V zajatí svätého kríža

[lamont]

Z šoku rány a náhlého probuzení si ani pořádně neuvědomil, kde se nacházel. Netušil ani prvně, kde by měl být, ale teď už by si netroufal ani odhadovat. Celé to vypadalo jinak. Všude byla tma. V místnosti už nebyla okna a byl zcela sám se svými myšlenkami. Když se dotkl svého čela, zjistil, že cejch, Ježíšovo znamení, mu byl navrácen, a tak zřejmě přišel o své nové schopnosti. Necítil, jak se v jeho těle přelévala esenciální energie, a rozhodně by neřekl, že by dokázal roztrhnout pouta jako předtím. Naštěstí, a to si musel zaklepat na zuby, nebyl nijak vážně zraněn. Žádné probodnuté končetiny, řezné rány, zlomené kosti, modřiny, popáleniny nebo nechutné a houbovité otoky. Krom té rány z předchozího "mučení" se s ním zacházelo poměrně dobře? Viděl za svůj život poměrně dost filmů, takže si celý ten proces představoval víc... krutě, nemilosrdně, nelidsky a kdo ví jak ještě. Ale mohl se jenom modlit. Heh. Paradoxní, že?

Mluvě o těch hororech, tak se jedna knižní bytost z tohoto žánru objevila v jeho malém, sparťansky zařízeném pokojíčku. Rozhodně rozpoznal, že se nejedná o člověka. Silueta ve tmě to jednoznačně naznačila. Než se ale stihl nadechnout, aby se ho zeptal, kdo to je, tak mu švihl dlouhou rukou přes čelo a zrušil tak katolických cejch. Navracela se mu síla. A s tou silou i bolest, která byla potlačená. Nelíbila se mu ale jedna věc. To monstrum ho chytlo pod krkem a zvláštním jazykem, kterému nechápavě rozuměl, mu prozradil cenu tohoto činu. Jestliže měl popsat scénu podepisování se ďáblu, tak tohle byla ukázková situace. Cítil strach.
Démon ho nakonec pustil a nechtěl za odcejchování ruku nebo tak něco, ale neměl z toho dobrý pocit. To, co mu řekl, naznačovalo, že někdy v budoucnu bude muset splatit svůj dluh. Nejhorší na tom bylo, že zřejmě výši dluhu bude určovat on, to ďáblovo dítě. "P-Počkej...!" dostal ze sebe, ale na začátku si musel odkašlat. Nezáleželo ale na tom, co řekl, protože monstrum už zmizelo někde v protější stěně. A následně se aktivoval poplašný systém. Něco mu v nejzadnějším koutku v hlavě šeptalo, že tohle je jeho jediná šance se odtamtud dostat. A tak neotálel a rozeběhl se ke dveřím, od kterých skrze malé okénko se linul sloup světla. Všiml si, že za dveřmi někdo byl, ale ti zřejmě netušili, že jim je nablízku. A toho se rozhodl Lamont využít. Poodstoupil kousek od dveří a věříc ve své "Thórovy" síly se rozhodl vykopnout ony dveře. Mohlo to jít dvěma způsoby. Buď nikdo neočekával, že by se někomu povedlo zrušit účinky cejchu, takže tam nenainstaloval žádné anti-godpower dveře, a nebo naopak, nacházel se v místnosti, která by přežila klidně i dvě atomové bomby.

________________________________________________
➤ Cassandra

Značka pečetící novou sílu byla pryč a díky tomu Cassandra bez problémů dokázala rozbít okno. Bylo zřejmé, že templáři nepočítali s tím, že by k podobné situaci vůbec mohlo dojít, jinak by jí nedávali někam, odkud mohl avatar bez problémů vyskočit. Pravděpodobně takhle mučili už stovky lidí a Cassandra byla mezi prvními, kterým se podařilo osvobodit se.
Do místnosti zanedlouho vtrhlo několik ozbrojených mužů. Cassandra napočítala celkem čtyři. Ne, pět. Jeden zůstal na druhé straně dveří.
Dva z nich došli k oknu a podle jejich reakcí bylo Cass jasné, že usoudili, že právě tudy jejich zajatkyně uprchla. Pravda se však ukrývala na druhé straně místnosti a ve stínu čekala na vhodnou příležitost. Muž stojící ve dveřích udělal pár kroků dopředu a Cass věděla, že to bylo teď nebo nikdy. Potlačit svoji prezenci patřilo do repertoáru jejích nově nabytých schopností a právě nastala chvíle, kdy se ukáže, jak ve skutečnosti funguje v praxi.
Žádný z ozbrojenců si Cassandry nevšiml a tím pádem se jí podařilo proklouznout na chodbu. Jenže kam teď? Z toho, co Cassandra viděla, bylo zřejmé, že se nachází v hodně rozsáhlé budově. Po obou stranách bylo několik dveří, které byly označeny čísly a začínaly trojkou. Zhruba uprostřed chodby narazila na schodiště. Mohla zůstat, kde je, vydat se o patro výš nebo o patro níž.

________________________________________________
➤ Salma

Salma se octla v místnosti s několika monitory, z nichž byly jen čtyři aktivní. Těžko říct, jestli tomu vůbec byla schopna věnovat nějakou pozornost pod vším tím tlakem, ale pokud ano (což doufám, protože to jdu sepsat), uviděla Lamonta, který zrovna vykopl dveře. Taky viděla místnost s rozbitým oknem a několika těžce ozbrojenými členy křesťanské zásahové jednotky (c). Na další kameře se nacházela její vlastní komůrka neštěstí, ve které s Nicholasem zažila nepříjemné chvilky. No a na poslední kameře byla vyděšená mladá žena krčící se v rohu místnosti s blikajícím světlem. Salma si všimla, že je chudinka celá od krve.
Každá s kamer byla označena číslem. Kamera s místností, kde byla Sal, nesla označení 404. Prázdná s rozbitým oknem 309. Lamontova 505 a ta vyděšenou ženou 508.
Problém byl, že se k ní přibližovala ta banda ozbrojených templářů a jestli měli někdy šanci Salmu chytit, tak právě když se sama dobrovolně zavřela do pasti.

________________________________________________
➤ Lamont

Byla to spíš možnost číslo jedna, nebudeme si lhát. Byla to ale právě arogance Řádu, co zapříčinilo celou tuhle situaci.
Lamontovo chodidlo narazilo do dveří a ty sejmuly prvního člověka za nimi. A nejednalo se o dvakrát příjemný pohled. Muž byl oblečen v brnění, které ho mělo chránit proti všemožným projektilům od kulek až po šrapnely, ale pravděpodobně je nikdo nepřipravil na sílu avatara.
Dveře vojákovi narazily přímo do helmy, která se rozkřápla jako vejce a to stejné se stalo i s jeho hlavou.
Další dva, kteří byli připraveni hned za ním, na Lamonta okamžitě namířili zbraněmi. Rozkaz zněl zadržet vězně pokud možno naživu. Pokud ale nedostanou jinou možnost, mají použít smrtící sílu. Právě se nacházeli v situaci, kde jiná možnost nebyla. Lamontovy nadlidské smysly zbystřily. Viděl, co se chystá a mohl na to reagovat.

[cassandra]

Cass měla štěstí, že okno šlo rozbít. Přeci jen to byla velká část jejího plánu. Teď však zbývala ta těžší a riskantnější část. Tiše a nenápadně vyčkávat na správnou příležitost a modlit se, že si jí nevšimnou. Celá tahle záležitost s mozkomorem a pokus o útěk by byl zbytečný, kdyby jí hned zase chytili. 
Ozbrojenci dorazili k její cele. Nejprve si myslela, že jsou čtyři, dokud si nevšimla, že jeden zůstal stát na chodbě. Mezitím se dva z nich přesunuli k oknu, kde přesně podle plánu usoudili, že vyskočila a utekla.
Vyčkávala dál. Potřebovala, aby do místnosti vešel i ten, který stál na chodbě. A přesně to také udělal. Přišla její chvíle. Cass proklouzla na chodbu. Teď ale, co dál. Nezdálo se, že by tu našla nějaký kumbál, kam by se mohla ukrýt a promyslet co dál. Místo toho viděla jen dveře označené stejně jako ty, kde do teď byla. Pravděpodobně další cely. 
Nebyl ale čas je všechny prohledat a randomně otevírat dveře nebyl moc dobrý nápad, kdo ví, co mohlo za nimi čekat. Nemluvě o tom, že nebyl dobrý nápad ani zůstat tady na chodbě. To komando v její cele bude muset jednou zase vyjít. Co by také dělali v prázdné místnosti.
Zbývala tudíž jen jedna možnost. Schody. Cass se k nim rychle vydala, než si jí někdo všimne. Potřebovala najít ostatní. Společně měli větší šanci. Kde by je ale mohla najít? Dali je na nižší patra, na to samé, kde byla i ona a nebo na vyšší patra? V tom si na něco vzpomněla. Přesněji na to, kam se vydal mozkomor, když zrušil její značku. Proletěl stropem. Nahoru tedy.
A tak se Cass vydala po schodech o patro výš. Po cestě zkoušela stále navázat spojení s Huginnem, pokud to ale stále nevycházelo, pokoušela se vycítit nějaké ty duše. Hodilo by se jí mít tu více očí. Když byla nahoře, nenápadně vykoukla zpoza rohu, aby viděla, co se děje na chodbě. Pravděpodobně totiž slyšela povyk kvůli Salmě.

[lamont]

Jak jeho noha letěla chodidlem napřed na dveře, připravoval se Lamont na to nejhorší. Věděl, že do toho dává všechnu svoji zatím neozkoušenou sílu. Navíc viděl, co dokázal Nicholas, takže tu byla i dost dobrá možnost, že ho to odhodí klidně až na druhý konec místnosti, neboť by byl uzavřen v nějaké neproniknutelné bariéře. Lamont měl ale štěstí. Sice byl zvolen starodávným bohem, ale furt byl považován za člověka. Cítil se nadále jako člověk. Jenomže změny v jeho těle probíhaly rychleji, než by kdokoliv jiný mohl předvídat. A tak když jeho noha dopadla na plochu dveří, odlétly jako víčko od pet lahve, když ji silně zmáčknete a není plně zašroubovaná. Nepočítal ale s jednou malou věcí. On za těmi dveřmi mohl i klidně někdo stát. A bohužel tomu i tak bylo. Jak dveře letěly, tak narazily do helmy jednoho z ozbrojenců na chodbě a řekněme, že jeho hlava společně s helmou nebyli ničím víc než skořápkou křepelčího vejce. Lamont uslyšel křupnutí lebky nebožtíka a když zahlédl, že dveře byly na někom, netrvalo mu dlouho, než si uvědomil, co provedl. On zabil. Zabil člověka, o kterém nic nevěděl. Neznal ani jeho tvář, jméno, koníčky, nic. Měl rodinu? Měl někoho, na kom mu záleželo? Byl někdo na něm závislý? Nevěděl nic. A i když to bylo klišé, mohl tam někdo na něj čekat, až se vrátí z noční domů. Osud měl ale jiný. O jeho osudu rozhodl Lamont. Nechtěně, ale i tak.
Zřejmě to byl nával adrenalinu, tma kolem něho, konverzace s Nicholasem nebo fakt, že ho unesli a on najednou měl superschopnosti jako z komiksu, ale nepociťoval ve svém srdci lítost. Nelitoval bytost, která před ním ležela a dýchala ten samý vzduch jako on jako poslední věc v jejím životě. Byl člověk. A byl slepý k životu kolem sebe. Arogance a ignorance byla v každém člověku. A hlavně v lidech, kteří nebyli na někom závislý nebo někdo nebyl závislý na nich. Nikdy při koukání na zprávy v televizi nepocítil hlubší emoce, když hlásili, že někoho zabili v tom samém městě, ve kterém žil on. Jakoby mezi ním a druhým životem byla závoj, tenká ale neproniknutelná. V tomto případě onu závoj tvořily dveře, které jako peřina zakrývaly tělo ozbrojence. Mohl ho ale kdokoliv soudit? On tu byl v ohrožení. Oni mu hrozili, že by mu vzali život kvůli nějaké náboženské prkotině a ochraně umělé moci. Chtěl žít. A teď musel hlavně přežít. Jestliže někdo na něj mířil zbraní, osud zabitím dveřmi byl spíše ironií. Svůj pohled po pár sekundách, co vykopl dveře, stočil na jeho další dva kolegy, kteří tam byli z toho samého důvodu. Zadržet Lamonta. Stále věděl, že jejich prioritou bylo aby přežil, ale jestliže by při tom měl vyvraždit polovinu budovy jako to udělala Sal ve vile, rozhodně by byla střelba na místě. Musel se tedy zachránit. A zachránit hlavně je. Nechtěl nikoho dalšího zabít, neboť by to z něj dělalo pokrytce, který káže vodu, ale pije víno. "Nestřílet!" zakřičel na ozbrojence a dal ruce před sebe jako znamení, že nehodlá útočit. Potřeboval získat čas. Alarm na chodbách muselo něco zapříčinit. A měl dost dobrý tip. Ten ďáblův syn, který mu sňal značku z čela. Navíc nebyl sám, koho tam zřejmě přivezli. Někde ještě byla ta milá a pohledná bruneta a snědá exotická krasavice s divokou duší. Lamont ale udělal nepatrnou chybu. Staral se o ostatní víc než o sebe. V normálním případě by to bylo šlechetné. Jenomže jeho stav byl vážný. Potlačoval bolest v hrudi poměrně dost dlouho. Nevěděl, co to mělo přesně znamenat. Myslel si, že je to rána, kterou mu uštědřil Ódin, ale skrývala mnohem víc. Teď byl moment, kdy měl zjistit, co se to dere z jeho hrudi ven jako vetřelec. Bolest zintenzivněla a Lamont cítil, jak se mu měla každou chvíli podlomit kolena jako by byly ze skla. Z tupého sevření se najednou utvořila koncentrovaná jehla a ta mu měla projít z hrudníku ven. Připadal si jako by šil nití a když chtěl šev na konci utáhnout, zatáhl společně s jehlou a nití a snažil se to co to šlo. Táhl víc a víc, ale protože neodhadl svoji sílu, tak nit přetrhl. A v tom momentě ucítil prudkou, bodavou bolest na hrudi. V milisekundě se chtěl chytit za hrudník a vytrhnout žeberní koš, ale jak se mu dlaň od ozbrojenců lehce natočila, vyjela mu z ní chladná čepel se špicí a vylétla obrovskou silou a rychlostí přímo na nic netušící věřící. Neboť svoji sílu potlačoval hodně dlouho, chtěla ven. Jako gejzír prorážející těžkou půdu. Všechno to chtělo ven, pryč z jeho těla, které spíše připomínalo klec, než nádobu božských sil.

[salma]

Sal sa zdalo neuveriteľné, že ju zrážka zo sklom neodrovnala. Ešte predvčerom by po takom prudkom náraze zrejme skončila so zlomenou rukou, ba aj so zlomenými rebrami alebo dokonca aj otrasom mozgu. Ale teraz? Tá bolesť nebola horšia než akú pociťovala po každodennom tréningu vo fitku. Preto sa dokázala svižne vrátiť na nohy a rozhliadnuť sa po miestnosti. Monitory, bezpečnostné sklo, za ním chodba a niekoľko dverí. Musela sa prebiť do strážnice, v ktorej našťastie nikto nesedel. Sal bola pre svoju slobodu rozhodnutá spraviť čokoľvek, a ak by sa jej do cesty postavil jeden z týchto bastardov, dlho by s jeho životom neváhala. Pracovali pre odpad, pre očividné zlo, vrahov a mučiteľov, a to, že si potrebovali zarobiť na živobytie, ich nemohlo v žiadnom prípade ospravedlniť.
Obrazovkám monitorov venovala zbežný pohľad a snažila sa zorientovať. Stále nemala tušenia kde vás troch ten konvoj zaniesol, no podľa počtu poschodí sa táto budova nachádzala v mestskej zástavbe - na vidieku nenájdete príliš veľa budov s piatimi poschodiami. To znamenalo, že ak sa dostane von, únik bude možný relatívne ľahko. Ja, štvrté poschodie. Tretie poschodie, prázdna miestnosť, ťažkoodenci. Jednak tam nedržali nikoho, jednak ho už zobrali. Sal dúfala, že nie na jatky. Rozbité sklo však naznačovalo, že to nebude tak jednoduché. Možno ten zajatec vyskočil von? Tri poschodia, to by za normálnych okolností znamenalo samovraždu... ale vy ste sa v takých okolnostiach nenachádzali. Salma mala pocit, že by ten pád dokázala prežiť. No nechcela to skúšať, nie bez donútenia - čo ak by zletela rovno na ulicu? Na tvrdý betón? Skok si aj napriek tomu zapísala ako jeden z možných spôsobov úniku. Na piatom poschodí sa varila celkom iná situácia. Ten blondiak od baru vykopol dvere ako hračku - čo bolo v očiach Sal vskutku obdivné a zvláštne sexi. Zdalo sa, že vchádza do chodby, na ktorej ho pravdepodobne čakala ozbrojená čata. Posledná kamera snímala zakrvavenú ženu, zrejme stále uväznenú. Sal mala pocit, že ju kdesi už videla, ale kamerový prenos nebol dosť kvalitný na to, aby ju spoznala do tváre.
Na premýšľanie jej ale nezostával čas. Bezpečnostné sklo bolo príliš pevné, nestíhala ho rozbiť. Dvere do strážnice sa javili ako lepšia možnosť. Sal k nim rýchlo pribehla a kopla do nich plnou silou. A potom znova s rozbehom. Salma naozaj nenávidela veci, ktoré sa nechceli pohnúť ani po dvojitej výzve. Ak nefungovali jej prvé pokusy, nahnevane zarevala v snahe ozbrojiť sa zúrivosťou Sekhmet, prebehla celou miestnosťou a do dverí kopla oboma nohami naraz, pričom vedela, že spadne na prdel, ale ak ich nevyrazí tento útok, ocitne sa v háji.

________________________________________________
➤ Lamont

Lamontův výkřik se dlouze pronesl celou chodbou jako zuřívá ledová vlna odrážející se od stěn a neexistovalo nic, co by se jí mohlo úspěšně postavit do cesty. Jako by se všechen čas kolem něj na okamžik obrátil na jeho stranu a dovolil mu otevřít tajemství, které skrývalo jeho nové tělo.
Všeotče. Náčelníku Asů. Vládce Asgardu. Ty, kdož pro nekonečnou moudrost pověsil ses na devět dní a devět nocí, oběť sebe pro sebe samotného. Ty, kdo obětoval oko pro sílu vidět co běžným okem neviděné, Odine, přijmi tento dar.  
Naše moc svobodně dána, svobodně nabídnuta. Použij ho a zbav se všech posluhovačů chaosu z Midgardu a chraň ty, kdo tak činí v naší říši.
Nesnesitelnou bolest doprovázela silná záře, která oslepila oba dva ozbrojené muže. Jeden z nich začal střílet, ale protože nic neviděl, minul. Ten druhý zpanikařil, ale než stihl cokoliv udělat, jeho hlavou proletělo zdobené, ledově bílé, kopí. Stejně jako jeho kolega, jehož chladnoucí tělo se schovávalo pod dveřmi, na konci necítil žádnou bolest. Jeho smrt byla instantní a jeho duše na cestě k bohu, pro kterého byli ochotni ubližovat nevinným lidem.
Poslední žijící ozbrojenec si držel ruku před očima. Stále nic neviděl a bylo jen na Lamontovi, co s ním udělá.

________________________________________________
➤ Cassandra

Cass byla bystrá žena, která dokázala racionálně přemýšlet i pod velkým tlakem. Nejednalo se o žádnou domněnku, protože to tady všem dokazovala. Octla se v nepředstavitelně strašidelné situaci a musela si s ní poradit po svém. Na jejím místě by se spousta jiných nechala zlomit pod tíhou zoufalství a beznaděje. Ona ale ne. Nesobecky kráčela přímo do náruče nebezpečí, aby našla svoji milovanou sestru a Lamonta se Salmou.
O patro výš, kam se rozhodla vydat, se skutečně něco dělo. Výstřely střídaly hlasité rány a výkřiky, a pak...Pak se to uklidnilo. Mohlo to znamenat jen několik věcí, ale to si Cass musela domyslet sama.
Co se jejího nového norského ptačího kamaráda týkalo, neozýval se a stejně tak se momentálně nepodařilo navázat spojení s nikým, kdo přebýval v životě dalším. Cass mohlo napadnout, že potlačování přítomnosti a snaha navázat s někým komunikaci, nešlo moc ruku v ruce.
Když Cassandra vyšla o poschodí výš, dostala se na podobnou chodbu, v jaké před chvílí byla a právě včas na to, aby viděla, jak se vyrazily jedny dveře a vyběhla z nich žena, která jí ještě před několika hodinami zemřela v náruči.

________________________________________________
➤ Salma

Salma si vybrala dobře. Dveře do strážnice byly nejjednodušší způsob, jak se z místnosti dostat ven. Pomyslné stopky tikaly, protože za dírou ve zdi, kterou se dovnitř dostala, se už začala shromažďovat velká jednotka strážných, jejichž hlavním úkolem bylo zpacifikovat uprchlíky.
Po dvou silných kopačkách dveře vyletěly z pantů a narazily do protější zdi. Pořád však nebylo vyhráno, Salma musela běžet jako o život, jestli se chtěla dostat ze spárů nebezpečí.
Sotva se dostala ven, strážnice se začala hemžit jejími pronásledovateli a ti okamžitě reagovali a následovali ji na chodbu.
Ačkoliv Cassandra skrývala svoji přítomnost, Salma byla dalším avatarem a její smysly teď jely na sto procent. Proto si mladé ženy v Hádových službách okamžitě dokázala všimnout. Obě dvě ale věděly, že není žádný čas na povídání a musí rychle jednat, jestli chtějí přežít. Jejich šance se však právě zdvojnásobily, protože jestli je něco silnější než jeden avatar, tak jsou to avataři dva.

[cassandra]

Co si budeme...Cass by se tu nejraději zhroutila zoufalstvím, strachem a beznadějí, jenže moc dobře věděla, že by tím nikomu nepomohla. Ani sobě, ani Lamontovi se Salmou a už vůbec ne Zo. Musela se sebrat a jít dál, i když netušila, jak by mohla ostatním pomoci se odtud dostat. Stále nevěděla, co všechno obnáší její nové schopnosti. Měla vůbec i něco bojového ve svém repertoáru, kdyby došlo na nejhorší? Nebo způsob, jak odtud všechny dostat? Netušila. Měli by k tomuhle avatarování dávat nějaký návod nebo nějakého průvodce pomocníčka. 
Každopádně se Cass vydala po schodech do čtvrtého patra, kde opravdu byl nějaký povyk. Dokázala si domyslet, že je to práce Salmy nebo Lamonta. Pokud tu tedy nebyl i nějaký další avatar, o kterém nevěděla. 
Huginn ani duchové jí neodpovídali. Bylo to divné. Tedy, než jí došlo, že to bude asi tím potlačováním přítomnosti. 
Nejprve se tedy podívala na tu chodbu, kde viděla Salmu vyrazit dveře a vyběhnout na chodbu a ona viděla jí. Cass se rychle opět ukryla za zeď, ke které se přitiskla zády, aby měla co nejlepší výhled na schody i polovinu chodby, kdyby náhodou se ze směru, kde nikdo nebyl někdo přecijen vynořil. Poté přestala potlačovat přítomnost. Zkusila navázat spojení, ať už s duchy nebo Huginnem či obojím. 
Samozřejmě ale musela i hlídat, jestli se někdo nezačne přibližovat jejím směrem. To by musela vzít asi nohy na ramena o patro výš. Ráda by Salmě nějak pomohla s těmi ozbrojenci, ale co mohla asi tak dělat? Dojít k nim, doufat, že jí nestřelí, než jim vrazí, a poté doufat, že je to odrovná? To asi těžko.

[salma]

Fungovalo to! Dvere s hlasným treskom vyleteli do protiľahlej steny a Sal sa z miestnosti dostala v poslednej chvíli. Bleskovo vybehla na chodbu a uvedomila si, že vzpruženie svalov sa netýkalo len fyzickej sily, ale i rýchlosti behu a reflexov. Svet sa na moment spomalil a Salma získala chvíľu na premýšľanie. Cítila sa ako boh - však to bolo účelom toho stretnutia so Sekhmet a Setom! Sama tomu nechcela veriť, no doteraz bola spútaná tým posraným symbolom, a nemala šancu svoje nové schopnosti vyskúšať. Na konci chodby kdesi pri schodisku zahliadla tú ženu menom Cassandra, ktorá sa ocitla v rovnakej situácii ako Sal - obe ste z nejakého dôvodu získali priazeň bohov. Salma ku Cass pribehla bleskovým tempom, za ktoré by sa nemusel hanbiť ani Usain Bolt. Prečo ju teraz napadali takéto blbé myšlienky? A v tejto chvíli, keď vám hrozila smrť? Sal bola aj napriek tej novej sile vystrašená a pri zmysloch ju držal len adrenalín. Cassandra na tom musela byť rovnako, lebo sa nezmohla ani na slovo. Na konverzáciu ste čas nemali. Sal ju rýchlo schmatla za ruku, vrátila sa na schodisko a bežala nahor, smerom na piate poschodie. Dolné poschodia už boli pravdepodobne uzamknuté a zablokované, a ona nechcela nabehnúť do celej kohorty templárov. Na piatom vyčíňal ten blondiak - a len pred pár sekundami videla ako poľahky vyrazil dvere svojej väzenskej cely. Niekoho tak silného chcela mať Salma po svojom boku.

Cez rozbité okno na treťom poschodí náhle preletela akási čierna šmuha. Huginn bol Cassandre za tento plán vďačný, pretože sa konečne mohol dostať do budovy. Prítomnosť čierneho besa ho odsekla od komunikácie, ale aj po jeho odchode sa mu od ženy nedostávalo odpovede. Zrejme bola v panike a nemohla sa sústrediť. Havran vyhľadal najbližšieho templárskeho ťažkoodenca a bez váhania vletel do jeho tela, priamo cez brnenie a oblečenie, v snahe ovládnuť ho. Vytlačiť slaboduchého smrteľníka z tela nebolo pre Huginna problémom. Jeho kolegovia si to ani nemuseli všimnúť - človek v jednom momente odkvicol ako bábka a potom sa znova začal hýbať. Ak sa mu to podarilo, havran sa - teraz už očami ozbrojenca - obzrel po budove a vyhľadal prítomnosť avatarov. Dve ženy na štvrtom a Gerstner na piatom. To mu stačilo. Potom odistil svoju automatickú pušku a bez ľútosti každému prítomnému templárovi venoval smrteľnú salvu.

[lamont]

Všechno se to stalo moc rychle, ale Lamontovi to přišla jako věčnost. Bolest byla táhlá jako když šermíř vytahoval z pouzdra svůj meč. Z jeho hrudi většina bolesti unikla a s nevěřícným výrazem na mužské, neoholené tváři pozoroval popravu před sebou. Stal se jejich katem a nevybíral si své metody. Rozhodně nebyly mírumilovné, protože rozmáčknutí lebky a probodnutí kopím připomínaly spíš praktiky ze středověku, než něco, co mělo místo v moderním světě. Z jeho ruky navíc vyšla silná záře, která ozbrojence na moment oslepila. Jeden kvůli tomu přišel o život a druhým tam stál nestřílející a oslepený. Lamont si uvědomoval, že s ním bude něco muset udělat. Ale nechat ho žít by bylo moc riskantní. Viděl, co dovedl. A Nicholasova slova mu stále rezonovala v hlavě. Jestliže zjistí, že mu zalhal, jedna nevinná žena přijde o hlavu. Nechtěl něco takového nechat dopustit, proto své srdce obrnil severským ledem a když skrčil prsty k sobě jako by chtěl někomu urvat obličej, vyjelo druhé kopí stejnou rychlostí a silou jako to předešlé. Bolest byla pryč a jeho hrudník se znova mohl nadechnout. Lamont si silně oddechl a jenom se díval na dvě ledově bílá a ozdobená kopí, jak značila místa posledního odpočinku. Pomalejším, ale spěchavým krokem přišel až k nim a každou jednou rukou kopí pevně sevřel. Trhl. A nechal odkapat zbytky krve z ostří zpět do těla obou mužů. "Omlouvám se," hekl tiše a odvrátil od nich zrak. Ničilo ho to. Nikdy by si nepomyslel, že jednoho dne vezme život druhé živé bytosti. Co to teď z něj dělalo? Měl na svých rukách krev. Stal se vrahem. Něčím, co nenáviděl a nikdy tomu nerozuměl. Ale teď věděl, jak je jednoduché někoho připravit o život. Stačil k tomu zlomek sekundy. Podíval se na stěnu za sebou, ve které byly díry po kulkách. To samé platilo pro ně. Mohli Lamonta zabít stejně rychle jako on je. Jenomže on měl štěstí na své straně. Oni ne.
Musel se odtamtud rychle dostat. Neměl ale tušení jak. Něco mu říkalo, že jít směrem dolů nebyla moc dvakrát dobrá možnost, protože určitě by ho nikdo nenechal jen tak vyjít z budovy hlavním vchodem. Slyšel ale pod sebou nějaký hluk. Výstřely. Vzpomněl si, že vlastně by tam neměl být sám. Ty dvě ženy museli taky být někde zavřené. Nebo se už dostaly ven? Démon, který ho osvobodil, vlastně říkal něco o tom, že je třetí kdo mu dluží. Znamenalo to tedy, že jim pomohl stejně jako jemu? Muselo. Jestliže se v nich taktéž probudily určité síly, spojit se a dostat se odtamtud společně bylo tím nejlepším řešením. Překročil tedy mrtvoly a snažil se najít nějaké schody, co by vedly směrem dolů.

I pod tlakem dokázala Salma přijít s dobrým nápadem. Na jejím místě by nejeden využil příležitosti a běžel by slepě k nejbližšímu exitu. Salma místo toho chytila Cassandru za ruku a táhla jí o patro výš, kde naposledy viděla Lamonta na kameře. Bylo to jen pár minut zpátky, takže pokud nevyskočil z okna a nebo se nerozhodl vyšplhat do vyšších pater, nemělo by být těžké najít ho.
A protože mladého válečníka, který ještě před několika krátkými momenty obětoval několik nepřátel mocnému Všeotci, napadlo něco podobného, narazili na sebe v mezipatře.
Teď momentálně jste díky Lamontově a Huginnově norskému killing team upu dostali příležitost promyslet plány do nejbližší budoucnosti. Bylo však jasné, že bude potřeba jednat rychle a rozhodně, protože Nicholas s jeho bandou posluhovačů nebude daleko.

[cassandra]

Cass nedostala pořádně šanci na to udělat to, co chtěla, jelikož se přihnala Salma jako velká voda a strhla jí sebou...nebo tedy chytla jí za ruku a utíkala do vyššího patra. Cass nemohla jinak, než běžet taky. Sama tu rozhodně s tou bandou ozbrojenců zůstávat nechtěla.
"Musíme najít mojí sestru a Lamonta." řekla Cass Salmě a doufala, že s ní bude souhlasit. V tom se na mezipatře div nesrazili právě s Lamontem. To bylo o jednu starost méně. 
"Ještě je tu někde moje sestra." pronesla ještě jednou, aby tím zasvětila i Lamonta. Cass stále netušila, že Salma ví, kde Zo je. Připadala si zoufalá.

[lamont]

Pachuť mu nadále setrvávala v ústech. Necítil se vůbec dobře, že musel skutečně někoho zabít, aby se odtamtud dostal. A nezáleželo jak moc dobrou výmluvu si vymyslel, aby svůj čin ospravedlnil, skvrny na jeho rukách byly nesmytelné. Nezáleželo na tom, jak moc třel dlaněmi o kopí nebo jak pevně je svíral, aby je zlomil, jediné, co by ho mohlo zachránit, by bylo úplné rozdrcení kostí v jeho rukách. Aby je nikdy nemohl použít. Aby nimi nikdy nemohl zabít. Bohužel se ale v takových případech sám Lamont litoval a musel se na schodech držet, aby tam neudeřil hlavou do zdi tak silně, aby mu křupla lebka jako tomu jednomu ozbrojenci. Silně dýchal. Kroky těžkly. Všechna bolest a beznaděj ale zmizela v ten moment, co spatřil Cass a Sal. Než se ale zmohl na to, aby cokoliv řekl, Cass mu prozradila, že se tam někde stále nacházela její sestra. "Takže o její sestře mluvil..." vzpomněl si na slova Nicholase. A chtěl se Cass omlouvat na kolenách, aby mu odpustila, neboť by bylo dost možné, že kvůli němu by ji navždy ztratila. Nevěděli to ale stále jistě, a tak kývl jenom na souhlas. "A víte kde je?" zeptal se jich a stočil pohled na Sal. Jestliže Cass věděla, kde její sestra byla, zřejmě by to řekla rovnou. Ale je dost možná šance, že s ní byla Sal nebo tak něco. "Nesmíme tu ale takhle stát. Najdeme tvoji sestru a padáme odsud," započal nějakou iniciaci. Podobnými ozbrojenci, které potkal na svém patře, se tahle budova mohla jenom hemžit a jestliže běželi do vrchních pater, spodek musel být jako zavirovaná místnost. Šel tedy znova nahoru, zřejmě společně se Sal i Cass.

[salma]

Sestru? Takže tá žena na kamerách, to bola jej sestra? No jasné! Preto ju spoznala. Stretli ste sa na tej prekliatej párty, krátko predtým než sa Salma hlúpo hodila na meč toho dlhovlasého bastarda. Nuž, ale nech bola táto sestra akokoľvek schopná, Salma nemala pocit, že by prežila skok z vysokého poschodia - a k tomu zatiaľ smeroval jej jediný plán. "Niekto tak slabý a zraniteľný bude na obtiaž, najmä ak v tejto chvíli ide o naše životy..." Pomyslela si Salma, no potom zmätene zatriasla hlavou. Preboha, odkiaľ sa zobrali tieto myšlienky? Sal sa pre istotu rázne uderila do čela v snahe odohnať ich, no namiesto toho ju len riadne rozbolela hlava, jej vlastné údery predsa teraz niesli silu slona. Na to si bude musieť zvyknúť. A v budúcnosti dávať pozor.
Zakrátko ste na schodisku narazili na barového baróna, ktorého prítomnosť Sal mimoriadne potešila. Ak tu teraz stál, zdravý ako ryba, o templárov na piatom poschodí bolo postarané. Vedela, že to nejako zvládne, a zároveň si uvedomila, že ona pred nimi zbabelo utiekla. Mohla sa do nich pustiť a zvíťaziť tak ako sa to podarilo jemu? Pravdepodobne. Konverzácia sa rýchlo zvrtla na sestru Cass a Sal náhle prepadla chuť zamlčať číslo miestnosti, v ktorej sa Zo nachádzala. Prišli ste sem niekoho zachrániť alebo ste sa pokúšali uniknúť? No s hlbokým povzdychom to rýchlo vzdala, aj tak by bez nej nechceli uniknúť.
"Piate. Dvere 508." Vyslovila a pohľadom naznačila smerom nahor. Lamont sa musel vrátiť na miesto jeho masakru a Salmu naozaj zaujímal spôsob akým tých vojakov vyradil. Svoju silu čiastočne poznala, ale čo dokázal on? Možno ich len umlátil k smrti ako Rorschach? "Vyzerala dosť zle." Dodala Salma, ale rýchlo to oľutovala. Cassandra sa tu potácala ako vydesená myška a táto informácia istotne nepomohla k pokoju jej duše. Ale Sal si vždy stála za jedným mottom, a to, že je lepšie byť pripravený ako prekvapený. Keďže na piatom poschodí vám zrejme nič nehrozilo, Sal sa znova pustila do premýšľania nad únikovým plánom. Nižšie ste ísť nemohli, templári podľa všetkého postupovali smerom nahor, a cez veľké presklené steny nevidela žiadnu budovu v blízkosti, niečo, na čo by ste mohli preskočiť. Napokon, všetko to smerovalo k samovražednému skoku, tak ako to robievali zúfalí ľudia v horiacich bytovkách. A vám zúfalstva rozhodne nechýbalo.

Huginn na treťom poschodí dlho nezaháľal a prudko vyletel z tela ťažkoodenca. Ten bezvládne spadol na zem, v bezvedomí, ale stále nažive, ako jediný zo svojich kolegov. Zbrane a prevtelenie už havran nepotreboval. Vo svojej pôvodnej forme sa bez váhania rozletel ku schodisku. Traja avatarovia už smerovali na vyššie poschodie a zrejme mali v pláne zachrániť sestru Cassandry. A konečne ich mohol kontaktovať.
"Počujte môj hlas... počujte hlas Huginna." Prehovoril k všetkým naraz, vediac, že mu jednak ešte nevedia odpovedať, jednak to bez silného sústredenia nedokážu. No teraz stačilo aby ho vypočuli.
"Vysloboďte zajatkyňu a prejdite na siedme podlažie. Z budovy vás znesiem na mojich krídlach, avšak naraz unesiem len dve osoby - dvaja budú musieť zostať pozadu a pokračovať vyššie. Potom sa pre nich vrátim. Nasledujte môj plán, a všetci sa odtiaľto dostaneme v zdraví." Huginn vedel, že bohovia si za svojich vyvolených zvyčajne nevyberajú hlupákov, takže mohol mať istotu, že avatarovia tento jednoduchý plán splnia do bodky. Jeho pán predsa nevkladal svoju dôveru v nejakého zadubenca, Lamont sa javil ako chytrý mladík.

[cassandra]

Cass si všimla, že když se jich Lamont ptal na to, kde by Zo mohla být, stočil pohled na Salmu. Očividně mu došlo, že Cass by formulovala svou větu jinak, kdyby to věděla. A tak se i ona podívala na Salmu. A ta věděla. Cass se částečně ulevilo. Věděla, kde Zo je. Už to nebylo pátrání ve tmě. Věděla, kam má jít. Na srdce jí však padl další kámen, když jí Salma sdělila, že Zo nevypadala nejlíp. Zděšeně se podívala na Salmu. Opět se začínala propadat do zoufalství. Pokoušela se však alespoň uklidnit faktem, že je Zo naživu. Zatnula pevně pěsti, jelikož se jí zmocňoval i hněv vůči tomu starému paprikovi. Zhluboka se nadechla a vydechla, aby se mohla trochu uklidnit a zase se soustředit na to, co je potřeba. Zachránit Zo a vypadnout odtud.
S Lamontem a Salmou se vydala zpět na páté patro, odkud Lamont přišel. V tom v mysli uslyšela známý hlas. "Huginn..." vydechla s nadějí v hlase. Konečně se opět ozval. Naděje na jejich záchranu. Cass se dokonce mírně zvedly koutky. Ano, tak byla ráda, že toho havrana, o kterém stále netušila, že je havran, slyšela.
Ten jim hned začal dávat pokyny, co mají udělat, aby je odtamtud mohl dostat. Stačilo osvobodit Zo a dostat se o dvě patra výš. Tam se ale budou muset rozdělit a dva z nich budou o něco déle v nebezpečí. Cass bylo jedno, jestli půjde v první skupině nebo až v té druhé, dokud odtud dostane Zo nejdříve pryč. 
"508. Získat Zo a pak o dvě patra výš..." shrnula si to Cass i nahlas a přikývla si na to. 
No a tak začala na pátém patře hledat dveře s číslem 508, kde měla být její sestra. Pokud se dostala blízko mrtvým ozbrojencům, jen jim věnovala rychlý odporný pohled. Poznala, co se jim stalo. Jeden dostal dveřma...pravděpodobně díky té jejich větší síle...a ti dva dostali probodnuto...kopím, což nebylo těžké poznat, když Lamont měl v každé ruce jedno. Běžně by je litovala...dnes ale ne...ne tyhle. Drželi je tu kvůli nějaké svojí fanatické posedlosti a byli ochotní jim ublížit či je dokonce zabít. Pro takové Cass neměla lítost. Proto kolem nich případně jen prošla dál ve svém pátrání po číslu 508.

[lamont]

Lamontovo tušení bylo správné, Sal skutečně znala lokaci Cassiny sestry. Nacházela se na pátém poschodí stejně jako Lamont a byla v místnosti číslo 508. Proč ale nevolala o pomoc? Určitě by si všimla toho ruchu na chodbě... kdyby ale nebyla v bezvědomí nebo v nejhorším případě... mrtvá. Přejel mu lehce mráz po zádech, kterému moc nepřidala poznámka od Sal, že nevypadala moc dobře. Moc ho v té situaci nezajímalo odkud to všechno věděla, ale zřejmě by měla dobré vysvětlení, jinak by tam s nimi nebyla. "V jakém je stavu se přesvědčíme, až ji najdeme," ujistil převážně Cass, která začala působit trochu zhrouceně a nervózně po Salmině poznámce. Začali jít tedy nahoru po schodech zpět do pátého patra.
Stoupání bylo lehce těžší s dvěma kopí v rukách, protože byla dva metry dlouhá a nechtěl zbytečně drhnout o schody nebo o stěny. Šel tedy jako první a když se mu naskytl pohled na mrtvé ozbrojence, začalo ho trochu užírat svědomí. To on to způsobil. A Sal s Cass nebudou o tom muset nijak diskutovat. Bylo jasné, že to udělal on. Neotáčel se aby viděl jejich výrazy. Raději se chránil před možnými znechucenými a vystrašenými výrazy. V tom ale uslyšel v hlavě známý, povědomý hlas. Uslyšel hlas Cass, jak zopakovala jeho jméno. Huginn, jeden z Ódinových havranů. Ten, který mu vyklovl oko. Došlo mu tedy, že jeho hlášení zřejmě slyšeli všichni, neboť Cass zopakovala číslo místnosti, ve které se nacházela její sestra, a zmínila, že musí o dvě patra výš. Havranův plán nezněl nijak komplikovaně a ani nijak nemožně. Jestliže první půjde Cassina sestra a zřejmě s ní i Cass, tak Lamont se Sal to tam snad nějak zvládnout. Věděl, co Sal dokáže, když se nasere. Takže nijak neprotestoval a začal hledat číslo 508 na dveřích.