo existovat i něco víc. To vše dopomáhalo tomu, že se jí tohle zjištění o existenci bohů a kouzelných bytostech a bůh ví čeho ještě, zvládalo vstřebávat lépe. I když i tak to byl celkem šok. Obzvlášť hned jak se tu ocitla. Ale už tu nějakou chvilku byla, tak si začínala zvykat.
A tak ho Cass nechala mluvit a jen poslouchala a občasně přikývla, že chápe a že ho stále vnímá. Bylo to trochu jako hodina dějepisu. Jen zajímavější. Už jen proto, že tuhle pravdu jen tak někdo nezná, pokud vůbec někdo. 
Navíc při tom pochopila, co znamenalo to, že si jí vyvolil. Měla dělat věci v jeho jméně a odhalit lži toho Elo-cosi aneb boha s velkým B. Který měl obří armádu nejen andělů, ale i templářů a k tomu miliony věřících. A k tomu jako vedlejšák ukázat správnou cestu bohům a jiným panteonům, kteří tenhle boj vzdali nebo se rozhodli jim v tom bránit. To vůbec neznělo nemožně a sebevražedně...Hádes tu na její ramena dával pořádnou zátěž...Naštěstí v tom ale Cass prý nebude sama. Díky bohu...nebo spíš bohům, jak pochopila. Také jí došlo, že ten mladík(Lamont) bude jedním z nich a asi i ten asiat, co se postavil tomu psycho templáři.
Každopádně byl čas vrátit se do světa živých a všeho toho chaosu, který nedobrovolně opustila. Trochu polekaně se rozhlédla kolem, když se jeskyně zatřásla. Poté si všimla Hádova omluvného pohledu, poté, co jí prohlásil za svého avatara s pořádně dlouhým titulem. No a pak pochopila, proč se na ní tak dívá, když jí vrazil ruku do břicha. Cass vykřikla bolestí, protože takovou bolest nikdy nezažila, a její ruce se instinktivně přesunuly na místo, odkud bolest vycházela. Vytahoval z ní její duši. Znamenalo to, že musí skutečně zemřít. Bylo to děsivé, jak jí začala být zima a jak cítila, jak jí postupně opouští život. Když se ale podívala do Hádovy tváře na ten omluvný pohled, zvláštně jí to uklidnilo, i přes její mizející vzpomínky. A pak byla tma.

Cass se prudce nadechla. Už nebyla v podsvětí. Viděla noční oblohu a cítila, jak leží na mokré trávě. Chtěla se podívat kolem, ale mohla jedině očima, jelikož se nedokázala pohnout. To bylo zvláštní...ten mladý fešák z před tím se mohl hýbat hned. Všimla si, že je kolem ní nakreslený nějaký zářivý symbol, od kterého musela odvrátit pohled, aby neoslepla. No a když to udělala, dívala se do tváře tomu magorovi. Cass sebou cukla, pokud jí to její tělo dovolilo. To tady umře hned potom, co se vrátila? Tahle situace rozhodně nebyla vůbec dobrá. Bylo to jako probudit se do noční můry. Vůbec nechápala, co to ten maniak říká. Prý prošpikovaná hříchy. Jejím největším hříchem bylo nevrátit se domů, už když odpadla v té uličce v Uberu. A co to říkal o její sestře. Cass se podívala směrem, kam ukazoval a viděla spoutanou plačící Zo. Na okamžik se jí z toho zastavilo srdce. Nejen, že chytli jí, ale měli i Zo. Jen kvůli ní. 

O nějakou dobu později, během které jí na čelo a hruď vypálili jakýsi symbol, což jako bylo utrpení. Ocejchovali jí, tu ženu, co jí zemřela pod rukama, což Cass neskutečně překvapilo, než jí došlo, že je jako ona, a navíc i toho fešáka. Asiata ale nikde neviděla, takže byl buď někde dead a nebo stihl utéct. Všichni lidé z párty byly poslaní domů. Cass jakožto chytré děvče napadlo, že na ně museli použít nějaké čáry máry a nebo pořádnou dávku zastrašování, aby to, co se tu stalo nikdo nikde nevykecal nebo nedal na net. 
Teď tam tak seděli v předsíni na zemi obklíčení nějakým S.W.A.T. týmem a dvěma anděli. Cass přemýšlela, co by tak mohli udělat. Napadlo jí, že by si pak, až se nebude nikdo dívat nějak narušit ty divné symboly. Nějak rozškrábat nebo tak něco. Ve filmech to obvykle pomáhalo. Cass tušila, že ty znaky něco dělají...jen netušila co. Taky netušila, jestli a jakou moc jí Hádes dal. Co by jako měla umět zvláštního kromě vidění duchů. Takže pokud ty znaky nějak měli blokovat jejich schopnosti....tak by jí jejich narušení stejně asi moc nepomohlo. Nemluvě o tom, že netušila, co by dělali pak. Plus měli v zajetí Zo. 
Přemýšlela tam tak a připadala si čím dál tím víc zoufalejší, když se pak ten psychopat vrátil a přivedl si sebou svýho tátu. Tomu vysvětloval situaci, ze které Cass pochopila, že tu byli dva další avataři. Odtušila, že jeden z nich byl ten asiat. Ale kdo byl ten druhý?
Všechny je tam představil, při čemž nezapomněl zmínit, že si jí vyvolil Hádes a tu druhou ženu pravděpodobně nějaký kočičí bůh nebo bohyně. Jediná kočka, kterou Cass znala byla Bastet...na druhou stranu Cass neznala všechny bohy, takže to mohl být kdokoliv. Také by jí zajímalo, kdo si vybral toho mladíka nebo toho asiata či toho posledního uniklého avatara. 
Tak či onak psycho tatík, který se jim přestavil jako Nicholas, je chtěl někam převést. Ale ještě před tím se s každým z nich seznámil ještě přímo. Dost nepříjemně za doprovodu vyhrožování a fyzického násilí. Kromě čela a hrudě tak teď Cass bolela i tvář, do které dostala bitch slap. Doufala, že se z tohohle všichni včetně Zo nějak dostanou. Jenže si začínala uvědomovat, že na to bude asi potřeba nějaký zázrak.

[salma]

Ak by mala Salma opísať posledné hodiny svojho života, zmohla by sa len na jedno slovo: peklo. Skutočné peklo. Utrpenie, bolesť a strach, pocity, ktoré mohli existovať jedine v náručí démonov a pekelných princov. Nedokázala rozpoznať či sa prebudila do nočnej mory alebo sa to všetko naozaj stalo - ten vrah s mečom, zvieratá ako z disneyovky, dvojica egyptských bohov, dokonca jej vlastná smrť. Nech pravda ležala kdekoľvek, Sal si bola istá, že táto noc bude niesť celoživotné následky. Veselá párty a dobrá spoločnosť spred nedávna, na nič také si nespomínala, išlo o ďaleké a vzdialené spomienky, na nerozoznanie od sna. A potom ju ovládol šok, ktorý sa pomaly ale isto v jej mysli začal formovať do podoby vážnej mentálnej traumy. Tento horor sa však zďaleka nemal skončiť.
Tá žena, Sekhmet, nech bola čímkoľvek, démonom alebo akýmsi prastarým zlom, ju ponechala levom a následne Salme sama prehryzla krk. Vedela snáď táto "bohyňa" že jeden z najväčších strachov Salmy je permanentné fyzické zranenie? Ona to zneužila a Salme uštedrila hlbokú ranu. Naozaj sa musela ocitnúť v pekle. Kde inde by vás takto mučili? A čo so svojom živote urobila, že si zaslúžila kruté muky v nekonečných plameňoch?

Sal leviu ženu nenávidela. Premohla ju zúrivosť, živelný hnev a chuť niekoho roztrhať, vraždiť, rezať a trhať. Telá, ruky, hlavy, čokoľvek. Pre Sal to bol neznámy pocit - nikdy predtým nemala záujem niekoho vážne zraniť, a ak sa počas zápasu alebo tréningu niečo také stalo, cítila sa poriadne na hovno. Ale tieto pocity, tieto pocity, ktoré v nej vyvolala táto krutá žena, vyvierali kdesi zvnútra. Sal tomu nechcela veriť. Nechcela sa tomu poddať. Ale v smrti sa hnevu poddala - bol to jediný spôsob ako premôcť bolesť.
A tak sa znova prebrala. Vždy vedela, že ani smrť ju nemôže zastaviť. Tá sila, tá obrovská sila... Salma stlačila päste a zhlboka sa nadýchla. Nefungovalo to. Zúrivosť nepominula. Potom do nej niekto kopol. Hrádza sa pretrhla a Salma si nasadila svoju novú masku. Masku tej levej ženy.
Z nasledovných udalostí si pamätala len veľmi málo. Ocitla sa v miestnosti plnej tmavých tieňov a neforemných zákutí, a bez premýšľania sa pustila do zbesilého útoku. Svojimi dlhými a ostrými pazúrmi sekala tiene, zlých démonov, trhala ich, a krv striekala prúdom. V tej chvíli ju nemohlo naplniť nič iné, len opojenie masakru. Trvalo riadnu chvíľu kým ju démoni konečne zrazili na zem, no ona nemala v pláne prestať. Napokon ju ožiarilo prudké svetlo, pálivé reťaze, a Salma vrieskala, vrieskala ako zmyslov zbavená. Potom sa hnev vytratil. Maska spadla na zem, zmizla kdesi v jej útrobách a Sal upadla do hlbokého spánku.

Prebrala sa v mohutnej predsieni Bryanovej vily. Všetko to bol sen, všetko to bol len blbý sen, nočná mora, hovorila si Salma, ale realita sa javila inak. Vedľa nej kľačala tá žena, ktorej tvár Sal spoznala, a... blondiak. Barman. Ten, ktorému vynadala. Mal jej spraviť drink, mali sa pomeriť, no to všetko bolo minulosťou. Sal sa zmätene rozhliadla po miestnosti a chcela vstať, utiecť. Nemožné. Pokúsila sa znova nasadiť svoju mocnú masku, ale bez úspechu. Namiesto toho pocítila na svojom čele a hrudi silnú páľavu, akoby stála rovno pri ohnisku. A čo by aj mohla spraviť? Strážila vás celá čata ťažkoodencov, ich tváre zakryté čiernymi maskami. Možno sa jednalo o teroristov? Nie, teroristi na svojom oblečení nezvykli zobrazovať kresťanské kríže.
Do domu náhle vstúpili dvaja muži a... jeden z nich bol ten vrah. Ten šialenec so žiarivým mečom. To on ju zabil, a spôsobil jej tieto muky. Sal doň chcela vybehnúť a preraziť mu hlavu, no pálivé symboly jej v tom zabránili. O akom prevoze to hovorili? Salma nevedela či má byť nasraná alebo dezorientovaná. Obe nálady sa teraz hodili. Ďalší bastard, nejaký starec, ju prudko zhodil na zem.
"Drž tie paprče odo mňa, ty plesnivý skurvysyn!" Vykríkla bezočivo a predstavovala si vlastnú päsť na jeho hnusnej vráskavej tvári. "Všetkých vás skurvencov tu pozabíjam! Len počkajte, svine posrané, až vám huby rozbijem!" Pokračovala a silou mocou sa snažila dostať zo zovretia tých posraných symbolov. Jednoducho to nešlo.
"KURVA!" Zahrešila hlasito a konečne to vzdala.

Maskovaní ozbrojenci vás potom presunuli do čiernych nákladiakov, každého po jednom. Posadili vás dozadu spoločne s celou jednotkou mužov, takže akýkoľvek pokus o únik by bol zúfalý a zrejme by sa skončil smrťou. Ozbrojený konvoj sa pustil do pohybu. Nákladné priestory áut boli celkom oddelené od kabíny vodiča a o zadnom okne nebolo ani slychu - nemali ste jediného tušenia kam vás to vôbec viezli. Salma sa započúvala do neustále silnejúcich zvukov hustej dopravy, počítala koľko autá stoja na semaforoch a približnú vzdialenosť týchto zastávok, a napokon aj dĺžku cestu od vily až do cieľovej destinácie. Bolo to k ničomu - po pomernej dlhej ceste usúdila maximálne to, že sa nachádzate naspäť kdesi v Manhattane.
Nákladiaky napokon zastavili. Vonku sa spustil dážď, kvapky ktorého s pravidelným ťukaním dopadali na plechovú karosériu áut. Cez hlavu vám prehodili nepriehľadné kukly a poslepiačky vás vyviedli von. Musel to byť Manhattan - ale kde presne? Sever? Západ? Salmu premkol strach. Čo s vami plánovali? Teroristickú popravu vo večernej televízii, rovno v srdci Ameriky? Tieto myšlienky boli desivé. A zbytočné, a nelogické, no Sal sa ich nedokázala zbaviť.

________________________________________________
➤ Cassandra

0:48

Přesun byl sám o sobě neskutečně traumatizující. Nejhorší ze všeho byla ale ta užírající nejistota. Co přesně s vámi chtěli udělat? Kdyby vás chtěli zabít, mohli to udělat dávno, ale místo toho vás naložili do auta a odvezli kdo ví kam. Na konci cesty Cassandra cítila, jak jí něco píchlo do ruky. Pak jen tma.

"Vstávat!" Ozval se najednou hlas muže, který Cassandru předtím udeřil do obličeje. Nešel zapomenout. Byla v něm taková nepříjemně mrazivá hrubost. Když Cass otevřela oči, nic neviděla. První věc, kterou si uvědomila, byla, že má přes hlavu pořád přehozený černý pytel. Taky zjistila, že je rukama i nohama připoutaná k nějaké židli, která jí studila do předloktí a lýtek, takže bylo pravděpodobné, že je z nějakého kovového materiálu. Snad to neznamenalo nic konkrétního a prostě tu jen neměli jiné židle...
"Takže Hadesova děvka, jo? Ta druhá ho už omrzela nebo co?" zeptal se. Cass bylo jasné, že mluví o Persefoně. Na odpověď však nečekal ani sekundu. Cassandra ucítila, jak se s ní židle najednou převalila dozadu a někdo jiný jí začal lít vodu přímo na obličej. Bylo to hrozné, ať se snažila jak chtěla, nemohla se nadechnout a každá vteřina byla najednou dlouhá jako celá věčnost.
Pak to přestalo a Cass se konečně mohla nadechnout. Nebyl to ale žádný ulevující pocit, protože jí bolel celý hrudník, jako by jí do něj někdo praštil kladivem.
"Takže...Proč si tě vybral? A chci vědět všechno!" Zakřičel na Cassandru hrubým hlasem. Buď mu odpoví a nebo jde znovu pod proud vody.

________________________________________________
➤ Lamont

1:35

Od chvíle, co se Lamont probudil za barem v Owensově vile, cítil se mnohem silnější, než kdy dřív. Určitě by se to teda obešlo bez té bolesti na hrudníku, ale člověk asi nemůže chtít všechno. Nicméně...
Ani jeho nová síla ale nestačila na prolomení pout, které ho momentálně svíraly kolem zápěstí. Mimo to byl kolem pout hák, který Lamonta držel zavěšeného ve vzduchu. Na rozdíl od Cass ale neměl nic na hlavě, takže dobře viděl, kde je. To mu však moc nepomohlo, protože pravda byla taková, že vůbec netušil, kde je. Viděl okna, ale byla začerněná a místnost, ve které se nacházel, byla kromě něj a kamery v jednom z horních rohů, prázdná a vedly do ní jen jedny dveře.
Lamont už byl při vědomí nějakou dobu a nikdo za ním zatím nepřišel. Až do teď.
Dveře se totiž otevřely a dovnitř vešel ten starý muž, kterého předtím viděl ve vile, než je začali převážet.
"Lamont. Co je to za jméno?" zeptal se. "Je to dost neobvyklé a přiznám se, že jsi první, kterého znám." Když muž přišel blíž, Lemi si všiml, že je ušpiněný od krve.
"Lamont Gerstner." Řekl se zamyšleným obličejem. "Gerstner. Gerstner...Německo? Švýcarsko? Rakousko?" Snažil se zařadit si mladíka někam.

________________________________________________
➤ Salma

2:49

Salma na tom byla podobně jako Cassandra s tím, že jí zdrogovali krátce po tom, co dorazili do cíle. Pravděpodobně nechtěli riskovat divokou šelmu utrženou ze řetězu. Samozřejmě pečeť na čele většinou fungovala, ale jeden si nebyl nikdy pořádně jistý.
Když přišla k sobě, uviděla, že se nachází v malé prázdné místnosti bez oken s jedním malým světlem, které ale pořádně nesvítilo, takže tam byla celkem tma. V rohu u stropu uviděla blikat malou červenou diodu kamery, která byla namířená přímo na ní. Nejhorší na tom všem bylo, že byla spoutaná v několika pevných řetězech. Jako nějaké nebezpečné zvíře.
Do místnosti se najednou otevřely dveře a dovnitř vrazilo oslepující světlo, kterým prošel muž, co jí předtím hrubě hodil na zem. Díky světlu viděla, že je celý od krve. Dveře se za ním znovu zavřely.
"Amari. Egyptská špína. Tady ani nemusím hádat." Skrčil se, aby na Salmu pořádně viděl. Kdyby se jen mohla hýbat, byl akorát na dosah, aby mu mohla roztrhat obličej. Bohužel jí to ale vůbec nešlo.
"Graves říkal, že se v tobě probudila nějaká šelma. Bastet? Onuris? Set? Sekhmet? Maahes? Anubis?" zeptal se. "Ne, Anubis to nebude. Taková zuřivá bestie a to jak jsi roztrhala těla mých podřízených." Ve obličeji se mu usadil spokojený úsměv. "Myslím si, že si tě vybrala Sekhmet. Mám pravdu?"

[salma]

Sal sa prebudila v malej potemnelej miestnosti. Trvalo jej pár sekúnd kým si uvedomila kde sa nachádza. Nie, nebola doma vo svojej izbe. Na nočnom stolíku vedľa svojej postele nezahliadla dôvernú žiaru digitálnych hodiniek, na hrudi jej nepriadla milovaná Bastie. A dnes nemala vstávať do školy. Nie, stále bola uprostred tej nočnej mory, ktorá zdanlivo nemala konca. Prstami si inštinktívne chcela pretrieť unavené oči, ale nemohla sa ani pohnúť. Spútali ju ako nebezpečného zločinca. Sal sa niekoľkokrát mykla, vyskúšala silu reťazí, ale bezúčelne. Svoju silu nevedela nájsť, a oh, ako by si teraz priala znova nasadiť masku Sekhmet. No najprv sa odtiaľto musela nejako dostať. Táto miestnosť však nemala žiadne slabiny, dokonca ani jediné okno. Len ošumelú lampu, blikajúcu kameru a ťažké bezpečnostné dvere. So silou leva by ich dokázala preraziť. Väčším problémom boli tie mohutné reťaze. Zviazali ju teda poriadne a Salma nebola kúzelníkom, aby sa z toho dokázala dostať. Možno Houdini alebo Copperfield by tento hlavolam dokázali vyriešiť. A možno nie. Možno sa Salma nádejala zbytočne. Ktokoľvek vás uniesol, celkom jasne sa nejednalo o amatérov. Na teroristov boli príliš organizovaní a majetní. Zabasla vás snáď štátna mašinéria? Tajná služba? FBI?

Na ďalšie myšlienky nezostal čas. Do miestnosti vtrhlo silné svetlo a Salma musela na moment zatvoriť oči. Vo dverách stál ten muž, ostriekaný riadnou dávkou krvi. Sal prepadli zimomriavky a poriadne ju striaslo. Toto už nebol vtip. Títo ľudia jej naozaj chceli ublížiť a násiliu sa očividne nestránili. Nasucho preglgla a pokúsila sa upokojiť pravidelným dýchaním. Nádych. Výdych.
Strach o život rýchlo nahradil neskrotný hnev, tak ako to u nej zvyčajne bývalo. Nazval ju egyptskou špinou. Sal zaškrípala zubami a v reťaziach vyskočila dopredu, začala sa divoko metať, a ak by sa naskytla šanca, toho chlapa by otrieskala o stenu. Muž potom začal vymenúvať zoznam egyptských bohov, hádajúc, ktorí z nich v nej usadil svoju silu.
"Uvoľni tieto reťaze a ukážem ti zúrivú šelmu, bastard." Zavrčala pomedzi zuby výhražne a pozorne ho sledovala. Jej oči svietili vzdorom. Potom v ústach nazbierala sliny a fľusla mu do tváre. Bola rozhodnutá bojovať až do konca.
"Egyptský hovnivál, ten si ma vybral. Ten chrobák čo gúľa exkrementy... o tom určite niečo vieš, lebo sám si obyčajnou sračkou."

[lamont]

Naložili je do obrněného vozidla jako nějaké trestance, kterým měl být vykonán poslední soud. Nemluvili. Nikdo nemluvil. Lamont se ani nemohl dívat ven z okénka, protože tam žádné nebylo. Jenom banda ozbrojených chlapů, kteří by mu vysvětlili pravidla tiché pošty. Věděl ale, že museli jet poměrně na daleké místo, neboť slyšel dost různorodých zvuků. Bohužel ale v sobě neměl zabudovaný krokoměr, takže mohl jenom hádat, kolik toho skutečně najeli od jejich původní pozice u Bryana. Ale i tak mu to přišlo jako věčnost. Bál se zavřít oči, protože by tak ztratil veškerou kontrolu nad svojí realitou. Ale zároveň ho dusila ta bolest a pocit beznaděje. Zkusil, jestli by náhodou nezlomil pouta, ale i když se cítil jako vrcholový sportovec, pouta konec konců byla dělaná ze železa. Nemělo tedy žádný smysl se jakkoliv bouřit.
Když už konečně auto zastavilo, chtěl si Lamont oddechnout, ale moc dobře si uvědomoval, že by měl šetřit jakýmkoliv kyslíkem, který teď má k dostání, neboť ho čeká něco stokrát horšího, než nevědomost z toho, kam ho vlastně dovezli. Dobrým znamením byl ale déšť, který mu dával pocit svobody. Bylo to jediné, čeho se mohl všemi smysly dotknout. Jenomže jeden ze smyslů mu následně zrušili. Zrak. Dali mu kuklu přes hlavu a začali ho vést někam neznámo kam.

Probudil se zavěšený na háku, který by zřejmě lépe sloužil na uchování nějakého prasete v mrazáku, než Lamonta, prosperujícího mládence. Rozhodně to byl ale nepříjemný pocit. Všechny klouby, šlachy, svaly na rukách a zádech měl natažené do extrému. Netušil, jak dlouho tam takhle mohl vyset. Ale vysel ještě nějakou dobu od svého probuzení. Snažil se všímat svého okolí jak jen nejlépe mohl. Bohužel ale v prázdné místnosti krom kamery a jeho nic jiného nebylo. Okna byla neprůhledná. A dovnitř vedl jediný vchod. Potřeboval tedy zachovat klid a promyslet situace, které mohli nastat. Zavřel oči.
Vešla dovnitř známá tvář. Jmenoval se Nicholas, pokud se nemýlil? Nezáleželo ale na tom. Jméno by mu nijak nepomohlo. Chtěl ale na něj vychrlit stovku otázek, ale než se jenom stihl nadechnout, okamžitě to vytěsnil ze své hlavy. On tu nebyl, aby kladl otázky. Na to tu byl Nicholas. A ten vypadal, že už jede další kolo, protože byl lehce zašpiněný od krve. Krev ho nijak neděsila, protože to mohlo znamenat cokoliv. Člověk krvácel různě. Některým stačilo dát přesnou do nosu a krve jako na místě vraždy. Nelíbila se ale Lamontovi představa, že by měl sdílet svoji krev s jeho koženými rukavičkami. "Dostal jsem ho od své matky, která v té době milovala Francii. LaMont," snažil se o nepodařený francouzský přízvuk. Dál ale význam jeho jména nerozváděl, protože si uvědomoval, že symbolika je mocná věc - alespoň pro týpky, kteří na ostatní dávají nesmyslné cejchy.
"Německo," odpověděl jasně a přímo. Netušil, o co mu šlo. Všechny tyto informace si mohl zjistit dávno předtím. Však měl poměrně vlivnou sociální síť, kde bylo jasně dané, že pochází z Německa. Rozhodl se ale, že se nebude na nic vyptávat. Ještě by se na něco zeptal a dostal by klišé odpověď "Já tu jsem ten, kdo klade otázky!" a dostal by ránu navíc, než bylo v rezervoáru.

[cassandra]

Cass celou dobu, co je převáželi měla sklopenou hlavu a zavřené oči. Užíraly jí obavy, nejistota a pocit beznaděje. Netušila, co s nimi bude. Nechtěli je zabít....nebo alespoň ne teď. Podle toho, co říkal ten starej paprika, je budou nejprve vyslýchat. Jenže, co po nich mohli chtít? Chtěli snad vědět, jestli někde nemají nějaký tajný pohanský klubík či co? A co bude se Zo? Pustí jí, až jim bude k ničemu, jako všechny ty lidi na párty? Pokoušela se něco vymyslet. Ale marně. Litovala, že na tý párty tak trvala. 
Tak jako tak jeli dlouho. Po čase začínala zvenku slyšet známé zvuky. Byli snad na Manhatanu? Cassandra tu žila celý svůj život a byla si poměrně jistá, že jsou na Manhatanu. Navíc by odpovídala asi i délka cesty přibližně. Ne, že by jí tahle informace k něčemu byla. Obzvlášť proto, že jí hned na to něco píchlo do ruky a Cass se tak propadla do tmy.

Probudil jí až hlas toho dědy, co jí praštil. Cass otevřela oči a chtěla se poplašeně podívat kolem, co se děje a kde je...ale neviděla nic, než tmu. Uvědomila si, že má přes hlavu nějakou kuklu nebo pytel. Její ruce a nohy byly připoutané k něčemu kovovému. Asi se nebylo čemu divit, že měla strach z toho, co bude následovat, ať už to bylo cokoliv. 
Paprika jí položil dost neslušnou otázku, na kterou mu Cass nehodlala odpovídat, což očividně ani nemusela, jelikož na odpověď nečekal.
Židle se s ní převalila a hned na to jí do obličeje začala téct voda. Cass popadla panika. Pokoušela se obracet hlavu, aby dokázala ulevit svému nosu i puse, které se plnily vodou. Dělali tam na ní zatracený waterboarding. Cassandra moc dobře věděla, jak tohle může dopadnout. Mohla se klidně i utopit...nebo udusit...nebo dostat infarkt...to byly tři nejčastější příčiny smrti při tomhle druhu mučení. Zároveň ale věděla, že to nikdy není cíl tohohle. Šlo o to nahnat strach a získat informace. A nebudeme si lhát....Cass to strach rozhodně nahnalo. Nikdy si ničím takovým neprošla. A i kdyby ano, její tělo by stejnak reagovalo panikou na vodu v dýchací soustavě. Stejně jako když se člověk topí. Jestli se z tohohle někdy nějak dostane, pravděpodobně z toho bude mít PTSD.
Připadalo jí to jako celá věčnost, kdy nemohla dýchat, než voda přestala téct a ona se tak mohla zase nadechnout vzduchu. Rozkašlala se, aby ze sebe dostala zbytky vody. Bolelo to. Bolelo jí i se jen nadechnout. Nebyla to taková bolest, jako když jí Hádes vrazil ruku do břicha...ale bolelo to i tak dost. A v tomhle stavu po ní ten chlap chtěl, aby mu odpovídala na otázky. 
"M-mám...úctu....k...mrtvým..." dostala ze sebe sípavě mezi kašláním a lapáním po dechu. "Mám...jim...pomoct....nalézt...klid..." 
Dodala k tomu ještě popravdě.

➤ Cassandra

0:50

Cassandra uslyšela, jak se do místnosti otevřely dveře. "Myslím, že máme všechno, co jste chtěl, pane. Tady jsou informace o ní. Když zmáčknete tohle, vrátí vás to zpět a budete si moct vybrat někoho jiného, vidíte? Je to hodně jednoduché na použití." Ozval se hlas nějakého mladého muže, který pravděpodobně promlouval ke Cassandřině únosci. Byl to takový trochu 'ok, boomer' moment. Jako když vnouče vysvětluje dědečkovi, jak se zachází s počítačem.
"Výborně, Jacksone. Děkuji. Ano, vidím. Hodně užitečná věcička. A co, jakpak se má Angela?" Cassandra tam ležela na zemi po tom, co jí někdo nalil litry vody do obličeje a oni si tam vedli normální konverzaci, jako by se nic nedělo.
"Vidíte, nedávno se na vás ptala!" odpověděl muž tónem, jako by si na něco vzpomněl. "Oslava pořád platí, jen abyste věděl a počítáme s vámi. Angela říkala, že sebou máte vzít manželku a láhev dobrého červeného vína." Cass slyšela, jak se Nicholas pobaveně zasmál.
"Samozřejmě, Jacksone, už se těšíme. Teď běžte domů a pořádně se vyspěte, zítra nás čeká další náročný den."
"A kdy ne, pane?"
"Máte pravdu. Deus mēcum est."
Deus mēcum est"
Dveře se zabouchly a Cass slyšela, jak se k ní Nicholas zase přibližuje. Chodil pomalu a hlasitě dupal.
"Omlouvám se za přerušení, Hadesova děvko," promluvil konečně zase ke své zajatkyni. "Říkali mi, že ta druhá je tvoje sestra. Hmm, Zoe. Určitě ti na ní záleží, že ano? Sám mám sourozence a udělal bych pro něj všechno, takže tenhle sentiment naprosto chápu." Na krátkou chvíli se odmlčel a Cassandra slyšela, jak nad ní na něco ťuká prstem. Ten druhý chlap mu pravděpodobně donesl tablet. "Část rodiny pochází z Řecka. Samozřejmě, proto si tě ten odporný démon vybral. Ah, ale tohle je zajímavé. Ty s mrtvými dokonce i pracuješ. Nechci si radši ani představit, co jsi s nimi musela dělat, aby jsi získala jeho přízeň." Vypadalo to, že má o Cassandře všechny informace, které chtěl, takže už nebyl důvod, aby jí mučil.
"Brzo si pro vás tři někdo přijde, a pak už se nikdy neuvidíme. No není to škoda? Já si myslím, že to škoda je. Takže mám návrh! Uděláme si naše příští momenty zábavné a nezapomenutelné. Nejdřív si pohraju s tebou, pak navštívím tvojí sestru, a pak toho blonďáka. Tu s drápky si nechám na konec." Než Cass vůbec něco stihla říct, voda jí znovu udeřila do obličeje. Tentokrát to trvalo mnohem déle, než předtím. Vypadalo to, že Nicholas zkoušel, co Cassandra vydrží. Nakonec ale zase přestal. Měl je přece jen předat živé.

________________________________________________
➤ Lamont

1:38

Nicholas se naklonil blíž k Lamontovi a koutky úst se mu roztáhly do stran. "Bien essayé," zašeptal. Lamont pak uviděl, jak se mu zlatě rozzářila pravá ruka, kterou mladíka následně udeřil přímo do břicha. Blonďák si následně zažil moment jako z filmu, protože krátce po úderu vyprskl krev z pusy přímo na Nicholase. Břicho ho bolelo mnohem víc, než předtím. Ať s tou rukou chlápek udělal cokoliv, dalo to jeho úderu nadlidskou sílu.
"Ich weiss alles über dich!" Další rána. Lamont měl pocit, jako ho Nicholasovy pěsti měly každou chvíli rozpůlit.
"Wer hat dich gewählt?!!!" Křičel Nicholas. To byla jediná informace, kterou o mladíkovi neměl.  Jeho předkové byli rozlezlí po celé Evropě, takže zjistit, který z démonů si ho vybral, bude nejtěžší. Na druhou stranu měl Nicholas aspoň příležitost trošku si pohrát, což mu dělalo obrovskou radost.
"Řekni mi, kdo si tě vybral. Dostaneš jen jednu šanci. Pokud mi neřekneš pravdu, zjistím to a přinesu sem hlavu jedné z těch sester." Díval se Lamontovi přímo do očí. Za tu dobu, co Lemi pracoval za barem, potkal velkou spoustu lidí a poznal, když mu někdo kecal. Tenhle týpek byl na sto procent upřímný.

________________________________________________
➤ Salma

2:54

"Jenže právě proto tam ty řetěze jsou, ty blbá krávo," vysmál se Salmě do obličeje. Nepřivezl jí sem proto, aby je tu mohla vyzabíjet.
Nicholas věděl, že s touhle to bude trošku těžší, protože jí trochu mrdlo v palici. Byla naštvaná a chtěla všechno kolem sebe jenom ničit. "Vybral si tě Khepri a proto ses proměnila na šelmu a roztrhala několik nevinných lidí. Mám pocit, že to do sebe ani trochu nezapadá, nemyslíš?" Opřel se o zeď a rozhodil rukama.
"Vy muslimové jste ale nikdy nebyli nejchytřejší. Hloupá spodina. Byl jsem naivní, když jsem doufal, že s tebou bude legrace." Během toho, co mluvil, si začal upravovat vyhrnuté rukávy. Salma si mohla všimnout, že na pravé dlani má několik popálenin ve tvaru kříže. Potom k Salmě přišel a obrovskou silou jí udeřil do tváře, až z toho celá spadla na zem. Tam to ale bohužel neskončilo. Chytil jí za vlasy a zvedl jí tak, aby jí znovu posadil. "Máš ráda jehly?" zeptal se. "Co třeba pod nehty, hm?" zeptal se. Ještě jednou Salmu praštil do obličeje. Ne tak silně jako předtím, ale i tak to štíplo.
Nicholas následně opustil místnost, ale jen na několik minut. Když se vrátil, měl sebou kovový stolek na kolečkách. Salma viděla, že na něm něco je, ale nevěděla přesně co. "Dneska mám dobrou náladu, takže ti dám ještě jednu možnost. Kdo si tě vybral?" zeptal se.

[salma]

Myslel to tento chlap vážne alebo si z nej naozaj uťahoval? Samozrejme, že sa nezhovárala s Kheprim, idiot. Bol to vtip. Trápny vtip, pretože Salma sa na viac nezmohla. Blbý humor bol jeden zo spôsobov ako sa Sal dokázala vysporiadať s obrovským stresom. Ďalším spôsobom boli nadávky a osočovanie, ktoré väčšinu ľudí odohnali pomerne efektívne, no na tohto muža to vôbec nefungovalo. Naopak, on sám kontroval vlastnými urážkami. Na tie bola Salma zvyknutá.
"Ja nie som muslimka, imbecil." Odvetila posmešne a nervózne sa zasmiala. Ale jej rodina áno, aspoň otec teda. A Nicholas ich nazval spodinou. Sal si v hlave spojila dve a dve. Ak poznali jej identitu, poznali aj identity jej najbližších. Salmu odrazu prešla nálada na srandičky a silno si kusla do spodnej pery. Len to prosím, nie. Predstava o tom že by ozbrojenci mohli len tak vtrhnúť do ich domu a potom mučiť Ilyasa alebo Aali jej vohnala slzy do očí. Bastardi, bastardi! Svoj hnev už viac nedokázala kontrolovať. Potom od muža schytala úder rovno do tváre a prevalila sa na zem. Znova sa pokúsila dostať z tých pekelných reťazí, ale nešlo to, nebola dosť silná. Toľko k tej nekonečnej moci Sekhmet. Bol to podvod. Však ju tu mlátil nejaký starec, dôchodca, zasraný mních! V ústach zacítila železnú príchuť krvi a to ju skoro prinútilo k amoku. Nádych. Výdych.
Ihly nenávidela, no nechcela aby sa to tento šialenec dozvedel, preto radšej mlčala a sklonila pohľad. Ďalšia rana do nosa. Nič nehovor, nestojí to za to. Namiesto zbytočných slov si Salma predstavila ako Nicholasovi tú posranú ruku posypanú krížmi odtrhne a potom ho ňou umláti k smrti. Zanedlho sa vrátil do miestnosti s nejakým stolíkom na kolieskach. Ihly. Museli to byť tie zasrané ihly. Alebo iné mučebné nástroje. Salma bola zo strachu v koncoch, ale tomuto chmuľovi nechcela prezradiť nič. Aspoň nie bez boja.
"Ja neviem o čom hovoríte. Naozaj!" Skríkla Salma hlasom, ktorý mal znieť vzdorovito a pevne, no vyznela skôr ustráchane a neisto.

[cassandra]

Slyšela, jak se otevřely dveře a promluvil nějaký muž. Nevadilo jí, že si tam tak ten dědula s tím novým chlapíkem povídají, jako by se jen tak náhodou potkali někde na procházce v parku. Cass tak alespoň měla nějaký ten čas na to se nějak vzpamatovat z toho, čím si těsně před tím prošla. Nabrat trochu dech. Při tom ale poslouchala, o čem se ti dva baví. Třeba zaslechne něco užitečného. Podle všeho o ní měli informace. To nebylo dobré. Nikdy nebylo dobré, když váš nepřítel o vás ví všechno. Také zaslechla jména....Jackson a jeho asi žena Angela. Nebo to, že děda Nick měl taky ženu. Jestlipak jeho žena věděla, co tady její muž dělá...
No a pak Jackson odešel a paprika se začal zase věnovat jí. To rozhodně nebyla pozornost, o kterou by Cass stála. Když zmínil Zo, Cass ztuhla. Samozřejmě, že jí na Zo záleželo. Byla to jediné, co měla. Vyvolená bohem nebo ne. Kdyby přišla o Zo, na ničem by už nezáleželo. 
V duchu se jen modlila, aby je odtud někdo konečně dostal. Jenže byla tu vůbec taková šance? Věděl někdo, kde jsou? A byl by ochotný a schopný je zachránit?
Na informace ohledně Cass, nereagovala. I když jí štvalo vše, co tenhle psychouš vypustil z pusy. Mohl jí urážet, jak chtěl, ale neudělá mu tu radost. 
Jenže pak zmínil, že navštíví ostatní, až tu s ní skončí a začne se Zo. To Cass dopálilo. Jenže, než na to stačila nějak odpovědět, znovu na ní začal lít vodu. A tentokrát o dost déle. Jediné, co jí trochu uklidňovalo byl fakt, že si pro ně má někdo brzy přijít...a určitě ne jen pro jejich těla...ne? To a také zlost na toho chlapa jí drželo při smyslech.
Voda přestala téct a Cass opět vykašlávala vodu a lapala po dechu. "D-dělej....si se mnou....co chceš....ale na...mou sestru...nesahej!...Nemá s tím...nic spole-čného... vysoukala ze sebe vrčivě.

[lamont]

Strategie jak tohle nějak všechno přežít byla následující. Odpovídat jakžtakž pravdivě, nejlépe jednoslovně, a nevyprovokovat nadávkami nebo výhrůžkami pana Nicholase. Dostal ale husinu, když k němu přišel blíž a udělal se mu ten nechutný rohlík na obličeji. Uvěřil mu, že tohle zřejmě nedělá poprvé. A navíc i zřejmě sakra dlouho, když mu bylo asi něco přes šedesát. Lamont tedy zapojil mozek jak mohl a musel vymyslet, jak toho starého sadistického lišáka převést. Řekl mu něco francouzsky, což ho poměrně překvapilo, protože i když se ten jazyk nikdy moc neučil, rozuměl tomu, co mu řekl. S udiveným výrazem ale dostal zlatou pěstí do břicha, no, a bolelo to. Okamžitě po tom mu vytryskla z úst krev a ohodil tak starocha, který vypadal, že mu to vůbec nevadí. Dokonce mu připadal, že si to tak užívá. Než se ale stihl znova nadechnout, dostal další a ještě s nějakou německou frází, které už tedy Lamont rozuměl normálně. A aby Nicholas dokázal, že je to vzdělaný lingvista, nebo jak se sakra nazývali lidé, kteří ovládali několik jazyků, navázal další německou frází. "Prosím Vás, alespoň komunikujme v jednom jazyce, nejlépe tím úředním, tedy angličtinou," poprosil pana Nicholase o shovívavost, protože nerad by, aby tu vznikla nějaká jazyková bariéra a Lamont neporozuměl tomu, na co se ho ptá.
"Než Vám ale na to odpovím, zajímalo by mě, proč byste něco takového dělal. Nepamatuji si, že by se v bibli někde psalo, že má skromný křesťan usekávat hlavy blízkých jeho zajatců," překvapilo ho ale, že do toho začal nést další lidi. Myslel si snad, že má s nimi něco společného? Ve skutečnosti neznal na té párty nikoho, krom Bryana. A taky ho zarazilo, proč vlastně chtějí vědět, který bůh, pro ně démon, ho kontaktoval. A jestliže ho musí mučit, aby to zjistili, vypadalo to tak, že pan Nicholas s usekávání hlav blafuje, ale byl sakra velmi přesvědčivý. Nelhal. Kdyby se to skutečně dozvěděl, že mu tu zalhal, tak by to udělal. Jenomže, pokud to nemá jak zjistit, Lamont neměl žádný důvod mu odpovídat pravdivě. A jestliže každý bůh svým vyvoleným dává nějaké specifické vlastnosti, tak pokud je Lamont neukáže, nikdy na něj nebudou nic mít. A ještě do toho všeho, zřejmě ho nemohou zabít. Není to ale tak, že by nemohli. Něco jim brání. Snad nějaká přísaha? Řád? Pravidla? Zákoník? Proč by je nezabili hned na místě, jestli jsou jejich nepřáteli? Lamont tedy potřeboval lež, která bude mít špetku pravdy. Nemohl mu říct jméno boha, který si ho vybral. Ale jestliže vybere někoho ze stejného pantheonu, bude pro ně těžší zjišťovat, jestli jim říkal plnou pravdu. Lamont zaklonil hlavu a odplivl si, neboť se mu krev nahromadila v ústech. "Thor."

➤ Cassandra

0:52

Nicholas se skrčil ke Cassanře a strhl jí z hlavy pytel. "Nemá s tím nic společného? Ale viděla všechno." Na jeho tváři se pořád zdržoval nepříjemně sadistický výraz. Normální člověk by v takové situaci přece nechtěl ubližovat civilistům. Obzvlášť pokud to byl boží služebník! "Myslím si, že se za ní půjdu podívat," řekl, chytil zezadu židli, ke které byla Cass připoutaná a zvedl jí. "Trošku si s ní pohraju, abych zjistil, jestli je skutečně nevinná, a pokud tomu tak bude, tak jí dopřeju rychlou smrt." Pokrčil rameny a zahleděl se Cass do očí. "A kdo ví, třeba příjme i pána a vykoupí se ze svých hříchů." Cassandřina noční můra pokračovala. Stál před ní muž, který ji vyhrožoval smrtí její milované sestry. Měla sílu boha, ale i přesto se ocitla v situaci, ve které je kompletně bezbranná. A Nicholas si toho byl plně vědom. Byla to pro něj zvrhlá zábava a užíval si to, že může Cassandru takhle trápit. Tahle nejistota, kterou v ní vyvolal, byla mnohem horší, než jakákoliv fyzická bolest, jakou jí mohl způsobit. Pak se jen otočil a odešel z místnosti. Pravděpodobně šel navštívit Zoe.

________________________________________________
➤ Lamont

1:40

Nicholas do Lamonta přestal bušit, když k němu mladík začal promlouvat. "Aspoň někdo tu má vychování," podotkl a začal si palcem levé ruky přejíždět po kloubech na pravé pěsti. Potom mu Lamont položil otázku, která Nicholase vyprovokovala, přestal se totiž usmívat a svraštilo se mu čelo.
"Není důvod k tomu, abych ti cokoliv říkal. Jsi jen bezcennou schránkou temnoty, která se snaží uhasit světlo, jež pomáhá lidstvu od pradávných věků." Otočil se k Lamontovi zády. "V tvých očích ale vidím respekt, takže to ber jako něco na oplátku." Odmlčel se a rozhodil rukama do stran.
"Bojujeme s démony, kteří chtějí zničit všechno, co jsme vybudovali jako společnost. A proč? Aby měli pocit a dokázali si, že nejsou jen písmenky v legendách, kterým už dávno stejně nikdo nevěří! Ohrožují všechno, co znáš, Lamonte Gerstnere! Jsi skutečně ochotný věřit někomu, kdo si násilím sebral tvoje tělo, jako pomůcku pro zisk dávno zašlé slávy? Já jsem ochotný ušpinit si ruce proto, abych jim zabránil ve zničení světa tak, jak ho známe. Myslíš si, že svědomí vojáků, které naše země posílá do cizích zemí, je čisté? Nebo policistů, kteří se starají o naše bezpečí? Všichni někde musí překročit hranici, aby se zachoval řád." Na konci svého monologu zalapal po dechu. Možná se do toho opřel maličko víc, než chtěl.
Lamont mu každopádně pověděl jméno svého boha - Thora. Nicholas se přitom Lamontovi díval přímo do očí a snažil se v nich najít pravdu. "Dokaž mi to." Vyzval Lemiho a rychlým pohybem ruky mu odstranil znak blokující jeho schopnosti z čela. Bylo to riskantní, ale Nicholas moc dobře věděl, že si dokáže poradit s novým avatarem. I kdyby se skutečně jednalo o Thora. "Přivolej si svůj mocný Mjolnir a udeř mě!"

________________________________________________
➤ Salma

2:56

Nicholas Salmu sledoval s naprosto neutrálním výrazem. Vlastně by mu bylo skoro až líto, kdyby mu teď řekla pravdu, protože by nemohl využít svoje nové hračky, které si sem přinesl. Ze stolu sebral jednu jehlu a skrčil se ke své zajatkyni.
"Pššš pššš, zkus zavřít oči," zašeptal, shodil Salmu na zem a přitáhl si jí za kus ruky, který jí trčel ze řetězů, k sobě. Bez zaváhání zvedl Salmin ukazováček a narval jí jehlu přímo pod nehet. Byla to neskutečná bolest i pro člověka, který získal tělo bohyně.
"Myslel jsem, že budeš mít větší drápky," podotkl pobaveně. "Jdu si podat další, zatím se můžeš rozmyslet, jestli mi řekneš, kdo si tě vybral jako schránku." Otočil se ke stolku s jehlami a podal si další. Tahle byla tentokrát mnohem větší a Nicholas jí Salmě nejdřív pěkně ukázal, než jí zase přiložil k její ruce. "Tak co to bude?" zeptal se.


________________________________________________
➤ Cassandra

3:49

Už to bylo několik hodin, co Nicholas odešel a nechal Cassandru samotnou v místnosti. Za tu dobu si Cass mohla prohlédnout celou místnost. Aktivní kamery v rohu si všimla okamžitě. Taky tam byly okna, ale neviděla přes ně nic, protože byly začerněné a do místnosti vedly jen jedny dveře.
K židli, která byla skutečně z nějakého kovového materiálu, byla připoutána pouty.

[cassandra]

Paprika jí z hlavy strhl pytel a CAss tak konečně viděla něco víc, než jen tmu. Na několik zamrkání jí ten náhlý příval světla oslepil. Ne, že by stálo za to vidět tvář toho dědka, co jí tu bůh ví jak dlouho, což je podle Redova počítání jen 4 minuty, tyranizoval a vyhrožoval její sestře. 
"Stejně...jako všichni...na té párty..." namítla na to, že Zo všechno viděla. Všechny ty lidi nechali jít a to také viděli všechno. Takže tohle rozhodně nebyl žádný důvod k tomu Zo ublížit.
Cass se tomu chlapovi dívala přímo do očí. Potlačovala v sobě tu zlost, kterou v ní způsoboval. Rukama až křečovitě svírala okraje opěrek případně svírala ruce v pěst. Kdyby je měla volné, dala by týhle zrůdě před ní jednu dobře mířenou do obličeje. A to Cass nebyla ten typ, co by běžně rozdával rány. Popravdě by mu nejradši udělala mnohem horší věci, než jen ránu do nosu. A ujistila by se, aby mrtvolu už nikdy nikdo nenašel.
Jenže byla momentálně bezbranná a bezradná, což na ní dopadlo ještě víc, když z místnosti odešel a ona tak osaměla jen s kamerou. Stejně jako na ní ještě víc dopadly obavy o Zo. Sklopila hlavu a po tvářích se jí skutálelo několik slz. 

Netušila jak dlouho v místnosti tiše plakala, než se přiměla zvednou hlavu a rozhlédnout se kolem. V místnosti nebylo vůbec nic kromě kamery dveří a zatemněného okna. A také té kovové židli, ke které byla připoutána. Neviděla žádnou fyzickou naději, jak se odtud dostat. Popravdě ani nevěděla, co by dělala dál, kdyby se dostala z téhle místnosti...určitě to tu bylo plné těch ozbrojenců.
Nemohla tu ale jen tak nečině sedět a čekat na možnou záchranu. Přemýšlela, co by tak mohla dělat. Jestliže opravdu ty znaky, co na sobě měla rušily její nové schopnosti, u kterých stejně netušila, co dovede...ale...rušilo to i ty staré? Před jejím vyvolením, viděla a cítila duchy...a jednou se i dostala do jejich světa...nebo spíš přechodového místa. I když u toho nevěděla, jestli to bylo její zásluhou nebo nějaký Hádův vstupní test. Tak jako tak mohla to zkusit. 
Cass zavřela oči a pokoušela se soustředit, jestli neucítí někde v blízkosti nějakého ducha. To, že žádného neviděla, neznamenalo, že tam žádný nebyl.
Případně zkoušela, jestli se nedokáže dostat do toho přechodového místa. Tam by mohl nějaký duch být. 
Další možností bylo zkoušet meditovat a najít svojí vnitřní kachnu...teda sílu. Ale to byla fakt poslední možnost, taková ta zoufalá.
Tak jako tak, jelikož stejně neměla co dělat ve své momentální situaci, tak to případně zkoušela znovu a znovu.